Brandon

Brendan je tak trochu jinej týpek, kterej má ale všech pět pohromadě. Po té, co se mu nepodaří zachránit sjetou expřítelkyni, pouští se do nebezpečné hry s drogovým gangem. Tajuplné drama s hodně zamotanou zápletkou a smrští podivnejch dialogů. Dávám 3,5*, chce to vidět alespoň ještě jednou. P.S. Brendan dostal ve filmu tolik ran pěstí a pokaždé se zvedl, že by i Rocky mohl závidět :-)

Prostý, jednoduchý příběh o tom, jak si chudý farmářský chlapec Westley cestu ke své princezně Buttercup našel. Méně okázalé triky, skromná výprava a naopak vtipem nabité hlášky a absurdity dělají tuto pohádku naprosto jedinečnou.

Zajimavá studie o mezilidských vztazích a tom, čeho všeho jsou milenci schopni, když jim v hlavě přeskočí. Kim ukazuje, jak tenká může být hranice mezi velkou láskou a posedlostí. Ona je ochotna kompletně změnit svůj zjev, "jen" proto, aby neztratila milovaného přítele. Jenže tím se změní i její osobnost (???) a paradoxně se od něj tak oddalí. Ženská mysl je prostě nevyzpytatelná. Napadlo by to i muže? :-)

Pseudopoetické, nudné, úchylné a nechutné, naprosto zbytečné, nicneříkající scény. Vyjímkou je snad záběr na zkrvavené háčky ve tvaru srdíčka. Je to asi jedinej film od jinak božského Kima, u kterého jsem málem usnul. V tomhle filmu Kim přestřelil....

Mé první setkání s kapitánem Jackem Sparrowem bylo až v druhém díle Pírátů z Karibiku. Z kina jsem tehdy odcházel zklamaný a znuděný. Nepředpokládal jsem, že jednička bude jiná. Ale byla a celkem příjemně překvapila. Více akce a méně trapných stupidních scén. Depp a zbytek bandy hráli opět výborně.

Z Proposition "stříká" Nick Cave z každého potemnělého záběru, z každého tónu, z každého slova, z každého zrnka prachu. Kdo má rád Caveovy balady, bude se mu určitě líbit i tenhle filmovej kousek.

..stupidní, nechutné, o ničem......

Důstojně a působivě natočený "dokument". Nesouhlasím se všemi těmi opěvnými ódami. Mě United 93 bohužel nechal víceméně chladným, žádné silné emoce (až na pár vyjímek a závěr), nic, co by mě vrazilo do sedadla, co by se mnou zamávalo. Autoři nedokázali na plátno přenést tu skutečnou hrůzu a děs, který se musel na palubě a vůbec v USA odehrávat. A ani rádoby dokumentární kamera tomu nepomohla. Celkové zklamání, čekal jsem natřískaných 5* :-(

Dlouho jsem přemýšlel, co mě na filmu tak uchvacuje. Filmové záběry, hudba, příběh? Ano, to vše bylo skvělé a velmi povedené (možná jen "igelitový" závěr byl trochu přitažený za vlasy). Ale pak mi to došlo. Je to postava samotné hlavní hrdinky hledající vykoupení. Ještě teď mi z ní běhá mráz po zádech, nic takového jsem už dlouho neviděl. I vynikající Tarantinova Černá mamba je pouhou roztomilou užovkou v porovnání s Lee Geum-ji. Nemusela zbytečně mluvit, nemusela cákat hektolitry krve, stačilo se jen podívat do její andělské tváře. Veškerou nenávist, břímě hříchu a krvavou mstu ukrývala hluboko v sobě, za rudými stíny. "Každý dělá chyby. Ale jestliže hřešíte, musíte se vykoupit. Velké vykoupení pro velké hříchy... Malé vykoupení pro malé hříchy"

Člověk, ať už chce nebo ne, musí s krásným a poetickým Il Mare podvědomě srovnávat. Holywoodské zpracování zdaleka nedosahuje působivosti a něhy korejského originálu. Nevím, je to dáno asi odlišnou mentalitou. Také mám pocit větší uspěchanosti, která je pro západní kulturu tak typická. Na druhou stranu, Dům u jezera není pouhou kopií originálu, v mnohém se liší, hlavní hrdinové mají zde větší prostor pro utváření milostného vztahu (setkání, rozhovory...). Je to 3,5*, protože se mi téma líbí, dávám 4*.