fragre

"Jakého jsi vyznání? Jsem skladatel." Asi nejironičtější díl této neoficiální trilogie "životopisů" hudebních skladatelů. Rozhodně scéna přetvoření Žida Mahlera v Nového Siegfrieda je velmi groteskní. Ale vedle toho jsou tam i jiné scény - mytické bloudění malého Gustava lesem, kde se mu zjevuje bílý kůň, hororová scéna pohřbu zaživa nebo sice lehce směšné, ale zároveň i dojímavé vykreslení Mahlerova otce. Přes všechnu fantasmagoričnost asi nejpřístupnější dílo trilogie.

Aha, tak tady má počátek ta halucinogenní metoda, tak bohatě využitá v Lisztomanii. Film, který chytl a nepustil. Barvité obrazy ve spojení s Čajkovského hudbou - to je vír, který omámeného diváka protáhne nebem i peklem. Upřímně jsem byl překvapen výkonem R. Chamberlaina, kterého jsem měl za hezouna, vhodného tak do Ptáků v trní, ale tady byl vynikající. Při vší obrazové opulentnosti je to drsnější dílo než Lisztomania, dílo, které tak nekoketuje s fenomény pop-kultury.

Ferenc Liszt jako Glam Rock Star i archanděl, jenž je vyvolen utkat se s nacistoidním wágneriánským Frankensteinem. Tedy tohle je opravdu opulentní, hravé, pokleslé, provokativní, dekadentní a halucinogenní dílo, kde se divák zákonitě musí při prvním shlédnutí utopit v neustále se měnících obrazech, které odkazují na jiné obrazy, které odkazují na jiné obrazy... které k aspoň nějakému pochopení potřebují nějaký ten kulturní základ. Pop-kulturní comics pro intoše.

No, já nevím. Švankmajerova kratké filmy mám rád hodně, celovečernní méně (s vyjímkou Alenky) - a tento z nich nejméně. Nemám příliš sympatií pro "božského markýze", svatého všech surrealistů, a ani výkony hlavních protagonistů mne neuzemnily. Pan Tříska mi připadá, že je z té Ameriky nějaký vysušený, pan Liška hrál toho svého standartního blba (jednou to snad stačilo), herectví pana Duška není moje gusto a ani pí Geislerová mi v roli nevinné kurvy nepřipadala přesvědčivá. Nejlépe vychází pan Huba. Animace je samozřejmě standartně na vysoké úrovni. Tak jo, je to teda šílené a dekadentní, ale taky trochu dlouhé a rozbředlé. Dokoukal jsem se z povinnosti. Jeho krátké filmy jsou nápaditější a údernější. Tři *, ale slabší.

Kvalitní dokument o události, která zas tak není zapsána v obecném povědomí. Za tohle si Poláci zaslouží obdiv a respekt. Cynismus velmocí protinacistické koalice sice už nepřekvapí, ale spolehlivě nasere. Polští letci a vojáci se sice takové Británii hodili v době, kdy jí teklo do bot, ale velmoc nezná vděk a nemá přátele, má jen své zájmy.

Výtvarně moc hezky vyvedený a přitom i vtipný film, tak trochu ovlivněný op-artem. Výtvarník Miloš Noll se zde vyřádil.

Vtipné a nápadité. Už zde jsou použity úryvky dobových šlágrů jako dialog, což je následně bohatě využito v komediích o Alfonsu Karáskovi. A režim poroztál natolik, aby zde tuzemské girls vyhazovaly své nádherně soustružené nohy proklatě vysoko.

Velmi dobrý dokument. Pokud kdo choří nostalgií po padlém mocnářství, měl by tento dokument vidět. Na místo dorůžova vypečených polopravd (které jak známo jsou horší lží) o slušném státě, kde ruku v ruce vládly spravedlnost a zbožnost, a to vše pod vlídným pohledem stařičkého mocnáře, je zde vidět stát, který s tím, jak se stával vazalem imperialistického Německa, ztrácel své opodstatnění, ale jehož elity, chtějící si sva bydla udržeti, klidně hnaly své občany na jatka za hlaholu vlasteneckých keců a s plnou podporou kléru. Stačí vidět dobovou fotku, kde naši čačtí c. a k. vojíni pózují před oběšenými srbskými ženami, aby lesk mocnářství vybledl.

Mě by nevadilo, že je zde občas vidět, že produkce neměla moc peněz, takže se zmohla jen na jednu domorodou sexuální pracovnici, jak zde již bylo připomenuto, a akčních bojových scén je zde pomálu. Čekal jsem, že to bude spíše psychologický film, ale čekal jsem přec jen hutnější příběh. Ten film má své klady-exteriéry, kameru, R. Nebřenského (a vůbec spíše neokoukané herce), v tomto prostředí neotřelý motiv antisemitismu (přitom aspoň 1/3 čs. zahraničního vojska tvořili Židé), ale všechny motivy jsou nedotažené, příběh netáhne. Škoda. Konec mi připadal jako suchozemská verze konce Nebeských jezdců, ale třeba to byl záměr...

Takový krásný, barevný, citů plný a romantický příběh, kterému k dokonalosti, jaké dosahují podobně laděné příběhy z dílny Rosamunde Pilcher, chybí jen to, aby se ti krásní mladí lidé nakonec vzali. Ufff, prznění nostalgie reklamou. Jediné co jakž takž v tomto šlaku funguje jsou ty hudební klipy (a stejně původní verze písniček s opravdovým soundem šedesátek jsou lepší). Snad se dochovalo dost knih, novin a filmového materiálu, aby znovuoživení reálií a atmosféry roku 1968 mohlo být podstatně úspěšnější. Takhle mi to připadá jako vykořisťování tématu.