Caym

Pokud vám nevadí slovní a vizuální porno-vtipy na téma teplé vody v dřezu, penetrace a neustálé opakování slova „faggot“, jste na správné adrese. Jinými slovy, koho neodradí úvodní rozhovor s fiktivním zakladatelem dětského pořadu Sunflower Hour, ten má možnost užít si falešný dokument až do konce. _Nespornou výhodou prvotiny Aarona Houstona zůstává, že i přes obhroublý humor nezůstává jen u něj. S pomocí dokumentární kamery předvádí paletu ztřeštěných a doslova úchylných a excentricky přemrštěných postav, které mají naoko jediný cíl: stát se loutkařem. Druhým (pro ně neznámým) cílem je pochopit sám sebe a pohnout se v životě dál. _Představitelé zkonstruovaného dokumentu jsou totiž všichni tak trochu mimo. Nebo hodně mimo, podle toho, jak moc šílené lidi znáte. Jejich charaktery jsou naskicované do obřích rozměrů a jsou právě oním spouštěčem vtipu a zároveň lehkého doteku hrůzy a zděšení. K žádné z postav (snad vyjma Davida) byste se nechtěli dostat moc blízko. Na to Aaron kašle. Detaily tváří vás k nim přibližují až nepříjemně blízko, skoro jako byste narušovali osobní prostor postav na plátně a ony zase váš. Správný dokument zachycuje emoce – i Sunflower Hour vám je naservíruje a bonusově emoce přesvědčivé. Jediná postava nemá tendenci vypadnout z role, čímž film získává na realističnosti a plastičnosti. Příjemně překvapili především Leslie a Satanáška. Konečně se někdo přiblížil reálnému zobrazení vnímání (a zastoupení) subkultury goth patnáctiletou dívkou. Její postava není zoufale trapná a nenutí vás mlátit hlavou o sedačku. Nevstoupí do příběhu jen proto, aby tam byla (což tvůrci tak často a rádi dělají) a nechová se, jako by tvůrci nikdy neměli co dočinění s puberťáky, kteří objevili „temný svět“. Lehkým zklamáním je příběh irského fanatika – přes veškerou snahu se jeho postava jeví nejplošeji._Tragikomické panoptikum plné bizarních postav nakonec ladně přechází ve výpověď čtyř životních osudů lidí zasažených jedinou událostí. A jak to tak u tragikomedií bývá, (většina) životních příběhů končí pozitivně. Nebo alespoň z větší míry pozitivně. Nakonec jediný, kdo dojde újmy, je Seamus. Nic proti, Seamusi, ale nemrzelo mě to, Jerry už mi pěkně brnkal na nervy.

Černobílá tragédie z dílny Veiko Õunpuu je surrealistickou mozaikou. Je noční můrou plnou symboliky. Je těžko stravitelnou náboženskou alegorií. Je černou road movie. Je cestou, ze které není návratu. Je šílenstvím, existenciálním dramatem, osudem vykořeněného člověka. Je místem, kde „stromy nejsou stromy a domy nejsou domy“.

fakt váhám... čtyři nebo tři... ne, spíš ty tři - jediný, co mě přikovalo do židle, byl výrok o Brumbálovi (už stejně profláknutej) a after HP rodokmen (ten ovšem vydýchávám doteď), věřím, že tohle mohlo mít krátce po vydání poslední knihy sílu, ale na mě to teď fakt tak nějak nezapůsobilo - ve srovnání s dokumentem harry potter a já má tohle hodně co dohánět - a creepy hudba v pozadí mě fakt nerozseká, sorry

Když mi po první sérii leze na nervy hlavní postava... něco je špatně. It's gonna be legen - ... a stále čekám. Třeba to přijde.

Unavené, předvídatelné a ještě jednou unavené. Zív.

To bylo... tak zvláštně béčkové, až to bolí. Ale na druhou stranu - když si vzpomenu na Kletbu bratří Grimmů... tak v trochu horším a komornějším podání nám svou hnijící fantasy podívanou naservíroval Sena. A Cage v první třetině vypadá, že do filmu nepatří. Nebojte, časem si zvyknete.

Po 127 hodinách jsem velice negativně naladěna usedla do křesla v kině. Očekávat hrůzu se vyplatí. Nakonec to nebylo tak zlé. Vlastně to bylo chytlavé. Soundtrack potěšil. Ve 2/3 film sice začal ztrácet obrátky, takže dojezd byl předvídatelný a trošku pomalejší, ale nevadil a vyloženě nenudil. Moderní titanic love story z Indie pro mě zůstala někde na půli cesty mezi hodnocením 3/4. Ale když si vzpomenu na 127 hodin, musím ty 4 stoprocentně dát. Ano, souhlasím s tím, že to (opět) není nic hlubokomyslného. Ale má to kouzlo.

Nominace na Nejlepší film? Scénář? Za co? Vytvořte 15 minutovej dokument, zařaďte ho do série o tom, jak hrdinsky lidi přežili tragédii a šmitec. Na co potřebuje tohle 94 minut? Ano, je to hrozné. Ano, je to nepředstavitelné. Ano, víme, že když má člověk žízeň, vidí všude vodu. Víme, že když je člověk dlouho sám, má halušky. Ne, nedovedeme si to představit, ale po tomhle filmu mi to nějak barevnější, opravdovější a "prožitější" opravdu nepřijde. Nudila jsem se. Fakt jsem se nudila. (a nezachránila to ani kamera a hra s rozděleným plátnem - jo a James Franco mi taky lezl na nervy)

Já bych jenom... chtěla tak nějak vědět, proč jsem to teda sledovala. Ne že bych potřebovala vždycky uzavřený a smysluplný konec, ale - to jsem vážně prožila tu hrůzu a děs při krvavých scénách jen proto, abych pak viděla Natalii s černýma křídlama? Konec vyšuměl neznámo kam. Celou dobu si mě film držel u sebe a nechtěl mě pustit a na konci se rozpadl a nechal mě sedět a říkat "něco museli vystřihnout, něco tam chybí". Ale zbytkáč v krvi je stále (ač postrádá hlubší smysl), takže 4.

"Georgi, přestaň si hrát na Jacka z Osvícení!" - "Přestanu, až si tvoje dcera přestane hrát na Colea z Šestého smyslu!" - "No dobře, miláčku, tak za sebou alespoň přestaň tahat tu sekyru..." - "Ale Kathy, tahat za sebou sekyru je tak děsně cool!" - "Tak alespoň přestaň zírat na to video, kazíš si oči." - "Máš pravdu, vypnu to, lidi v Kruhu měli kvalitnější nahrávku." NE-NE-NE a ještě jednou NE. Když vás u rádoby fakt hustých a brutálních scén chytají záchvaty smíchu, něco je špatně. Buď jste magoři vy a nebo někdo zvoral film. V tomhle případě bude správně možnost B). Když opominu silnou inspiraci horory všeho druhu - nikomu to neberu, jeden horor zpravidla vykrádá druhý, ono taky co už dnes vymýšlet, že jo... - tak příběh tady prostě načmáralo asi pětileté dítě. A nebo ona skutečná událost, je mi to celkem jedno. Barák, který vám neustále otvírá okna, huuu. K tomu parta amerických dětí, co se sice na jednu stranu bojí, ale na druhou stranu se oklepou a klidně táhnou tělo polomrtvého táty do člunu a při východu slunce se dívají na to, jak se ten, co je chtěl zabít, probírá a je oukej a jede se dál, jasně, žádné trauma. (možná by měl existovat druhý díl, pozitivní příběh o tom, jak se vše vrátilo do normálu, jupi jupi jej) - Příběh, který po koupi domu a velice promyšleném prologu celý pochopíte a už vám nemá co nabídnout. Pár lekaček (sakra málo lekaček a kvalitní byla snad jedna), trocha té krve, aby ty lekačky měly grády - mimochodem ani jedna příliš nekoresponduje s dějem. Snad krom naštvané Jodi - jo, ta tam vlastně taky neměla pádný důvod. Vlastně nic nemělo pádný důvod, prostě to byla snůška keců a krve - tak už se dlouho nic nestalo, objeví se Jody. Teď se dlouho nic nestalo, tak třeba necháme George objevit další super podzemní skrýš. Hele a ta malá by se mohla projít po střeše - to by bylo tak děsně cool!!! - No a teď jsme ve slepé uličce, brácho, jak to celé vysvětlíme? Jen prokletý barák.. to je out, to chce někoho za tím vším, chápeš, někoho fakt zlýho... Katchem! Bude to hustej týpek, zakomponujeme tam mučení Indiánů, ať osolíme dějiny USA a voilá, příběh je hotovej! - A už jsem mluvila o těch absolutně tupých dialozích, co vedou George, Kathy a občas se objevující ctihodný otec vyděšený stádem much? Ne? Tak o tom někdy příště... (Co se to s tebou děje? Děsíš mě, musíme odejít! Nikam nejdu! Ne a ne, ještě nevím, co je za poslední stěnou! - jo a ještě jsem nevyrobil všechny rakve, sakra, proč máš tolik harantů?! - Otče, proč jste utekl z našeho domu?! Vždyť je tak nádherný a nic divného se tam neděje! Jen moje dcera málem skočila ze střechy a můj muž začal žít ve sklepě) Ehm. Ehm. Btw. co je to za úchylku, že vždycky, ale vždycky, jdou všichni prohlížet do knihovny staré noviny, ve kterých - jaký div - načtou všechno, co do té doby věděli jen z doslechu - a najednou tomu uvěří a najednou je zle a musí se jet domů a rychle pryč a kde taky berou ty drsný knihy s hustejma dobovejma rytinama těch krvavých události?! to chci sakra taky!! jediný, co mají u nás v knihovně, je tak maximálně kladivo na čarodějnice a ještě bez vobrázků, ach jo... - a jak už tady někdo poznamenal, hvězdička za to namakané tělo Ryana