Marigold

Eddie Murphy v dobré formě a v dobré komedii, Sexy čokoláda forever!

Zdeněk Troška je černá díra. Na počátku byl talent, na dočasném konci... jak to nazvat? Poušť, absolutní pustina, neuvěřitelné diletanství, nulové vedení herců (vždyť i ta poslední bába z Hoštic hraje lépe než zdejší "profesionálové"!), žádný scénář (náznak zápletky s fotbalovým zápasem evokuje scénáristické stádium rozkladu dle hesla: dám si sedm piv a jednu zelenou), prachsprosté rutinérství a snad jedno jediné místo, kdy se člověk zasměje něčemu tak trapnému, že už to bez emocí ustát nejde a nechce-li se divákovi plakat nebo okusovat nábytek vzteky, tak tu hubu prostě zkřiví. Zkrátka a dobře bezduché omalovánky pro televizní zábavou zmrzačené diváky. Tímto si na náhrobní kámen tesám: "vydržel až do konce, hledal vtip a kdesi pošel žízní a hladem, protože šutry žrát nelze". Sbohem, Kameňákove, a už se probůh nevracej z říše pohádkové debility a království senilních hereckých trosek. Nebo trošek?

Fantastická práce! Tvůrci vzali to nejlepší z vojína Ryana (naturalistické a technicky brilantní zobrazení války), odbourali nechutný vlastenecký patos a soustředili svůj seriál kolem uvěřitelných postav z masa a kostí, které chybují a chovají se jako skuteční lidé. Narativní koncept, kdy se každý díl soustřeďuje na odlišný úhel pohledu a věnuje pozornost odlišným postavám, je zpočátku matoucí, ale jakmile si člověk navykne na několik klíčových tváří, začne být "Bratrstvo" vskutku návykovou záležitostí. Obraz války je tu patřičně drsný, bezprostřední a vskutku brilantně přenesený skrz oko kamery do divákova mozku. Perfekcionismus kamery i režie je udivující, a i když jsme většinu fintiček viděli už ve Spielbergově válečné pohádce, teprve v Bratrstvu působí skutečně bezprostředně. Výborná je i majestátní hudba Michaela Kamena a samozřejmě maximální uznání si zaslouží scénáristé, kteří dokázali zdánlivě nesourodé válečné obrazy poslepovat do naprosto soudržného celku a vytvořit navíc potenciál pro filmové obrazy tak mocné, jako je například miniaturní lovestory medika a francouzské sestřičky v Bastogne. Bratrstvo není jen spektakulárním zážitkem, je to zároveň vrcholně působivý portrét válečného utrpení a všedního heroismu...

Federico Fellini v Satyrikonu tak trochu připomíná slovutného boháče Trimalchiona z Petroniovy předlohy. Maestro Fellini je nadán velkým bohatstvím filmového vidění a v tomto snímku jej kolem sebe rozhazuje jako marnivý boháč ve formě tak opulentní, přeplácané, přestylizované, že divák je brzy doslova a do písmene přežrán. Na velmi volný narativní rámec (vpodstatě jen proud obrazů nesvazovaných přílišnou kauzalitou) je zkušený "felliniovec" zvyklý, ale v Satyrikonu jako by tomu chybělo jednotící vyznění, ten silný symbolický podtext, který sváže zdánlivě diskrepantní. Tok mytologických historek se valí umocněn již zmíněným vizuálním obžerstvím, zmítá divákem v bizarním světě rozkladu a morální perverze a stále více má tendenci otupovat smysly a zcela zahladit sílu úvodních sekvencí. V nich se zdá být Satyrikon výpovědí nejen o konci Říma, ale i o rozkladu naší civilizace, typicky syrovou a působivou. Postupem času však myšlenková linie vadne pod bičem nedostatku autocenzury a stále perverznějších vizí. Co připočítat Satyrikonu k dobru? Tak třeba výtečně zfilmovanou hostinu u Trimalchiona. Zbytečně neohlazené hrany antické estetiky a sexuality. Samozřejmě též felliniovskou obrazotvornost, byť její míra překračuje únosnost. Tahle satyrizující erotická freska jednoho údobí a "příběhu" lidských pudů prostě až příliš překypuje barvami a snahou o vizuální exkluzivitu za každou cenu. V přívalu ječivých zvuků a barevných kaskád se ztrácí nitro. Ale možná i to je součástí výpovědi Satyrikonu. Nicméně rozhodně se nejedná o Felliniho vrchol...

Nevím, proč nemám Ethana Hunta rád... Určitě není problém v hlavním představiteli, neboť Tom Cruise se podle mého dostal konečně do produktivního věku a seká jednu skvělou roli za druhou. Ale na skautíku Huntovi, který je skvělým partnerem, milencem a navíc běhá skutečně vzorově, s ukázkovým vedením těla a držením rukou, je mi prostě cosi odporného. Člověk si až povzdechne: "Podívejte, jak ten Ethan krásně běhá..." Ale to není nejhorší věc na M:I:III, nejhorší věcí na tomhle filmu jsou sekvence jiné než akční. Sekvence rodinné. J. J. Abrams bohužel dokazuje, že jeho doménou jsou seriály a říkám zcela bez přehánění, že z jeho plytkého a přihlouplého pojetí mezilidských vztahů jsem v kině rostl. A Tom Cruise mi připomínal svým hraním spíše svoje časy horší. Je to škoda, protože snaha udělat z panáka Hunta člověka je dobrou cestou, ale podle mého se z něj podařilo udělat panáka zcela jiného druhu. Naštěstí je tu ještě akce a tady Abrams boduje. M:I:III je akčňák ze staré školy, samá exploze, divoká přestřelka a minimum hi-tech režijních řešení. Konzervativně, ale skvěle natočená akčňárna určitě graduje stylovou infiltrací Vatikánu. tady pan režisér ukazuje svojí televizní klipovou školu v plné polní a nelze než říci: dívá se na to nádherně a má to zatracený španung. Další plusovkou je skvostný a chladnokrevný zloduch Philipa Seymoura Hoffmana... Takhle odpudivý a úchylný typ skutečně zalahodí a vytvoří ve filmu silné napětí. Tohle napětí funguje i navzdory tomu, že mi vztah a Ethana a jeho vyvolené Jules lezl poněkud na nervy. Jenže duel vynalézavého agenta a slizkého překupníka je prostě tak napínavý a jeho akční provedení tak adrenalinové, že závěrečná selanka, obsahující snad všechna nejhorší klišé včetně jehovisticky vysmátých zpomalovaček, prostě dojem z cekem dobrého akčního filmu zničit nedokáže. Nicméně je zcela zjevné, že tvůrci chtěli z Hunta udělat velký karakter, což se nepodařilo. Je to prostě malebný kluk z americké učebnice v zatraceně explozivním světě. Mohlo být i lépe, přesto je trojka zřejmě nejlepším dílem série... Silnější ***.

Ukázka toho, jak se koní film. Námět poskytuje tolik poezie, humoru i možných hrátek, že by z toho šikovný režisér a scénárista zaplesal, ovšem Norrington a Robinson si tak nějak všimli jen pomíjivého pozlátka. Po plátně tak pobíhá spousta "známých firem" z kánonu světové literatury a filmu, ale krom jmen na nich nenajdeme nic extraordinérního, jsou to jen obtažená schémata zcela bez kouzla a šťávy. Teroristický vous kapitána Nema, světácká bradka Doriana Graye, vrabčí hnízdo Toma Sawyera... a dál? Dál nic, pustina, špatné herecké výkony. Když to neklape v Lize, nemůže to klapat ani v okolních složkách a Norrington balí krám bez boje. Film je doslova nasáklý mizernými digitálními efetky, které redukují pestrý a kouzelný svět fin de siècle na snůšku předrenderované umělotiny. Příběh je naprosto nijaký, padouch vyčichlý a výkon sira Conneryho, promiňte mi to, dočista nekrofilní. Američané przní známé literární postavy s velkou bravurou, nicméně britský šmatlal Norrington tomu nasazuje korunu. Konina. Slátanina.

Kdyby se býval del Toro spokojil s profláknutou duchařskou zápletkou, byl by Princ nejen bez králoství, ale zároveň značně zchudlý. Ne že by horrorová část filmu postrádala napětí, to je naopak budováno velice sympaticky pozvolna, bez zbytečných lekaček a nechutností. Nicméně po chvíli člověk zjistí, že to prostě nebude nic víc než klasická duchařská povídačka o pomstě bloudící duše... Na film dost, na dobrý film málo. Jenže Princ bez království má naštěstí krom povědomých spodek i velmi sympatickou kamizolku v podobě fungující chemie postav a skvělých hereckých výkonů dětí i dospělých. Pasáže duchařské střídají spíše dramatické partie, líčící neradostný život v depresivním sirotčinci a vztahy jednotlivých postav. Režisér osvědčil velmi dobrý cit pro detail i pro mluvené slovo (mimochodem, český dabing je překvapivě výborný). Sirotčinec Santa Lucía tak nepůsobí jako nutná kulisa pro děsivou duchařskou povídačku, ale jako živoucí a rovnocenný partner horrorové části filmu. Výsledek je díky tomu vzácně vyrovnaný, kompaktní a poctivý. A samozřejmě také dostatečně svojský.

Neuvěřitelná blbost, což by vlastně až tak nevadilo, kdyby byl Vin Diesel podobný komický "talent" jako třeba Arnie. Bohužel tenhle svalovec se ani nedokáže pořádně ztrapnit prkenností a mermomocí se snaží působit okázale, sympaticky a komicky. Škoda, že mu chybí Arnieho univerzální grimasy a dřevní strnulost, která by z té role udělala aspoň trochu zábavnou záležitost. Vždycky mi unikal smysl obsazování muskulaturních "herců" do podobných komických rolí, nicméně určitá sorta tupých diváků si to žádá, podboně jako bezduché gagy, pitomé akční sekvence a rozuzlení tak dojemně blbá, že by člověk nejradši sežral kuchyňský mixér. Diesel by se měl nadále věnovat anihilaci pangalaktických monster a ne vyměňování posraných plen... U toho druhého totiž až moc vynikne, že pouhé svalstvo nestačí.

Milé překvapení v podobě Jet Liho introvertní stylizace, slušného obsahu, který vyztužil zejména Morgan Freeman, a samozřejmě brilantních choreografií, ve kterých vynikne Jet Liho hlavní talent – bojová umění. Pokud si odmyslím, že myšlenkově je tenhle film vyčpelý a dějově předvidatelný, zůstává Utržený ze řetězu inteligentní a dobře natočenou podívanou, která hraje i na jinou než akční strunu. Leterrier celkem příjemně spojil rysy hollywoodské akce s evropskou pozvolností a drsným humorem.

Utopická historka o romantickém mstiteli. Výzva k revoltě proti řádu. Provokativní karikatura dnešního světa. Tím vším "V for Vendetta" chce být. Prvním je, díky skvělému Weavingovi a slušné Portman. Druhým chce být až příliš. Třetím by mohla být lépe, kdyby byly reálie propracovanější. Celkově je "V for Vendetta" skvělým filmem s mnoha zápory. Hlavním záporem je syndrom bratrů Wachowských – jednoduché a působivé podobenství pokud možno rozkošatit, rozvést všemi možnými směry a ztratit cestu, která vede k cíli. Taková je střední pasáž filmu, kde se skvělý nástup úvodu doslova rozprskne do všech směrů a slepit se film podaří až v pěkném finále. Nevadí mi aktivistický nádech, prvoplánové provokace. Je to taková roztomilá anarchie, navíc podpořená hlavním hrdinou, v němž se spojují černobílé dobrodružné filmy s postmoderními komiksovými superhrdiny. Vendettě nechybí velká vnitřní síla, přesvědčivost. Chtělo by to větší propracovanost a lepší scénáristy, bohužel. I tak: potvrzení pravidla, že komiksové předělávky nakoply komerční kinematografii zajímavým směrem.