D.Moore

Woody Allen utkal další pavučinu vztahů, v níž mu opět uvízla úctyhodná řada sympatických herců a hereček. A zase je to moc fajn sledování, k němuž tentokrát přispívá i (na Allenovy poměry) exotické prostředí. Vicky Cristina Barcelona má od začátku takový velmi zvláštní spád, který snad ani není spádem. Příběh si spíš jen tak plyne slunným Španělskem a čeká, čeká a čeká... Než režisér a scenárista do děje přimíchá postavu vynikající Penélope Cruz a z poklidné vyhlídkové jízdy krajinou se díky jejímu temperamentu stane pořádné rallye. Čtyři a kousek dávám hlavně za ni.

Do třetice všeho nekalého, tentokrát o vychytralých uhlířích, ovocnářích a čísnících. A Miloš Kopecký září a září... I na tak malém prostoru. Pravidlo, že člověk by se měl bránit a neměl by si nechat všechno líbit, by se mělo lidem připomínat stále. Bohužel dnes ho vštěpují arogantní televizní a internetové pořady, v nichž o humor či alespoň nadsázku nezavadíte.

"A tak si paní Zázvorková vybrala na kravatu." Perfektní komika v podání Miloše Kopeckého dělá z druhé části (či podle titulků II. epochy) Lidí před pultem a za ním více než dobrý zážitek. A když Kopeckému scénář, jenž tentokrát rýpe spíše do zákazníků, přihraje partnerky Jiřinu Bohdalovou a Stellu Zázvorkovou, nemám důvod dát méně než čtyři hvězdičky. Závěr s invalidním vozíkem a vyšinutým prodavačem, který chce kousnout novou ošetřovatelku, byl snad ze všeho nejlepší.

Satirická osmiminutovka, o níž bych rád napsal, že je příjemná, ale to by nesměla být i po téměř šedesáti letech tak aktuální. Dnes se v obchodech šidí jinak, ale šidí se dál, a pokud si člověk nedá pozor... No, však to znáte. Co se týče scénáře Petra Schulhoffa, oceňuji jeho nápad využít i na jinou nehezkou lidskou vlastnost - na závist. Divákovi zhruba říká: "Závidíte-li někomu nového spartaka, dost možná si ho koupil proto, že vás okradl." A pokud jde o Miloše Kopeckého, ten je excelentní ve všech minirolích - obzvlášť kapsář z úvodu se mu povedl.

Taková přirovnání sice nepoužívám často, ale tohle zkrátka a dobře je životní role Waldemara Matušky. Ať si myslí kdo chce, co chce, Matuška v Miláčkovi předvádí perfektní herectví, když Duroyovi propůjčuje širokou škálu výrazů a jedním pohledem nebo změnou polohy hlasu dokáže vyvolat tolik uvěřitelných emocí. Prostě nemáte problém mu věřit, že svede jakoukoliv sukni, kterou se mu svést zachce (u mě vede scéna v kostele). Nehraje přitom žádného vyloženě záporného poživačného samce, který by ženy jen využíval a vzápětí odhazoval, ale spíše tragicky romantického hrdinu, jenž prostě chce stále víc a víc. Dvouhodinová stopáž není vůbec na překážku, celé je to totiž plné po hudební i textové stránce naprosto skvělých písní a také veršovaných dialogů, které nejsou recitovány, ale plynou zcela přirozeně. Matuškovy partnerky taktéž perfektní (jeho duety s Naďou Urbánkovou a Miluškou Voborníkovou by měly být známější), mužskému osazenstvu pak samozřejmě vévodí Miloš Kopecký. Scéna je většinou úsporná, ale působivá, kostýmy překrásné a Roháčova režie (místy připomínající výpravnější klipy z Návštěvního dne) dokáže všechno využít.___P.S. O tom, jak se mi Miláček líbí, svědčí i fakt, že jedinou výtku nemám ani k Haně Zagorové.

Trochu víc Annie Hallové, trochu méně Dannyho Rose z Broadwaye, pak ještě něco dalšího... Ano, je pravda, že dějově Cokoliv nepatří k Allenovým nejoriginálnějším počinům, ale koho to zajímá, když se na film tak dobře dívá, když jsou v něm tak vtipné scény jako ta s puškou, stěhováním klavíru a telefonováním, když 108 minut uteče jako 80? Vyhovovalo mi i obavy vzbuzující obsazení, zejména teď myslím na Jasona Biggse, který nakonec působil úplně přirozeně a postavu, již by před dvaceti třiceti lety Woody Allen hrál sám, vystřihl na jedničku. Christina Ricci byla roztomilá, Danny DeVito díky scéně v restauraci zcela bezvadný a Allen (v neodolatelné úloze paranoidního cvoka) opět vtipný k popukání. Tak co.

Pochmurný příběh ze světa bez života vyprávěný člověkem, který celou tu spoušť způsobil. Rozhodně originální. Ekologii říkám ve většině případů ano (to pokud nehraničí s fanatismem) a vštěpování těchto zásad dětem (a vlastně nejen jim) rovněž. Navíc když je to vštěpování hravé, nápadité, hezky animované a s krásnou hudbou, není víc co řešit.

Zpočátku jsem vůbec netušil, oč půjde, a to dědkovské plkání a zevlování jsem sledoval s pobaveným zájmem. Na konci jsem si řekl něco jako: "Kruci, to byl dobrý film!" Vynikající pánové Štěpánek, Marvan a Trégl, Fišerova hudba a scénář, který si sice dává na čas, ale zapůsobit rozhodně dovede.

Velmi kvalitní animák, většinu doby působí svěže a neotřele, vtipný i dobrodružný a akční je tak akorát, na rozdíl od jiných nemáte pocit, že vám cokoliv vnucuje, ani jedna postava není otravná... Ale hlavně: Odehrává se v naprosto dokonalém světě. Z toho nádherně provedeného lesa plného nejroztodivnějšího života až oči přecházejí! Prostředí je skvěle propracováno, dýchá velmi magickou atmosférou, radost pohledět. K tomu výborný (originální, český jsem neslyšel) dabing, Elfmanova hudba a pár skvostných momentů - jako třeba ten božský fór s octomilkou. Neviděl jsem to naposledy.

Sice to není tak hrozně pitomý film jako třeba Seber si svých pět švestek, ale nezáživný tedy je. Pár světlých chvil se najde (a přijdou hlavně v závěru, kdy se Pierre Richard konečně rozpohybuje a začne řádit třeba při šermířském souboji), jenže co z toho, když o osm let dříve vznikl Velký blondýn s černou botou, který je zkrátka lepší. Gérardu Ourymu to prostě mnohem lépe šlo s Louisem de Funésem a Jeanem Paulem Belmondem. Dvě a půl, čistý průměr.