Knoflíkáři

Jeden z nejhorších filmů, které vznikly za existenci samostatné republiky. Velmi špatný scénář, ostatní složky průměr. Jediné, co stojí za zhlédnutí jsou ucházející herecké výkony, které tento film vytáhly aspoň na dvě hvězdičky. Udělení Českého lva tomuto filmu za nejlepší scénář a nejlepší film bylo zatím největší šlápnutím vedle v historii ČFTA. Povídkový film, který se prostě nepovedl. A to hodně. (11.01.2003)

taky pridam jednu ze života,,,knoflíkáři to sice nejsou....ale i tak ........ M: ....prase jedno vodporný, ty čuně, ty zrůdo...furt bys akorát chlastal,,,nejses schopnej si posobe umejt jedinej blbej talíř, a chrápeš v čem přideš z hospody...ani se nehodlaš převlict,,,natož zout.. ---- X: panimámo ,mě už to fakt nebavi poslouchat porad dokola,,,, du to skoncovat...todle už se vopravdu neda .. ------ M: hele mladej!!!...kam si myslis ze s tema žiletkama des...vem si to pekne před barak....to si mysliš že tu po tobe eště budu vytírat neboco?!! (23.01.2008)

Film, který na mě v pubertě udělal ohromný dojem. Každá z povídek je sama o sobě malý klenot (ta poslední je bohužel nejhorší), ale postupně se začnou skládat v ďábelsky promyšlený celek. Knoflíkáři jsou zkrátka Zelenkovo Pulp Fiction, včetně toho, že celek dává dohromady víc než soubor částí. Navíc je tenhle film skutečně tím, čím se čeští režiséři donekonečna zaklínají - fungující hořkou komedií. Příjemná ozvěna toho nejepšího ze zlatých šedesátých. (10.12.2003)

Příjemná chuťovka Petra Zelenky, která těží hlavně tím, jak zajímavě je napsaná. Odrežírovaně to je taky velice dobřé, ale ještě to postrádá ten Zelenkův typický přesah a Knoflíkáři jsou opravdu "jen" takovým bombonkem... Přesto naprosto úžasně vtipným."Ty už prosimtě nic neřeš, nepřepínej, ale hlavně, hlavně po ničem nepátrej!" (21.06.2010)

Provázanost jednotlivých povídek postavami či ději (ne nutně přítomnými, stačí fotka na zdi) je sice zajímavá, ale vcelku vlastně nikam nevede. Třeba bych znal rád reakci těch seznamujících se rodičů na onu negativní událost (abych vyloženě nespoileroval), ale místo toho se mi dostane exkurze do života podivínských bláznů s nějakou úchylkou. Jinak jsou zde vlastně jen dvě zajímavější zápletky (Hirošima, autonehoda), ale Hirošima u Kukura fajn, člověk někdy neví, jaké jiné neštěstí ho minulo, ale ta autonehoda mi přišla hodně podivně natočená a nevěrohodná, nemůžu si pomoct, včetně toho praní se. Když se syn ptal manželky na tento film, tak ta si pamatuje samozřejmě jen hlášku Neplatíš, tak nepřepínej, ale jednotlivé povídky by dohromady nedala. Ani se nedivím - zápletka s taxikářem je sice dobrá jako anekdota, ale dál už nijak rozvedena není a vlastně ani nevíme, proč jeho žena je nevěrná a proč tamta, zkrátka to tak je, a ty se s tím smiř diváku, ber, nebo nech být. Jinak - kromě anekdot - vlastně nevím, co mi chtěl autor a film říci. Že mají lidé různé úchylky? Je to, nebo není vtipné? Nevím, mně nepřišla zajímavá ani jedna. Že pilot žádá o odpuštění a dostane se mu ho od jiného vraha? Že si lidé hrají na něco víc, ale v praxi se chovají jako zvířata? Celé mi to přišlo nakonec podivně zmatené, a mám pocit, že dát jednotlivé střípky skládačky dohromady lineárně, nebude fungovat ani onen povídkami se odvíjející subplot, včetně časových paradoxů. (23.08.2017)