Lupes

Děti předškolního a lehce školního věku neřeší kvalitu triků a hrůzný čaroděj v nich kupodivu budí obavy. A kdyby problematizovaly to, co dospělí (třeba že pohádková postava řeší morální dilema hned po "narození"), nevznikl by třeba ani Pinocchio. Svou zápletkou je to pohádka celkem inteligentní a složitá, ubližují ji paradoxně herecké výkony. Můj milovaný Nárožný občas neví, kam se postavit a pitvoření princů je příliš. Byť jsou scénářem předepsané repliky docela vtipné, zahrány mohly být mnohem lépe.

Tohle je po letech ještě cennější film. Sobectví a touha vlastnit pohltily mezitím celou civilizaci, obávám se o křováky... // Byť je ale film levicově smýšlející, marxistickou gerilu ukazuje bez příkras. A těch gagů a groteskní komiky, kolik se tam vešlo! Napomáhá i občasné zrychlení, které vzdává hold dobám Chaplinovým. Stejným způsobem je ale dosaženo i odlehčení dramatických momentů a přestřelek. A k tomu je přidán ještě styl dokumentární, kdy se náhle ocitáme v roli objevitelů nejen exotických etnik, ale i hlubokých myšlenek. Filmařské řemeslo na jedničku, barvy a tváře Afriky zobrazeny všechny a s humorným nadhledem (jak jinak přistupovat k hrůzám, které se vlastně i v tomto příběhu dějí). Krásná 80tá léta.

Ano, souhlasím s názorem, že se jedná o jistý druh polemiky s Kristiánem. Je to vlastně syrově zobrazený trojúhelník, s unuděnou paničkou bez odvahy k přiznání, pokryteckou paní továrníkovou milující svůj komfort a stárnoucím seladonem před hrobem. Nechybí ale ani pomstychtivá megera a až neuvěřitelně "krásný" rodinný přítel a bratr. Zobrazením vypočítavosti, sobectví a egoismu předznamenává tento počin dobu a jediné, co k němu nesedí, je sladký a až příliš snadný happyend (aby bylo protektorátní publikum potěšeno a šlo zase pěkně pracovat). Nicméně, na emoce je čas a herectví nedostává na frak, žádný zběsilý střih, klidné tempo, "prvorepubliková" nostalgie, či její poslední závan, jsou přítomny. Možná naposledy.

Po letech jsem opět shlédl se synem a už jsem zdaleka tak nejásal. Kombinace zombie a klasického pirátského žánru vyznívá mi už lacině. Triky přirozeně zestárly a zombie záběry dnes filmu ubližují, poctivého filmařského řemesla se ukázalo pomálu. Rychlý a zkratkovitý střih, humor ala "tuhle facku jsem si zasloužil", britští (bílí) imperátoři jako wehrmacht ťulpasové, úderná dud duc hudba Hanse Zimmera... toho všeho jsem se už v posledních dekádách poněkud přejedl. Z nostalgie uberu jen jednu *, byť si myslím, že to má ve skutečnosti jen na tři.

Skvěle rozehraná zápletka, situační humor v první půli docela baví, střet dvou světů dodává působivé kontrasty a nechává vyniknout přírodní scenérii (úvodní titulky stojí samy o sobě za shlédnutí). Útěk před pronásledováním v civilizovaném světě do ohrožení "na konci světa" dává zase vzpomenout na nejslavnější díla rozvíjející tento paradox. A navíc hudba Vladimíra Cosmy! Za první půli bych bez rozmyšlení sáhl ke 4*. Jenže pak se to celé pokazí. Reno dostává překvapivě málo prostoru v akčních scénách, šamanská kouzla se začnou brát příliš vážně a akce s tím související je více než trapná. Korunu tomu ovšem nasadí drsný mafiánský boss, co si to na férovku rozdá v kroužku indiánů. WTF? To je tak max. na jednu*. Takže slabý průměr. Nebo po půli vypnout.

Ano, byly kdysi doby, kde námětem filmům byly klasici světové literatury a nikoli stupidní autoři komiksového braku. Jenže lobotomie poté zasáhla celé lidstvo a prodělali jí i filmoví tvůrci. / Parádní kamera, exteriéry, estetika i reálie, smysl pro detail. Snad jen trochu víc střihu by neškodilo, ale tato výtka je dána spíš tím, jak se vše od doby natočení zrychlilo. Také náznak happyendu je Gedeonovu Myškinovi přidělen snad až příliš milosrdně.

Na začátku jsem mysleli, že z kina odejdeme. Humor ala nahatý chlapský zadky jsme čekali, citlivého, zraněného (a později dokonce pravdomluvného) podnikatele "Andreje" jsme ovšem nedávali ("Už tak dál nemůžu, tak prostě vyděláme o pár milionů míň!"... WTF?!). Zoufale mimo je zkrátka pražský pohled na život, ke kterému patří nereálné postavy zasmušilého a sebezpytného (!) režiséra, který o sobě ví (!), že točí sra..ky, i chudého (!) vojáka z afgánské mise, co nemá na bydlení a žije s maminkou. Humor tam ale nechybí (spíš pro chlapy, Kuneš je prostě Kuneš a scéna s cvičením zásahovky je skvostná) a především to překvapivě zachraňuje závěr, kdy se hrdinové konečně nechovají jako sobci, přestanou se řešit a jsou schopný si doopravdy pomoct. Ovšem všech, kteří se u filmu dojímají a chlapácky se ztotožňují s hrdiny i jejich řešením krize středního věku, je mi upřímně líto.

Seriálu paradoxně ublížilo, že jej točil František Filip. On je výborný vztahový režisér a se skvělým scénáristou za zády v seriálu bravurně zachytil generační míjení i hloubku rodičovské bolesti. Jenže se mu vůbec nepovedla akce a chyběl adrenalin, který k ježdění neoddělitelně patří. Závody měly být vrcholem seriálu, leč jsou spíš za trest, zoufalá kamera nabízí často jen záběry nohou cválajících koní (neb si zřejmě neuměla poradit s tím, že v sedle sedí dubléři), a jediné, co zachraňuje situaci je dobrý hudební motiv (Jiří Malásek). Také střihu mělo být více, některé proslovy jsou až příliš dlouhé, byť se v nich řeší tíživé věci a nejsou žádnou vatou. Seriál nabízí mistrovskou paletu vztahů otců a jejich dospívajících dětí (kdy Kemrův spratek-emigrant není žádnou úlitbou režimu, ale trefně vystiženou nadčasovou realitou). Jenže to měl být také seriál o koních a závodech... a to se nepovedlo. Škoda.

Miroslav Macháček a (snad) bezútěšný konec ukazující absurditu manažerského vedení podniku typu zoologická zahrada (byť v dobách socialismu), tyto dva body jsou jediným důvodem k ocenění. Jinak je to strašlivé režisérské selhání. Vévodí tomu mohutný zmatek, v poslední třetině vůbec nevíte, co se děje, jen pozorujete pobíhající zvířata, prchající lidi a tak pořád dokola. Poledňáková ale nezaspala jen ve střižně. Výběr dětských herců byl hodně mimo (doby Holého jsou zřejmě nenávratně pryč) a některé fórky až příliš prvoplánové (kozičky). Snad to byla snaha narvat vedle sebe co nejvíc vtipných momentů, která je spolehlivě zabila všechny. Stačilo trochu klidu, námět nebyl rozhodně špatný a dala se z toho udělat slušná podívaná.

Velmi očekávané severské (či západní) sypání popela na hlavu. Téma je přirozeně zneužívání nebohých chlapců z pasťáku bílejma a mocnejma chlapákama, hlavní hrdinkou je silná žena, která se jich nejen nebojí, ale je i milující a zásadovou matkou samoživitelkou. Její kolega je, jak jinak, homosexuál, s traumatem z dětství v křesťanské sektě. Standardní klišé může člověk přijmout s nadějí, že půjde o překvapivou a temnou detektivku v duchu dobrých (a sociálně podobných) severských počinů. Jenže hlavní záporák se v posledních dílech ukáže jako břídil, seriál se ponoří do vod béčkových thrillerů, je to bez překvapivého zvratu a vlastně i bez napětí (pokud se ale v pohádkách bojíte o život prince či princezny, ukoušete si i tady nehty). Velmi ideologické, žánrově špatné, ale za skvělou kameru, nádherně nasnímané exteriéry i věčnou islandskou tmu...**