Město Zero

Leonid Filatov, s jeho smutnými očami, či skôr pohľadom vystrašenej srnky, je ideálna voľba pre chlapíka, ktorý je maximálne dezorientovaný tým, čo sa okolo neho deje. Síce som mala pocit, akoby postupom času film strácal dych, ale celkovo je to asi veľmi verné spracovanie pocitov tej doby. Jednoznačne film, ktorý mi utkvie v pamäti. (27.03.2012)

Kafkovský pocit nemožnosti dosiahnuť zdanlivo jednoduché ciele, zahatané náhle sa vynárajúcimi prekážkami, prostredníctvom cesty inžiniera do nemenovaného ruského mesta. Navonok všetko funguje ako má, ale pod zdaním normálnosti sa skrývajú nepochopiteľné absurdity. Kombinácia odcudzenia, nemožnosti vyslobodenia sa z podivnej spleti úkazov, podozrení úradov spolu so zjavným poukázaním na zvláštne snové prežívanie v sovietskom systéme vytvoril v prvej polovici presvedčivé scény obsahujúce zopár výborných nápadov (prehliadka živo neživých sôch v múzeu, torta s podobou hlavy hosťa so živým okom). Žiaľ v druhej polovici sa atmosféra vytráca. Záver tak patrí k štandardnej ruskej analyzujúcej dumkovej produkcii, vážne sa tváriacej, opakujúcej použité motívy, no vo výsledku neukazujúcej veľa originálnej nápaditosti. (16.09.2005)

Že mezi absurditu (lépe absurdnost ) a život je možno vložit rovnítko si intenzivně uvědomoval nejen Kafka nebo Beckett, ale nejspíš i Camus a mnoho mnoho dalších z řad režisérů, kteří si vybírali scénáře, které je možno spíš označit za "kafkárnu"; na rozdíl od toho, co se tímto termínem běžně rozumí. Absurdní jedná nejen malý Nostrodamus, ale skoro všichni, s nimiž se inženýr Alexej Varakin střetává - ale není prvávě on nejabsurdnější ze všech? A jeho útěk od posváteného dubu, definitivním projevem ztráty toho, co (možná mylně) považujeme za svoji identitu? Pozn.1: Jakoby vždy za tragedii okamžitě následovala komedie. Připomíná mi to jedno maximim Slavoje Žizka: "Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška." Pozn. 2: A rokenroll? Největší absurdita ze všech! (05.10.2018)

V určitých pasážach trochu mdlé (múzeum), inokedy akoby trochu koncepčne neujasnené, celkovo (aspoň po prvom zhliadnutí) nie úplná trefa do čierneho. Ináč ale veľmi príjemný Kafkovský, úzkostný tranz s pulzujúcou večne ťaživou otázkou - som blázon ja alebo svet? Jedinou zostávajúcou možnosťou je bežať. (15.04.2019)

Autorským záměrem bylo podobenství gorbačovské perestrojky. Tu vzal čas, a co zbylo, to je nechtěný efekt - je to velmi ruské. Když Rusové začnou mudrovat, člověku se vtírá otázka, zdali jsou tak blbí, anebo jsem blbý já a něco mi uniká. Objektivně vzato, jsou prostě velmi jiní než my. --- Chci říct vlastně toto: když Rus filozofuje, vždycky z toho vzejdou absurdní výsledky. Z našeho pohledu. Oni sami jsou, zdá se, se svým Putinem docela spokojení. (26.08.2015)