Gilmour93

Ve lví kůži odění zbabělí oslové a hrdinní beránci se silou lvů. Despekt mezi osly a hyenami, co je ve skutečnosti symbiózou a pardál, co chce po lvíčatech, aby v sobě našla opravdovou sílu krále zvířat.. Redfordova politicky-společenská ZOO s něčím objevným nebo kontroverzním nepřišla, i když se k tomu prostor nabízel. Škoda, příště zkus své myšlenky zakřičet hlasitěji, Roberte.. Pak se třeba nestane, že když se podívám z jakéhokoliv úhlu na světového policajta s nejdelším a nejtvrdším pendrekem v análním otvoru teroristického Zla, výsledek je vždycky stejný. Ať to stojí cokoliv, Bůh nám žehnej a nechť bílé pomníky na vojenských hřbitovech lícují..

„All men are created equal. But then, a few became firefighters..” Americké „pay tribute“ filmy to u nás budou mít vždycky těžké a budou muset snášet poznámky o přehnaném patosu a náborovém charakteru, ale kdyby všechny byly jako ten o Granite Mountain Hotshots, byl by možná klid. Kosinski nabízí heroizaci v únosných mezích, perfektní vizuál, herecké tahouny v rolích pracovních i domácích lídrů, neotřelost zobrazovaného povolání a díky dobré práci s postavami i neskutečně emotivní konec, který zapůsobí i při znalosti události Yarnell Hill Fire (pohledy a reakce v tělocvičně ala „Proč ty? Proč ne on?“ jsou opravdu síla). Dívej se a uč se, Petere Bergu..

Sát z cecíku policejní prohnilosti, loajálně to přehlížet nebo si hrát na Serpica? Dilemata umocněná rodinnými vazbami spějí v rutinním O´Connorově módu k očekávanému vyvrcholení. Není tam nic navíc, kamera na gumových šňůrkách ruší a nebýt scény, kdy chce Farrell přežehlit plínky přímo na kojenci, dalo by se o Hrdosti a slávě říct, že je emočně zpustlá. Na téma lesk a bída policejní morálky je natočena spousta lepších filmů..

Retard House a McGregor, který chodí, jak kdyby měl v anusu vraženou prázdnou flašku od Guinnessu, jako jeho chovanců král. Díky floridskému podnebí a nadhledu jakž takž snesitelné, ale jakmile je Dalton s Nobelovou cenou míru v náprsní kapse košile zahnán do kouta, tupoučká akce v kombinaci s tragikomickou CGI toho Limanova otravného hosta vyhodí hlavními dveřmi a on se už jen válí v prachu před mindrestem Provinilé potěšení. Původní béčkové dobrodružství s bouncerem Swayzem to ale znesvětit nemůže, neboť i to byl podnik IV. cenové skupiny..

Tyjátria. Argentův protégé a jeho puštík žilou obecný na prknech, co znamenají smrt. Obsah je zřejmý, ale než nad ním začne drtivě vítězit forma, ta šmíra ve šmíře tomu hodně ublíží. Skoro stejně jak ansámblu doktor Sova s vrtačkou, motorovkou a scénografickými choutkami..

Debutant Nicholas McCarthy se mnou neuzavřel Pakt o neútočení na kardiovaskulární systém a za to mu, lehce zablácen, děkuji! Po kraťasu stejného námětu ze Sundance 2011 přišel s plnohodnotnou kombinací duchařiny a detektivního thrilleru, kde napětí tepe, atmosféra houstne, ruchy zvyšují tepovou frekvenci (dech, i třeba ticho) a kamera odmítá dělat breakdance tanečky či pracovat s rádoby bububu nočním viděním. Ono se totiž pořád dá strašit, světe div se, i zastaralými filmovými metodami.. Dokonce Kašpi, mop na vymetení všemožných béček, který nepatrně okoral a s šedivým strništěm i lehce "zmortensenovatěl", stačil rozšířit zorničky dřív, než začal být na obtíž..

Člověk si někdy říká, jaké ti lidé v dané přítomnosti měli „štěstí“, že moc nevěděli, co je v dalších letech a dekádách čeká.. Nabízí se srovnání se Sebechlebského Baladou o pilotovi a v něm Dudkův počin vítězí na poli lidského rozměru postav. Výlet uniformovaného lazebníka Pepíčka Dvořáka na Hradčany za Klementem nemá ve své tragikomice chybu.. „Největší bludy hlásaj ty, co jim sami věřej…“

Abortus filmového vkusu postavený na premise, že Bejby nebude sedět v koutě, protože přinesla melouny. Dokážu se vcítit do kůže těch, co Dirty Dancing deformováni omezenou nabídkou milovali či pod vlivem romantických chimér stále milují, ale marně pátrám v paměti, jestli jsem někdy viděl film, kde by byl takový kontrast obstojného soundtracku a zoufalého obsahu. A teď si ještě představte, jak by to v horském letovisku vypadalo, kdyby se hlavní hrdinové namísto žhavého tance věnovali například badmintonu.. V mém alternativním vesmíru spolu na parketě tančí v těsném objetí Johnny Castle a v bílé uniformě oděný Pete „Maverick“ Mitchell a Bejby za nimi mopem vytírá tu lepkavou stopu. Snad je to jen limonáda…

Chytlavý 80´s song "Pop Goes My Heart" mi nevím proč připomenul hit hochů z Červeného trpaslíka "Tongue Tied", asi to bylo těmi pánevními výpady Granta, ovšem do íránského kulčíka, potažmo Kocoura (na pomalý chod), měl Hugh ještě daleko.. Poměrně vtipná romantická komedie, ale ta šablonovitost mě již unavuje. Proč před cukr-moučka-padneme-si-do-náručí koncem musí vždycky přijít nějaká krize, odloučení, či citové tápání? Ale vždyť já vím proč, to byla jen řečnická otázka..

Připadal jsem si, jako bych pod vlivem THC sledoval Šifru mistra Leonarda a na poslední půlhodinu to zajedl pár Rohypnoly. Naštěstí pěknou tvářičku Andie MacDowell jsem pořád viděl ve velmi jasných rysech..