U2: Rattle and Hum

Dokument vyznívá skromně a U2 jsou naprosto v pohodě. Vnímám, že komercializace nebyla tak okatá a černobílé pojetí s postupným přidáváním barevných záběrů během turné bylo velmi vkusné. Hudební projev kapely byl průzračně čistý a přesný, Bonův zpěv občas mrazil a kapela skvěle šlapala. Považuji toto období U2 za vrchol. Samozřejmě, že jsem byl na Strahově, mám koncerty ZOO Tv, Pop i 360. Objevilo se i potom velmi mnoho dalších skvělých skladeb. Co se týká koncertů, nemohu se ubránit dojmu, že neustále nafukovat něco, co je již samo osobě dostatečně veliké, je zbytečné a ke krásnému zážitku stačí to jednoduché prostředí, které bylo vidět a slyšet na pódiích z turné R&H . Musím dát 5* a o něco posunout celkové hodnocení ku 100 %. (20.09.2010)

Pamatuji si kdyz U2 byli v roce ´97 na Strahove tak bezel tenhle film v TV. V ty dobe jsem samozrejme o nejake csfd ani nevedel takze jsem nemohl tento film nijak hodnotit, protoze jsem od te doby totalne zapomel o cem to bylo. Az pred ctrnacti dny, kdyz jsem se vratil z koncertu U2 z Polska jsem to nekde vystrachal a podival se na toto dilko a jeste pln dojmu ze sedmdesatitisicoveho kotle z Katowic jsem si jen spokojene pokyvoval a chrochtal. Uzasna muzika, uzasny film, povinost pro vsechny fanousky teto irske ctyrky. (19.07.2005)

Výborne skomponovaný hudobný dokument zo zákulisia, prekladaný koncertnými vystúpeniami, v ktorom mi ale trochu vadilo, že kapela pred kamerou odpovedá na režisérove otázky ako banda sfetovaných retardov. Asi si kladiem na svojich obľúbencov zbytočne vysoké nároky aj v smeroch, ktorým by som nemal prikladať toľkú váhu. (08.03.2010)

Nikdy jsem nebyl fanouškem, natož nějakým velkým, této irské party, jelikož v době kdy byli na vrcholu své slávy, jsem poslouchal úplně jiné věci, tak proto jsem dokument, snad až trestuhodně, shlédl po takové řádce let. V rámci objektivity však dávám s uznáním palec nahoru, poněvadž si nejsem vůbec vědom, zda jsem viděl větší profesionalitu přenesenou na DVD a to ať z hlediska filmařského nebo hudebního. U2 nebudu však kvůli tohoto živáku poslouchat nějak více, ale získali si u mě nezpochybnitelný respekt. (02.01.2012)

„Mississippi and the cotton wool heat..“ Jako nekritický fanda partičky kolem Paula Hewsona nemůžu zkrátka hodnotit jinak. Where the streets have no name z koncertu v Tempe, Arizona je přímo nadpozemské a když už to člověk vidí x-krát, tak si všimne i takových malých, leč významných detailů, jako je Bonova dětská radost ve tváři, když jej pochválí B.B.King po společné zkoušce When the love comes to town. Obrovská studnice energie a tvůrčí období, kdy do toho hoši z Dublinu dávali 120 % srdce. (03.09.2008)