Dovolená s Andělem

Tohle je ukázka soudružské snahy natočit vtipný film, který by všem divákům ukázal, jak záslužné je žít pod vlajkou strany. Všichni si tykají v erbu hesla všechno pro všechny a všichni pro všechny. Soudruzi ve slušivých trenkoplavkách pobíhají kolem radioaktivního Hamerského jezera a v soudružské výpomoci si odskočí postavit dům pro socialistickou mládež. Ale stejně vám řeknu, že tyhle závodní rekreace asi musela být prča a jak vidmo soudruzi pracovali na 200% volno nevolno. Snažím se ukázat jak absurdní byla ta politická propaganda šroubovaná do morku kostí valné většiny filmů. S odstupem času se tomu už naše mladší generace může jen usmát, ovšem když se na tu linku politické propagandy zaměříte, pak i ten jemný náznak humoru v jinak docela nevtipné komedii zcela ztratíte. Ty dvě hvězdičky jsou asi hlavně především za Jaroslava Marvana, který opět ztvárnil celkem charakterní roli. Druhý díl, který se podobným mínusům blíží rovnakým dílem byl alespoň trochu vtipný, ale tohle... (04.01.2005)

Když sečtete návštěvnost Pyšné princezny a Dovolené s Andělem, zjistíte, že Bořivoj Zeman se v jediném roce postaral o 12 482 570 prodaných lístků do kina. To už se nikdy nikomu (u nás) nepodaří. Oba dva filmy dobře zapadaly do "výchovného" plánu barrandovské dramaturgie, ale narozdíl od jiných byla jejich návštěva dobrovolná. Nejen u Pyšné princezny, ale i u Dovolené to svědčí o dobrém řemesle. Ale málo se ví, že ten film byl sokonce ještě úspěšnější v zahraničí. Nejen v okolních socialistických zemích, ale pokud vím, tak i v Západním Německu, Itálii a Francii. Brigádám tam asi nevěnovali pozornost, zato plakát se zachmuřeným Marvanem s košíkem hub jukal z každého rohu a právě Marvan je musel bavit. Tak jako se my smějeme dejme tomu Četníku ze Saint Tropez, ačkoli přesně nerozumíme podivně vojenskému řádu francouzského četnictva, smáli se v zahraničí soudruhu revizorovi, postavě univerzálně přenosné a srozumitelné. To, že Anděl vyhrál i anketu "Hrdina filmového úsměvu", nás všechny překvapilo, ale zase - bylo to hodnocení nejoblíbenější postavy, ne filmu. Protože Marvan ten film přesahuje. Tak prosím vnímejte i mých 60% (12.09.2006)

Krásné je žít, když máme tak krásnou zem, pod modrou oblohou skřivan jásá a hlásá to všem. Ten kdo má život rád, proč by váhal s námi jít, s veselou písničkou vykročíme, vždyť je pro co žít! Zemanův filmový majstrštyk, který navzdory proklamované ideologii zároveň skvěle funguje jako zdařilé komediální dílo, vyvolávající salvy smíchu především tam, kde to tvůrci původně neplánovali, bych rozhodně neházel do společného pytle se soudobým politickým škvárem, už proto, že Anděl oplývá jakž takž snesitelným budovatelským pathosem i obratnějším druhem humoru. No, to mám rád! Jeden si sebou veze filharmonii a druhej botanickou zahradu! Doba, ve které film vznikal, se musí zákonitě někde projevit, ale domnívám se, že bylo hůř. Vzájemné představování v jídelně, vztah manželů Pavlátových, agilní montér Mašek, violoncellista Vyhlídka, nesympatická kulturní referentka, kolektivní výlet, stavba mateřské školky, písničky na přání. Jaroslav Marvan vystihl věčně nespokojeného revizora Dopravních podniků, který se pyšní nulovou absencí a obzvláště svědomitým přístupem, vykoupeným obecnou nepopularitou, v mistrovských finesách svého hereckého umění, a to tak, že Gustav Anděl dokonce zvítězil v televizní anketě Hrdina filmového úsměvu. Hůl bych nelámal ani nad Růženou Šlemrovou, která je sice zbavena tradičních prvorepublikových propriet, nicméně i v šátku a v nižší společenské kastě dokázala uplatnit svůj ironický nadhled. Anděl zůstává v každém ohledu kontroverzním dílem, v očích dnešních diváků rehabilitován patrně tím, že se s milimetrovou přesností strefuje do základních lidských vlastností. A ty zůstávají neměnné napříč politickými převraty našich moderních dějin. P. S. Podívejte, tak to ste se dopustila hned dvou přestupků! Zaprvé ste měla jet dvacítkou, která jede do Vršovic přímo a za druhé ste přerušila jízdu! – Copak nemůžu přestupovat dvakrát? – Třeba třikrát, když je zapotřebí, ale ne zbytečně! Jak by to vypadalo, kdyby si každej přestupoval kde by chtěl, chodil po návštěvách a po nákupech?! (28.01.2009)

Když jsem byl mladší, měl jsem tento film rád. Byl plný pohody a ideálních mezilidských vztahů. Všichni si pomáhali, táhli za jeden provaz a byli na sebe hodní. Dnes, když se na Anděla podívám, tak vidim šílenou propagandu, která ve světle událostí z 50. let bolí. Jeniné co potěší je úžasný Jaroslav Marvan, jehož role touto tendencí není příliš dotčená. Ale jinak při pohledu na tento komunistický idealismus se mi otevírá kudla v kapse. (31.12.2012)

Oblíbená komedie u níž musítě buďto nemyslet a nebo vzpomenou údernických let, kdy každý plnil plán na 102% a jezdil na rekreace. Zkrátka na ,,krásná'' padesátá. Lidským historkám se sice můžeme smát a jiskření mezi bodrým Kemrem a morousem Marvanem nám může připadat zábavné, ale mezi řádky jde na člověka děs. Ať už jsou to kolektivní zábavy, kolektivní rekreace, kolektivní soudružský duch - který by si rekreanti měli odvézt i domů a na dílny.... Jsou to však všude na chodbách všudypřítomné plakáty se srpy a kladivy československé a sovětské vlajky,a le hlavně podbizny dvou největších vrahounů Stalina S Gottwaldem... (naštěstí pro svět a hlavně pro vězněné a perzekuované v době uvedení filmu už oběma šmejdům zbýval jen necelý rok života). Oblíbená Dovolená s Anděleme není pravá komedie. Je to komunistická agitka u níž by se měl člověk zaměřit ne na ty dva, ale na to všechno okolo. Dvě jízdy na černo. * * (08.03.2015)