Cesta do pravěku

Dodnes výborné klukovské dobrodružství čtveřice kamarádů na cestě proti proudu času. I když paleontologické výzkumy za to více než půlstoletí pokročily, stále to může fungovat i jako zábavný doplněk k učebnici dějepisu pro základní školy. Triky byly na svou dobu na špičkové technické úrovni a kouzlo filmu dosud nevyprchalo. Stačí si v úvodní scéně nevšimnout pionýrského šátku na krku a máte to i bez nebezpečné ideologické omáčky. ;-) (15.07.2013)

Snad nic na světě mě nemůže vrátit do mých dětských let než Cesta do pravěku. Nádherný příběh, který absolutně neztrácí svou hodnotu a i v dnešní době nakopává zadky všem těm rádoby Sci-Fi věděckým srágorám. Je opravdu neuvěřitelné a obdivuhodné, co vše mistr Zeman dokázal v roce 1955 udělat za výbornou filmařinu. Na filmu není jediná chyba, největší klasika své doby a klenot českého filmu. K tomuto se budu vracet snad pořád. (03.11.2015)

Kultovní film Československa z poloviny 50. let. Putování čtyř chlapců proti toku času. Na jejich cestě se postupně setkávají s pravěkými lidmi, mamuty, dinosaury, plazi, obojživelníky a trilobity. Tato opačná hierarchie vývoje planety Země je spolu s dobrodružstvími hlavních hrdinů naprosto skvěle skloubená a dovedená na tehdejší dobu k dokonalosti. Film, na kterém jsem vyrostl. 95% (23.12.2007)

Zeman je Zeman a Spielberg je Spielberg. Oba jsou mistry svého oboru a své doby s jedním drobným rozdílem. Zeman je typickým českým selfmademanem s chytrými nápady a šikovnýma rukama, pro kterého byly VŽDY stejně důležitý příběh i technické prostředky. Spielberg je americkým selfmademanem (první a výrazný rozdíl) s chytrými nápady (i když někdy záměrně podbízivý – druhý rozdíl), který využil nových prostředků, a především u jeho filmů dominuje buď příběh nebo technické prostředky, v lepším případě je jedna část vizuálně bombastická, druhá narativní (třetí a poslední rozdíl, který mě momentálně napadá). Ale zpět ke Karlu Zemanovi. Spolu s Milošem Macourkem a Adolfem Bornem (třetí díl Macha a Šebestové) byl prvním, kdo mi řekl, že existovaly jakési druhohory a v nich jistí tvorové abnormální velikosti, v rámci čtvrtohorních dobách ledových potom studenomilná fauna a v druhém případě i jistý pan Huml. Cesta do pravěku se rázem přidala k Jaroslavu Foglarovi a Alexandru Dumasovi. Dnes na ní oceňuji především její didaktický ráz. Zatím co na školách se uplatňuje v rámci pravěku Thomsenova trojdobá periodizace (a člověk v rámci nich), Zeman volil popis geologického vývoje, který pokládám pro nižší dětský věk a jeho vnímavost za vhodnější. Dobrodružný příběh o partě kamarádů a odnesené poznání ze zhlédnutého filmu staví Cestu do pravěku vysoko nad Jurský park (pochopitelně 1). Zeman sice ukázal červené šátky, ale dokázal podobně jako Oldřich Lipský ve filmu Ať žijí duchové, že jsme zapomněli, jak se konkrétní dětská organizace jmenuje, a tím vytvořil nadčasový film. Jediné co mě na tomto filmu trochu mrzí, že hudbu k němu nesložil Zdeněk Liška (pozdější Zemanův spolupracovník), hudba pozdního E. F: Buriana nebyla moc nápaditá a místy lacině dobrodružná či naopak patetická, což by nemuselo být na škodu, ale postrádala originalitu, kterou se právě Zemanovy filmy vyznačovaly. (06.02.2004)

Kouzelný dětský film Karla Zemana. To, co se mu podařilo stvořit v 50. letech je něco neuvěřitelného. Celý svět nám mohl závidět. I když dnes by tyto triky asi nikoho nenadchly, tenkrát to bylo opravdu něco. Měl to neuvěřitelně vymakané. I celý ten nápad s cestou proti proudu času. No prostě nádhera. Tohle je určitě sen každého aspoň trochu dobrodružného kluka. Američani si to prý kdysi přivlastnili a vydávali to za svůj film, trapáci... "Ahoj kluci! Ta už jsem tady. To jsem rád, že jsem vás našel." (31.01.2013)