Maelström

Ten, kdo zabil, bude zabit. Já nevím, kde na tak hlubokou myšlenku autor přišel, ale krom nějaké umělé ad hoc symboliky je tu jen standardní propletenec náhod a drama o zodpovědnosti, vině a tak. Existenciální je ale už moc silný výraz. BTW, jsem rád, že jsem ten film konečně dokoukal. Ležel mi tu více než rok. (14.08.2012)

Nafetovaná artovka pre nafajčených návštevníkov festivalov a kinoklubov. Ale už tu je cítiť obrovský režijný talent a som rád, že Villeneuve netrpí záchvatom vlastnej dôležitosti a nechá si občas aj skákať po hlave producentami a poriadne si za to zaplatiť. Vtedy totiž točí skutočné majstrovské diela. 5/10 (27.11.2016)

O tom, jak se dostat do maelströmu a jak se z něj dostat ven, víme něco od E.A. Poa. Zde se hlavní hrdinka ale dostala nejspíš do něčeho jiného. Do průseru, který se jí nakonec podařilo úspěšně odsloužit/odsouložit. V podstatě tu jde o problém moderní ženy, které se daří příliš dobře na to, aby dělala takové ptákoviny, po kterých se občas musí pořádně vyzvracet. Jinak ale nemá žádné skrupuje, a pokud se jí děje něco nepřijemného, tak za to mohou nepřející lidé; jí se to nedotýká spíš nepřímo. Příběh o tom nám vypráví bizarní norská ryba, která se ve své zpovědi sice občas opakuje, přeskakuje a vrací se, přesto se však nechala nachytat na jednu melodii od Edwarda Griega. Villeneuve se (za tu rybu) svým norským přátelům omluvil, nicméně byla (ta ryba) dobrým nápadem. Podobně i francouzky zpívané šansony v kontrastu s Waitsovou The Ocean Doesn't Want me. - Už někdy minule jsem psal, že takových dramat vycházejících z traumatu je už skutečně nadbytek. Bibána se nechovala tak, protože prodělala (nějaké) trauma, ale proto, že tak byla vychována a toto také byl vzorec jejího chování (01.02.2022)

Vynikající film. Kdybych neviděl Požáry, řekl bych, že Denisův nejlepší. Takhle jen o kousek těsně druhý. Už asi v první čtvrtině jsem věděl, že to bude dneska plný počet, sám nevím přesně proč, byl to takový můj vnitřní pocit, který mě opět nezklamal. Vynikající hudba, kamera a pak jeden příběh o tom, že všechno jednou končí a znovu začíná. Vyprávěný tak trošku netradičně mořskou rybou. (18.06.2015)

Co jako furt ty ryby všude? Ne že bych od Villeneuveho čekal stejně kvalitní film jak jeho hollywoodské vysokorozpočtové spektákly, ale čekal jsem alespoň dobrej film. Nedočkal jsem se ho. Nakonec jediné zajímavé na tom byla zase ryba - ta, která to vyprávěla. Její zjevení hned na začátku slibovalo nějakou nevšední ujetost, ale nakonec mi rybí smysl úplně unikl. Také ten příběh byl poměrně plochý, tralala, blablabla, prostě mě to vůbec neoslovilo. Navíc francouzštinu moc nemusím, obzvlášť ve vážném tónu. Film může být zábavný nebo umělecký nebo obojí, ale tohle není ani jedno. Bohužel velké zklamání a nuda. A samozřejmě jsem se nedozvěděl, co je to Maelström a proč se to tak jmenuje... (29.01.2022)