fragre

Stvořit tak krásný a dojímavý film na motiv písničky, kterou bych, kdybych ji slyšel v rozhlase, považoval za sentimentální dechovkový cajdák, to chce asi opravdové mistrovství.

Nevyrovnaný film. Působivá černobílá kamera, která navozuje dojem až dokumentární. Ty nástupy a pochody vězňů působí velice depresivně. Pasáž se schody má potenciál přivolat noční můru. Vynikající výkon V. Menšíka v proň velmi netypické roli. Patetická scéna s židovským vězněm zpívajícím Ave Maria (zde je patos na místě). Bohužel, všechna tato toto vyvrcholení příjdou do půlky filmu. Ten pak běží samospádem, dále negraduje. Není špatný, ta dusivá atmosféra tam stále je, ale.... A samozřejmě, nějaké ty úlitby dobové ideologii jsou tam též.

Cha, po machistickém Conanovi feministická Hundra! Vskutku, těch kopanců a úderů do mužského moudí (v doslovném i přeneseném slova smyslu) je tu nepočítaně. Trochu našinci působí potíže, uvěřit, že hrdinka, která jako by vypadla z nějakého pánského magazínu (i ta její zbroj je zatraceně sexy), zde pohazuje metrákovými ozbrojenci, ale vem to nešť, je to prostě taková valkýra à la Playboy. Estetizace násilí je tu snad ještě větší než u Conana - záběry závěrečného masakru jsou zpomalené a podmalované pseudowágnerovskou hudbou. V rámci žánru je to však hodně dobré dílko. Až se divím, že zapadlo.

Bohužel, tohle se moc nepodařilo. Shlédl jsem to aspoň po 10 letech a můj tehdejší nepříliš dobrý dojem se potvrdil. Slabé tři hvězdičky, které dávám z nostalgie, kvůli působivé atmosféře a kvůli těm krásně ošouchaným exteriérům (ty by dnes už v reálu nenatočili a museli by si pomoci jedničkami a nulami). Vizuálně dobré, herecky nic moc.Doba těchto páně Foglarových příběhů již zřejmě uplynula, a dnešním "chlapcům a děvčatům" již asi nemají tyto co říci. Očividně už moc neříkaly dětským hercům zde hrajícím, jejich výkonům se nedá věřit, ty jejich rychlošípácké hlášky (himbajs, plantážníku...) jsou nějak nucené, ty vontské kožené bundy jsou v proletářské čtvrti nevěrohodné, BKP ouplně vedle... prostě - drhne to.

Viděno po dlouhých letech, kdy v paměti mi tkvěla vzpomínka na náramnou legraci. Naštestí byla ta vzpomínka úspěšně naplněna. Vtipný, místy ztřeštěný a kousavý film. A navíc film stále prudce aktuální a skoro až prorocký - boj s developerskými barbary stále zuří. Škoda, že více prostoru nedostal ten ministr veřejných prací (histriónský zakrslík s napoleonským komplexem), který by mohl být klidně kariaturou nynějšího francouzského prezidenta Sarkozyho. Jedna z těch inteligentních francouzských veseloher se skvělým hereckým obsazením, které vznikaly v šedesátých a sedmdesátých letech, a kterých není nikdy dost.

Newport Folk Festival v nejlepších létech své existence. Koncentrace hvězd v tomto filmu je náramná - Peter, Paul & Mary, Judy Collins, Johnny Cash, Odetta, Buffy Sainte-Marie, Pete Seeger, Mississippi John Hurt, Donovan, Bob Dylan, Joan Baez a její ještě hezči sestra Mimi, Howling Wolf... Vyvrcholení amerického folkového hnutí, nejen jako hnutí hudebního, ale i občansky protestního. Zároveň už známky odlivu - Bob Dylan již s elektrifikovanou kapelou je sice bouřlivě vypískán a je mu do Jidášů vyspíláno, ale on byl budoucnost inteligentní pop-music. Film je asi těžce pamětnická záležitost, ale ta opojná vůně naděje lepšího světa je z něj cítit dodnes.

Film, který se snad snaží o maximální dokumentárnost, a který si udrží divákovu pozornost. Divák mého věku a místa narození má však při sledování filmu tu výhodu, že všechna ta revoluční a antiimperialistická hesla mu nezní vůbec romanticky a apelativně. Byla totiž oficiózní kulisou let jeho dospívání, nenudila-li, vyzývala spíše k parodovaní. Všíchni ideologičtí bojovníci, bez ohledu na jich politické či náboženské směřování, končí jako teroristé, začnou-li prosazovat své ideály (jakkoliv ušlechtilé) násilím. Účel nesvětí prostředek, ale prostředek mění účel. Nakonec není zcela jasné, nakolik byli všichni opravdu upřímně zapálení pro světovou revoluci. Občas to působilo, že si (aspoň v počátcích) užívají svůj (kapitalistickými médii) vybudovaný status hvězd - někdo se tehdy stal hvězdou díky rocku, někdo díky boji za "revoluci". Upřímněji působily dámy Meinhoffová a Ensslinová, které však místo násilné spásy světa, měly se více věnovat svým dětem. Našinec nemůže se smutnými hrdiny tohoto filmu souhlasit, ale po prožitku naší slavné demokracie leccos chápe. Ďábel je mocný, takže i našince napadlo, že by některým našim mlaskajícím politikům (zleva i zprava) a "podnikatelům" , na které je zákon krátký, trochu teroru prospělo.

No, je poznat, že je to původně divadlo, ale přesto je to film působivý a Steve McQueen přesvědčivý. Maně mi napadlo, jak při výkupech pozemků v Nošovicích bylo některým zdráhavějším majitelům pozemků vyhrožováno, že kazí tak pěkný kšeft. Nic se nezměnilo. Předpokládám, že i v původní hře je konec ponechán takto otevřený, aby působil na diváka jako apel...

To je ale idylka! Ten idealizovaný, zářívý svět přelomu 19. a 20. století, který okouzlí už jen svou barvitostí. Barvitostí dámských šatů, kloboučků, krajek, slunečníků a pánských vestiček s blýskávýmy řetízky ke kapesním hodinkám. K tomu ten stejně idealizovaný provensálský venkov s rázovitými figurami a s drsnou, leč krásnou přírodou, ideálním terénem pro klukovské Marcelovy výpravy s místním domorodcem-kamarádem Lilim. Na mysl našinci příjde kniha Bylo nás pět, příběh taktéž utkaný ze snů a vzpomínek na dětství.

Nádherný, poetický a dojemný film o touze létat, v podstatě němý, kde je celý příběh vyprávěn jen obrazem (i když na celkovém účinku se silně podílí i hudba). V porovnání s tímto dílkem jsou dnešní filmy většinou ukecané a polopatistické.