J*A*S*M

Endgame si zaslouží, když ne přímo obdiv, tak alespoň upřímné uznání za to, že se tvůrcům podařilo navázat na celé dosavadní marvelovské universum čítající přes dvacet filmů tak, že rozvíjí motivy snad z každého jednoho dílčího snímku a přitom jakž takž drží pohromadě. A také za to, že přestože byl dopředu jasný výsledek (tedy že finále Infinity War se zvrátí), cesta k němu dokázala nejednou překvapit. Zdejší hrátky s cestováním čase jsou vážně celkem originálně pojaté. Na druhou stranu, snaha ukázat alespoň na chvíli fakt snad každou postavu, co se v desetileté historii filmového Marvelu objevila na plátně, v mých očích filmu ve výsledku škodí. Pro mě je to prostě příliš přeplácené (a to jak co do počtu postav, tak i motivů, stylů a nálad), nedokázal jsem se na film pořádě soustředit a vžít se do něj. A pokračuje i stálý problém Avengers filmů, tedy absence vlastního ksichtu (což naopak neplatí u Marvel sólovek). Je to pro mě zkrátka esteticky nezajímavé. Mám to tak na 7/10, k nižšímu hodnocení se nakonec přikláním za to, co udělali s Thorem. To už nebyl humor, to bylo čisté trapno.

V jednotlivých detailech má Hellboy celkem slušné koule. Bohužel ani na dřeň vytěžený eRkový rating filmu a sem tam povedenej vtípek nezmění nic na tom, že vypadá hnusně jak hovno. Vážně už jsem dlouho neviděl audiovizuální dílo, které by působilo tak strašně antiesteticky. Odpornej, přeplácanej blockbusterovej digibordel, rakovina současné kinematogrefie, v tomto konkrétním případě už v terminálním stádiu.

Adekvátní splnění zadání "minimalistický survival v Arktidě". Ale ani prd navíc, ten film je přesně takovej, jakej byste čekali. Mikkelsen to musí odtáhnout, divák odsedět. Že bych se zrovna dvakrát bavil, to nemůžu říct.

Tři čtvrtiny stopáže jsem měl z druhého filmu Jordana Peela "plnější" hororový zážitek než z jeho prvotiny Get Out. Mát to špičkové řemeslo, skvělý námět, výborné herecké výkony v čele s Lupitou Nyongo a rovněž lépe začleněné humorné vložky, které tentokrát vůbec neruší. My sahali po nadšené pětihvězdě, zvlášť když i ten sociální přesah o jakési vzpouře těch přehlížených a méně šťastných z nás je navýsost aktuální. Bohužel ke konci film vyjede z tratě. To závěrečné mytologické vysvětlování tam buď nemělo být vůbec (tak, aby dvojníci fungovali v ryze alegorické rovině), anebo mělo být neprůstřelnější, protože v téhle podobě akorát tak vybízí k vrtání se v různých praktických detailech fungování dvojnického světa, což je cesta do pekel. A úplně poslední zvrat to ještě víc zamotává. Bezprostředně po projekci si nejsem jistý, jestli jím snímek ze své smysluplnosti náhodou dost neztratil. Zároveň se ale těším, až si film někdy v budoucnu pustím podruhé, a budu se znalostí jeho vypointování sledovat, jestli smysl dává, nebo ne. Každopádně na "pitvání" My poskytují materiálu fakt dost, takže nějakou chvíli mi v hlavě určitě vydrží. A to se cení.

Já myslím, že kdo má v sobě kousku lidskosti a dobroty, musí mu být MOST! jako celek alespoň trochu sympatický. Já ho miluju, a to přes všechny jeho dílčí chybky (sem tam to v lecčems drhne, to zas ne že ne). Emocí a nálad celá kompletní paleta. A nakonec nejvíc o tom seriálu vypovídá, z jakých pozic přichází nejostřejší kritika. 1) Od modelových voličů SPD, tedy rasistického a homo/transfobního lidského odpadu (tzn. něco jako postava Čvančarové). 2) Od méně bystrých, ale přespříliš vážně se beroucích SJWs, kteří si ve vší své serióznosti a bojovnosti nejsou schopni užít srandu. 3) Od vyznavačů v Česku tolik oblíbené formální morálky, kteří úpěnlivě vyžadují neužívání vulgarismů, ale na poznání, co a proč je skutečně morální, jejich kapacita nestačí a nechápou, že slova jako taková morální a nemorální nejsou; to jen činy nebo myšlenky. V MOSTĚ! je všechno, co tyhle skupiny dráždí, v míře vrchovaté. Předchozí seriály dua Prušinovský + Kolečko jsem neviděl, ale rozhodně si doplním. Protože tohle ... nechci hned v prvotním nadšení až moc házet superlativy ... takže nebudu tvrdit, že je to to nejlepší, co u nás po revoluci vzniklo. Ale je to srdcovka. Don't stop believin'!

Jak to dokázali napsat a natočit tak, že je to strašně smutné, ale v zásadě i optimistické a taky neuvěřitelně vtipné?! Zásah přímo na komoru. Dycky Most. A dost. Ty vole.

Perfektní zpracování oblíbeného námětu o časových smyčkách a prožívání jednoho a toho samého dne stále dokola. Kupodivu to nepůsobí vůbec repetetivně, tvůrci zkoumají dlouhou řadu zákoutí, která podobný námět nabízí, takže seriál nezačne ani na chvilku nudit. A kolik se tu vystřídá nálad! Začne to jako přisprostlá komedie ze života newyorských ochlastů, postupem času ale atmosféra zhoustne, takže třeba sedmá epizoda už je skoro regulérní psycho horor. Hlavní postava na prvý pohled nesympatická cynická fuchtle, seriál ale postupně odkrývá její lidské stránky a v závěru už jí nelze než fandit.

No ... vzhledem k tomu, že jsem byl psychicky připraven na nejhorší, nejsem zklamán. Spíš relativně maličko příjemně překvapený, že to dává smysl alespoň konceptuálně. Vymyšlené je to totiž imho dobře. Shyalaman ve Skleněném prozkoumal zas trochu jiný, dobře známý motiv komiksových filmů, tak jak by asi mohl probíhat v reálném světě, aniž by to diváci do poslední chvíle vlastně tušili. I jako završení trilogie to celé dává smysl. Bohužel si ten film takřka vůbec nelze užít na čistě divácké rovině, ale až po skončení, pokud jste tedy schopni a ochotni docenit tu konstrukci. Od příjemného diváckého prožitku totiž průběžně vytrhává řada dílčích debilovin, prázdně vyznívajícíh dialogů a proměnlivě kvalitního herectví (Sarah Paulson, jak ji mám obecně rád, je v tomhle případě špatný castingový tah). Úplně mimo je pak postava Taylor-Joyové (ta co je tam nucena dělat, to je fakt neuvěřitelné) a celé to závěrečné spojenectví nekterých postav.

Potomek působil v konkurenci jiných hororů, které se letos chystají na plátna kin, úplně neviditelně. Jako takový ten typ projektu, kterému by to víc slušelo na VOD sítích. Tam by jej bylo možno považovat za příjemné překvápko. Je to totiž po všech stránkách neurážející film. Hezky natočený, solidně zahraný. A obsahuje minimálně dva creepy / lekačkové momenty, u kterých mi nepříjemně zatrnulo. Celkově je ale příliš málo výrazný, aby právě v kinech nějakou větší pozornost vzbudil. Zásadním problémem pak pro mě byla ohromná předvídatelnost veškerého dění, kdy hned jakmile se objasní, o co jde, je jasné, k čemu to směřuje.

Úplně nechápu, proč se tu hned takhle zpočátku rozmnožila jednohvězdičková hodnocení, zas tak tragická St. Agatha určitě není. Hodně mi to snížilo očekávání, že jsem pak v průběhu filmu pořád čekal, kdy to konečně začne být tak nesnesitelné, ale nějak k tomu nedošlo. Jasně, Oscara za scénář film určitě nedostane, ale vídáme v hororových vodách mnohem horší zvěrstva. Bousman tentokrát dodává alespoň bezchybé řemeslo, jakž takž solidní herecké výkony (hlavní zlá jeptiška) a atmosféricky laděný hudební podkres, takže třeba v porovnání s příšerným 11-11-11 Agatha vítězí na všech frontách. Dějově je to debilní v detailech i v celku, ale ukažte mi jedno sofistikované nunsploitation ... a navíc, když se nad tím zamyslím jako nad podobenstvím komunity, která byla vyšší autoritou odstřižena od finančních prostředků, takže si musela najít nový model fungování, přijde mi, že nějaký základ smysluplného obsahu v tom je. Nechci znít, jako že ten film nějak vychvaluju, v hodnocení se pohybuju kolem pěti bodů z deseti, jen mi přijde, že ostatní dosavadní hodnotící se před projekcí asi zvlášť špatně vyspali a jsou až přehnaně přísní.