Invaze barbarů

5 hviezdičkový film ako ten najlepší hotel v Toronte ! Dojímavo ľudský, vtipný, ukážkovo absurdný v tom, ako zdravotníctvo (ne)vie fungovať úplne všade. O zásadných veciach, o rodine, o priateľoch, o láskach, o ŽIVOTE...Možno, teraz keď spätne spomínam, drobná výhrada na adresu toho, že by Sebastienova priateľka nemusela byť až tak naivná, nudná a blbá a Nathalie jej presným opakom, t.j. problematická, ale i tým zaujímavá a krásna - ale to je subjektívny pocit, že mám jasno, že by som volil problémy pred nudou. A vďaka tomuto komentáru som si uvedomil zaujímavú súvislosť (vďaka Ti čsfd) - že sa obe herečky stretli o 4roky neskor v Schnabelovom Skafander a motýľ...a ešte jedna zaujímavosť, čierna bola i tu blbá a biela bola i tentoX zaujímavejšia ! Takže celkom na záver: mám slabosť pre pána Arcanda, jeho Ježiš z Montrealu je podobne luxusná 5 * záležitosť (a k tomu si vyberá tie najkrajšie babenky v Kanade). (15.01.2009)

Tenhle film mě nejen pobavil (spousta scén byl velice zábavná), ale i dojal a svým způsobem i uklidnil. Proč?, na to jsem při jeho sledování nemyslel - a nejspíš to nebudu rozebírat ani nyní. Stárnutí a smrt nemusí být banální, ale tady šlo přímo o jeho oslavu; zemřít jako poslední (možná jediný) hrdinský čin. Přestože náš hrdina má k dispozici silné vojsko, přesto tuhle bitvu musí vybojovat (vyhrát?, prohrát? - to už je možná jedno) sám se sebou. A tak přece jen vstoupit do jedné vody. Pozn. 1: Film je kromě toho značně instruktivní. Tohle se může stát každému, a každý by na to měl být připraven. Sotvakdo má ovšem syna (a Rémy přeje synovi stejného syna), který otci opatří pro jeho umírání tak skvělou štafáž. Každopádně cesty k heroinu by bylo vhodné zmapovat dopředu. Pozn.2: V této souvislosti podtrhuji skvělou vedlejší roli krásné Marie-Josée Croze, která má ráda Hanka Williamse. Pozn. 3: Les invasions barbares. Ale kdo jsou oni barbaři? Zřejmě jsou tím myšleni mladí lidé, kteří nečtou beletrii (tj. něco přečetli a znají, ale mimovolně a nesytematicky - a neprošli všem těmi -ismy), jako naše generace. (Znám člověka, který se honosí tím, že přečetl pouze "Ferdu mravence".) Ale jak vidět (i v tomto filmu) mají jiné kvality, které možná přesahují naši "intelektuální dovednost". My bychom ovšem bez knížek, filmů a Hanka Williamse, už sotva obstáli. Pozn. 3: Kdybychom chtěli film "zhodnotit" racionálně, došli bychom nejprve k tomu, že je to naprostá fantasmagorie. A podezřelé na něm je už to, že nenese titulek "natočeno podle skutečné události". My se však na něj díváme jinak, jako na autonomní svět, ve kterém je možno i leccos, co není v souladu s naší omezenou existencí. (18.09.2017)

Nevidím na tomhle snímku nic zvláštního, nic zajímavého, klasické téma umírajícího otce, syn podnikatel, co se bez mobilu ani nenají, přátelé donucení přijet a dělat mu společnost, podplacení studenti...možná by to všechno nevadilo, ale je to natočeno tak nudně, nezáživně, že už podruhé jsem u toho skoro usínala. A to už vůbec nemluvím o hercích, protože ti byli všichni velice průměrní. (08.10.2005)

remy sa dozveda, ze je smrtelne chory, a odmieta synovu ponuku odist, pomaly ale pokojne, zomriet do ameriky. syn je bohac a vybavi mu v nemocnici krasnu izbu a povola jeho univerzitnych priatelov. cely film sa nesie intelektualnymi rozhovormi, kt. som dakedy ani ja nerozumel, ale na druhej strane, tym co som rozumel ma pobavili. herci ma presvedcili aj scenar dobry, ale jedine co mi dost vadilo bola ta jednoducha forma, akou bol natoceny cely film, pretoze mne to pripadalo, ako keby som sledoval nejaky nemecky romanticky film. 75% (26.01.2007)

Velmi kontroverzní a v jistých (odborných) kruzích velmi oceňovaný kanadský režisér Denys Arcand (Úpadek amerického impéria, Ježíš z Montrealu) se pokusil zachytit poslední dny života člověka, který ani na smrtelné posteli žít nepřestává. Univerzitní profesor Rémy vždy miloval život, dopřával si jej plnými doušky, jen přitom trošku pozapomněl věnovat se také své rodině, za což jej syn Sébastien na jednu stranu nenávidí, na stranu druhou si teprve během posledních otcových dní uvědomuje, jak moc pro něj vlastně znamená. Těžko říct odkud, nicméně Sébastien sebere dostatek hrdosti, aby otci co možná nejvíc „zpříjemnil“ umírání. Sébastien si to může dovolit, je milionář, jenže co když ne láska, nýbrž peníze, tolik ovlivní vztah těchto dvou mužů? Když máte peníze, nebude pro vás státní zdravotnický systém dlouhodobou překážkou, taky heroin zmírňující nesnesitelnou bolest si můžete dovolit kupovat po dekagramech a bývalí studenti, ke zdravotnímu stavu svého kantora zcela lhostejní? Za drobný úplateček jej rádi potěší svou přítomností. Barbarství? Bezpochyby, ale rovněž způsob jak se bezstarostně prodrat životem a jak se o veškeré radosti života připravit. Proč nežijeme naplno, proč rozmělňujeme své štěstí v hmotných statcích? Protože jsme barbaři, všichni jsme do jisté míry barbaři – svým přístupem k životu, svým vztahem ke smrti, svým chápáním dějin. Vzhledem k tématu by se dal čekat film deprimující, Invaze je především o tom, že každý jednou pochopí. Byť až na smrtelné posteli, nebo v její těsné blízkosti. 75% Zajímavé komentáře: Jordan, belldandy, Radko (18.12.2006)