Twin - paha kaksonen
Obsahy(2)
Nejhorší noční můra každého rodiče je pro Rachel (Teresa Palmer) teprve začátkem jejího utrpení, když se po tragické nehodě rozhodne s manželem Anthonym (Steven Cree) přestěhovat na druhý konec světa, aby se mohla věnovat Elliotovi (Tristan Ruggeri), jejich přeživšímu synovi z dvojčat. To, co začíná jako čas léčení a izolace na finském venkově, se změní v zoufalý boj o samotnou duši jejich syna, když se Elliota zmocní entita, která tvrdí, že je jeho mrtvým dvojčetem – a Rachel se vydává na ďábelskou cestu, aby odhalila strašlivou pravdu o svém dítěti. (mac000)
(více)Videa (1)
Recenze (48)
První podezření jsem měl už pár minut po začátku a někdy ve třetině jsem si už byl naprosto jistý, filmů s podobnou pointou jsem už totiž viděl několik. A lepších. Takže z mého hlediska jen další pseudohorror o hysterické uječené mamince zachraňující její bejby, lhostejno zda před duchem, démonem, fanatiky všeho druhu, a nebo před pravdivou realitou. Formální stránka filmu je ovšem hodně podařená, režie, kamera, výprava, lokace... A za to taky dávám hubenou třetí, jinak ale ztráta času. ()
„Proč jsme ho tam nechali, v zemi?" „Nathan je navždy s námi." „Tak koho jsme teda pohřbili?" Mysteriózní drama o rodinném traumatu klame tělem. Příběh se ze Spojených států hned v úvodu přenese do chladného Finska, rodiště Anthonyho. Rachel truchlí po synovi Nathanovi a upíná se k jeho dvojčeti Elliotovi. A divák si říká, aha, tohle bude jako ty poslední filmy s dětmi, co mají imaginární kamarády. Jenže pak se ukáže, že rodina uvízla uprostřed temného pohanského kultu a Rachel bude obětována. Nebo Elliot? Ve finále je to jedno, jelikož režisér si s divákem pohrává a neustále mu ukazuje, že vše je jinak, než si myslel. A mě tyhle filmy, kterým říkám rozsypané puzzle, baví. Skvělá kamera, kdy v průhledech z místnosti vidíte skrze chodbu dveřmi do další, kdy se mlha zvedá okolo domu a nevěští nic dobrého, kdy siluety stromů hoří v západu slunce a kdy noční obřad u vody dýchá čirým pohanstvím, mě nadchla. A ten konec! Poslední dílek zapadne a divák už ví, proč některé věci vypadaly jinak, než by měly. Příjemně tajemné a temné. Spíše pro menšinové publikum. ()
"Přisuň druhou postýlku, bráška přide za chvilku!" Sůl do rány, dosud v srdci otevřené, se nedá sypat v nemastném, neslaném filmu. Aneb kde nic není, ani smrt nebere - možná však něco přidá? Atmosféra a mlha hustá tak, že by vesničani mohli pohledem Rachel krájet, a drama větší než ve finské sauně za plného provozu, odkud někdo šlohnul všechny březové metličky. Bohužel i průhledné, jak pára v již zmiňované sauně, pokud v ní nějaký Mustonen zapomene zatopit. A obě vysmátá dvojčata mě ve finále dost iritovala, těžko říct, které víc, ale pro obě platí, že bych si o ně ani koloběžku s vypuštěnou duší [sic!] neopřel. Dtto o jejich mámu... a zaplaťpánbů, že neporodila trojčata, to by teprve byla vypečená rodinka! Hodně slabé tři hvězdy. Pozor, samotný film obsahuje prasácký spoiler hned v úvodu, naštěstí jen pro pozorné a nápadité diváky :-). ()
Po strate jedného zo svojich synov sa Rachel s manželom presťahujú do Fínska, aby sa s nepríjemným osudom pokúsili vyrovnať. S ich synom Elliotom však nie je všetko v poriadku a začína byť jasné, že smrť jeho dvojčaťa zasiahla najviac práve neho. - Je obrovská škoda, že filmy s touto pointou fungujú len raz. Ja som si celkový dojem pokazil tým, že som polovicu pozrel ráno a druhú po príchode z roboty, takže som si zážitok nepríjemne zruinoval, inak by tomu letelo rovných päť hviezd. Režijné zručnosti Taneliho Mustonena sú neuveritelné, hlavne keď sa zamyslím nad tým, že pred svojim hororovým debutom Bodom točil kadejaké komediálne pičoviny pre fínske TV kanály. Trochu ma prekvapila prítomnosť Teresy Palmer, u ktorej som po Lights Out očakával trochu inú kariérnu trajektóriu, ale celý film potiahla svojím oddaným výkonom, ale nie je sa čomu diviť, keďže má doma na starosti päť ratolestí. Potešil aj herecký výkon malého Elliota (lepší než Eliott na ČSFD, ktorý si tu nahádzal 200 bodov od svojich multiúčtov a hrá sa na kritika), ktorý taktiež zahral presvedčivo. Vizuálne je to rovnako ako režisérov predchádzajúci počin luxusný zážitok, takže už teraz sa teším, ako si to pozriem opäť. A pravdepodobne tomu aj hodím tých päť hviezd, pretože už je to riadna doba odvtedy, čo som si takto užil nejaký horor s pointou a nie len nejakú bezduchú vyvražďovačku. ()
Matka stratí jedno z detí dvojčiat a presťahujú sa s manželom a synom do fínskej dediny, aby začali odznova. Matka je utrápená a robí všetko preto, aby sa s tým vyrovnali, okrem toho má nočné mory, dedinčania sa chovajú divne a len zazerajú, ako keby niečo chystali, syn začne sám seba považovať za svojho mŕtveho brata a stará susedka varuje pred posadnutosťou a vzkriesením diabla. Oceňujem prácu režiséra, ktorý postupne odkrýval karty a naozaj rozvíjal množstvo alternatívnych príbehov, aby diváka zmiatol. Pretože tu naozaj nie je ľahké uhádnuť, čo sa z toho celého vykľuje. A to je fajn, nakoľko na rozdiel od nedávneho La Abuela som na pointu tak rýchlo neprišiel (hoci ma napadla ako jedna z možných alternatív, ktorých je tu naozaj neúrekom). Matka a syn hrajú vynikajúco, menej presvedčivý už bol nevýrazný manžel, ale zase to nepokazil. Atmosféra naozaj šliape na výbornú a desivé elementy s občasnými šokmi fungujú ako majú. Horor má zatiaľ na zahraničných stránkach dosť kontroverzné hodnotenia, pretože či už divákovi to rozuzlenie sadne, závisí len a len na jeho osobnom vkuse. Ja veľmi nemám čo kritizovať, hoci som mal neustále taký zvláštny pocit, že som už niečo podobné videl, možno aj viac ako raz. Našťastie si už nevybavujem, kde presne. ()
Reklama