honajz2

Na žánrových křesťanských agitkách je něco fascinujícího - na jednu stranu jsou násilné až to bolí, na tu druhou vždy nabídnou nejeden vtipný moment, plynoucí z toho, jak hloupě působí. Na tohle jsem narazil dneska prvně, úplnou náhodou a když jsem zjistil, že k tomu jsou české titulky, sehnal jsem si to a těch 43 minut tomu obětoval. Ještě že to nemá o minutu míň, protože to už bych tu nic nikdy nenapsal a šel vyřvávat na Svoboďák, že Ježíš všechny miluje, protože cokoli spojené s číslem 42 je pravda a nic než pravda. Trochu blbý vtip pro zasvěcené, nicméně dál, protože ani vyznavači Douglase Adamse nedopadnou podle Final Exit dobře. Ten film mě střídavě rozesmíval a střídavě naprosto iritoval. On sice je amatérský, takže je jasné, jak bude vypadat, ale typické prvky křesťanské agitky (jasné rozdělení na věřící=hodní, nevěřící, pochybující=zlí jak Hitler) jsou vždycky k smíchu, stejně jako jejich směšně ploché postavy bez charakteru a tady se ke všemu přidal i herec přímo ztvárňující Satana! V křesťanské agitce! Z toho by jednoho až šlak trefil. Každopádně po přečtení obsahu se dilemata zde ukázaná dají hned odhadnout a postavy jsou vyloženě směřovány k nekomplikovaným osudům. To amatérské zobrazení protestu u vězení, či naprostý mindfuck se střelcem (Co byl sakra zač? Proč byl spojený s tou novinářkou? Oč jim šlo?), je fakt něco, ale u posledního soudu jsem se začínal cítit podobně vytočený, jako u Dvacátého devátého - a tam to fakt byl extrém. Bůh by měl být, podle všeho, milující. Sice taky trestající, ale chápavý, odpouštějící. Tím pádem soudí podle vašich hříchů, činů a měl by jasně poznat, co si zasloužíte. Tady ale Bůh soudí jen na základě dvou šablon: pevně věří ve mě/nevěří nebo pochybuje. První skupina má automaticky Nebe, bo je jí vše odpuštěno (i vražda - jejíž motivy jsem absolutně nepochopil), druhá automaticky Peklo, jelikož věřila málo nebo vůbec. Přitom tohle smýšlení úplně popírá řeči o svobodné vůli (kterou Bůh lidem dal), která zde nabývá smyslu "mysli si, co chceš, ale pokud si nemyslíš, co přesně chci, tak hoř ve věčném plameni i kdybys zachránil milióny životů". Tohle učení fanatických a ortodoxních křesťanů mi přijde až moc zlé, vzhledem k tomu, jak popisují Boha. Zde ho ale je v míře vrchovaté a v silně zastrašující případech (Carrie je v pekle a věčných mukách jen proto, že nevěřila, přitom nic špatného neudělala) a nepomůže ani, když se za daného člověka modlíte. Buď jsi silný křesťan, nebo jsi hned v pekle. Přitom jak to bude až po nás bude nikdo přesně neví, ale když to vezmu podle Bible, tak je Bůh hlavně chápavý a do Nebe může i ateista. Tenhle film má pravdu v tom, že i vrah by mohl do Nebe, pokud svých činů upřímně lituje, jinak je ale až nebezpečný, vyloženě omezující svobodnou vůli, o kterou se zde nejednou chce film opírat. A samozřejmě se neukáže, jak všechny postavy dopadly, i když je to rozdělením jasné. Jestli je Bůh aspoň trochu milující, zachrání aspoň Jeremyho, ale nic tomu nenasvědčuje. Tudíž je zde Bůh jako někdo, koho bychom se měli bát, pokud v něj nebudeme dostatečně věřit. Přitom Bůh by měl být ten, koho bych měl milovat a bát bych se měl jen Satana. Ona i ta boží láska má samozřejmě své hranice, ale pořád v ní má být tolerance a pochopení, které tady neexistuje. Chce to hlavně šokovat a evangelizovat co nejdrsnějším možným způsobem (což přes ty efekty moc nejde - a drsný není ani omylem, aby nedošlo k mystifikaci), ale výsledek je spíš takový, jako kdyby mě někdo měl přesvědčovat, že když nezabiju tohohle člověka, který může být reptilián, tak reptiliáni ovládnou celý svět a já za to budu moct. Za mě tohle fakt ne, Time Changer jsem do jisté míry ještě bral, protože někde pravdu skutečně má, ale tohle fakt, fakt hodně nesouzní s tím, co si myslím. Btw, nejsympatičtější mi většinu času byl profesor, protože to byl pragmatik, který ale nic nemyslel zde (navzdory tomu, co se na něj Satan snaží vyhrabat) a podle mě i tihle lidé by si, v případě křesťanského pojetí posmrtného života, Nebe zasloužili. Nebyl mi názorově nejblíž, ale chápal jsem ho. Jenže vzhledem k tomu, jak film končí, asi taky pomašíruji do Pekla, ach jaj... 1*

S Lanthimosem skutečně společnou řeč nenajdu... Má sice dobré nápady a občas zajímavý filmový styl, ale vždycky spadne buď do opájení se sebou samotným, nebo do jednoduchých poselství vydávaných za strašně složitá, nejhůř obojí naráz. Tady je překvapivě mainstreamovější - servíruje normálně srozumitelný příběh, postavy vykazují nějaké emoce (!!) a je to snesitelnější pro širší okruh diváků než jeho raná tvorba. Na jednu stranu fajn (hlavně co se emotivnějších postav týče), na tu druhou se bohužel ještě víc projeví, jak prostinká podobenství nabízí a jak se je mermomocí snaží zamaskovat výraznou artovou stylizací a spoustou cinefilních hrátek. Tady až dosahuje barevnosti filmů Wese Andersona a stejně jako u něj jsem měl problém s určitou přestylizovaností - a bohužel ještě víc než u Wese, který to má jako sice ne mě úplně sedící, ale vcelku pořád milý trademark. Lanthimos ale buď vykrádá (rybí oko, včetně záběrů zdůrazňujících, že to fakt rybí oko je) nebo sebevykrádá (zoomování různých délek), což samo o sobě není na škodu, jen jsem z toho drtivou většinu času cítil až mírně arogantní urputnou snahu být světově slavný kvůli neustále se objevujícím neotřelým filmařským nápadům, které se ale jednak časem okoukají (nebo aspoň mě okoukaly) a taky se dají najít v nemalém počtu filmů okrajového artu, takže ani nejsou tak objevné. Zpočátku mě to mělo čím překvapovat, ale rychle jsem si zvykl, ničeho nového se nedočkal a přitom se to tváří tak živě, jakoby se to z každého okénka snažilo vykřiknout: "Já jsem film století!". Mimo to ale ano, dost těch nápadů se mi líbilo, cením, že jejich využití má často smysl a rybí oko mám rád už od Nočních hovorů s matkou, takže ačkoli se zde nadužívá, tolik mě zase neomrzelo. Což mě ale přivádí k dalšímu, většímu problému, kterým je scénář. Nemůžu si pomoct a doufám, že mi jen něco uniklo (když to má oproti jiným Lanthimosovým filmům tak nadšené reakce), ale přijde mi, že to celé bylo jen jednoduché emancipační podobenství s plochými postavami a strojově působící gradací. Jako jo, smysl to dává, drží to pohromadě, teoreticky si není na co stěžovat, ale působilo to na mě (bohužel stejně jako ostatní Lanthimosovy filmy) až moc chladně, bez skutečných emocí. Všichni jak kdyby byli umělí stejně jako na začátku Bella. A to tu jsou zřetelné emoce, ale jaksi na mě nezafungovaly, stejně jako vyloženě ploché emancipační schéma, které je veskrze primitivní, s příčinami posunu charakteru Belly kýčovitými jak zdejší obloha, kterému korunuje divný fakt, že na to, kým je, strašně rychle chápe složité věci. Čistě narativně ozvláštněné je to jen tunami sexuálních scén, u kterých mi přijde vtipné, že Lanthimos, který se prezentuje jako velký feminista, je v drtivé většině svých filmů využívá nadměrně a s úchylným snímáním, jako by úchyl fakt byl a kompenzoval to bohulibým poselstvím. Zvláštní dojmy z nich vždy mám. Když už mě ta určitá umělost začínala štvát, přišla svatba s deus ex machina zvratem, který mě teprve vytočil, aby se zvrtl v to nejlepší z celého filmu. Dlouhou dobu to až moc vypadá jako průměrný současný film s aktuálními tématy, který z černobílých škatulek nebude schopný vyjít (a na Lanthimose by to dokonale sedělo), ale nakonec jsem byl mile překvapen, že se tahle pitomost (myšlen onen zvrat) obrátila v hlubší vykreslení emancipační cesty, které je mnohem silnější než ve zbytku filmu. A kupodivu zde existuje i kladná a neutrální mužská postava, jejíž jednání se dají chápat. Závěr se mi líbil opravdu hodně a kdyby v takovém duchu byl celý film, asi bych byl nadšen, ale bohužel přišel příliš pozdě v dost dlouhém filmu, který za celou dobu předtím nepřijde s ničím ve svém poselství pořádaným. Výhrad mám fůru, ale musím souhlasit s tím, že je to opravdu nejlepší Lanthimosův film. Jednak je vyrovnanější, i když se z něj maličko vytrácí původní osobitost (což mi ale tolik nevadí, když mi nikdy nesedla) a mimo povedený závěr je zde naštěstí dost skutečně vtipných scén, které mě dokázaly rozesmát nahlas a zase přesvědčily v tom, že když už Lanthimose, tak radši v podobě komedie - ta vážná forma mi u něj vždy byla pro smích. Přesto když už emancipační film, tak Diane Arbus, Diane Arbus a ještě jednou Diane Arbus. 3*

Olda Kmínků je záruka vcelku kvalitního guilty pleasure zážitku. Zlaté ptáče by v základu nabízelo silný příběh o nezaměstnanosti a stále více chudnoucím dělníkovi, ale to by si ho nesměl vzít pod palec Kmínek, který svojí neuvěřitelnou neschopností dokázal i z něčeho takového udělat komedii říznutou červenou knihovnou a samozřejmě nezapomněl obsadit do důležité role svoji dcerku, která jako vždy předvádí zábavný anti-herecký výkon, většinu záběru se nezapomene podívat do kamery, vše říká pomalu a po slovech stejným způsobem jako v Perníkové chaloupce (takže to vypadá, že si není schopná zapamatovat ani pár slov) a scéna jejího umírání je jedna z nejlepších z celého filmu, protože v ní se patos stal tak moc patetickým, až opravdu vypadá jako neidentifikovatelný hlubší účel. Nic ale nemá na scénu jejího pohřbu, ve které Petr nese její rakev a ta je tak objemná, že i kočku by do ní sotva šlo nacpat, takže Haničku asi někde namleli. Připočtěme i nesmyslné rámování, prapodivné střihy jak někde mezi naprostým amatérismem a nechtěnou avantgardou, lacinou výpravu, velké množství uřezaných hlav v záběrech (zase mě ale přitom napadlo, že by se takhle dal udělat experimentální horor) a závěr ve stylu "byl to jenom sen!", aby to neskončilo strašně depresivně, ale naopak strašně vesele. Jo, a záběry z továrny jsou taky kapitola sama o sobě, mnohdy jsou z náhodných míst a objevují se v ní náhodné detaily na náhodné stroje v naprosto náhodném sledu, jehož náhodnost akorát tak mate v tom, co ta továrna sakra produkuje. Ono to ale není důležité, takže je Kmínkovi fuk, že to nedává smysl, jenže bohužel je mu fuk i to, že to hlavní, tedy příběh, zde taky nedává smysl. Třeba by mě dost zajímalo, jak se Ella za Haničkou vůbec dostala. A proč umrzla na tom hřbitově. A bylo by toho víc a víc, jako třeba mizerná práce se světly, idiotské dialogy... a dál už nebudu pokračovat, jelikož s tím nehodlám mrhat víc času. Začátek a konec top, prostředek filmu utrpení, takže takové hezké recesistické tři za veškerou zábavu, které žel nebylo víc. Objektivně samozřejmě odpad, max. jedna hvězdička za potenciál samotného námětu. 3*