Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Pradlena z Paříže se má v práci co ohánět, aby uživila dvě děti i manžela alkoholika, který jí navíc dělá ze života peklo. (Netflix)

Recenze (18)

topi 

všechny recenze uživatele

Film bohužel postrádá Zolovu syrovost, beznaděj a naturalismus. Gervaisa je zpracování Zolova románu Zabiják a o to tam má jít nejvíce - o chlast. Ve filmu to skoro ani není poznat a tato adaptace je spíše o životě Gervasi, jak se postupně propadá až na samé dno. Bohužel to není tak vykresleno, jako v knize. Chybí tam ta bída, ten hnus a špína, která dělá knihu Zabiják velmi temnou a depresivní. Připadlo mi to spíchlé horkou jehlou, spousta scén za sebou, které přerůstaly spíše v zmatek, dramaturgie nepřesná a závěrečná část filmu nebyla dokončena do tragického konce. Možná bych tak vůbec nepřemýšlel, kdybych nečetl knihu a hodnotil bych i jinak. Takhle jde spíše o průměr. Nicméně Maria Schell v roli Gervaisi byla dobrá. Ostatní postavy jako Lantier, Coupé, manželé Loreiaxovi, domovníci Boucheovi nebo Virgínie, mě do rolí moc nepasovaly. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

V počátcích filmu patřil Zola k jednomu z nejinspirativnějších autorů, a je škoda, že jeho obliba se dnes vytratila téměř beze zbytku (Berriho Germinal z roku 1993 je spíš výjimkou), jako by jeho skutečně nadčasová témata byla dnes méně aktuální. Snad je to i pravda, když paradigma "sex and dugs and rock'n'roll" se změnilo na "sex a televizní seriály a alkohol"... Clément se z předchozích (němých) verzí poučil, že Zolův svět příčin a následků vedoucích od útěšných počátků do hořkých konců, se nedá jen tak převést do obrázků, a tak zvolil jiný, zcela legitimní způsob, soustřeďující se spíš na zachycení dílčí atmosféry, než na pokus o filmový přepis díla. To dává explicitně najevo už názvem svého filmu - Gervaise není L'Assommoir (putyka, krčma, kořalna, nalejvárna - tradičně a poněkud nesmyslně česky uváděna jako Zabiják. Alkohol tu nezabijí. Alkohol tu vládne. Alkohol rozdává označené karty. A především demoralizuje. Víte přece, jak to chodí v těchhle "asomuárech".)... Clémentův přístup, byť v mnohém inovativní (zvláště výrazný je Coupeauův delirium tremens v závěru filmu), ctí celkem důsledně klasické filmové postupy. Sám bych byl třeba zvědav na způsob zpracování zolovské tematiky od nějakého soudobého slovanského režiséra (českého raději vyjímaje). Pozn. 1: Nejen Maria Schell, ale i François Périer. Pozn. 2: L_O_U_S *** píše: "ak má divák věřit tomu, že propadá alkoholismu, když ho ve filmu prakticky nevidí pít:" To je právě ta finta. Nezáleží na aktu pití, ale na jeho permanentní opilosti. ()

Reklama

L_O_U_S 

všechny recenze uživatele

No jo, to jsou ty adaptace. Z obsahového hlediska budou vždy chudší než předloha. Změny oproti Zolovi mi nevadí, pokud filmu prospívají nebo neškodí. Člověk v klidu oželí i to, že Lorilleuxovi nejsou bezcitní hajzlové. Co ale v samotném filmu nefunguje příliš dobře, je vykreslení postavy Coupeaua - jak má divák věřit tomu, že propadá alkoholismu, když ho ve filmu prakticky nevidí pít. Stejně tak vystižení hnusu, do kterého se Gervaisa dostala, by mělo větší dopad, pokud by se byla stopáž natáhla a byl by odvyprávěn celý její příběh až do mrzkého konce. Tíživosti a bohatosti předlohy film nikdy nedosáhne, ale vylepšit by se dalo leccos. Výkon Marie Schell byl ovšem skvostný. (921., 23. III. 2014) ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Ke Clémentovu Zabijáku jen pár veršů Théophila Gautiera; myslím, že u obou je Paříž: "temné a stohlasé / město mlh, kde je den nocí a černá se, / kde slunce podobné spíš pijákovu oku / uprostřed modrých střech klopýtá ztěžka v toku / kouře a v záplavách štítů a komínů, / kde prší každý den, ba málem hodinu, / kde dýmy horoucí a rezaté se vinou / v kotoučích k nebesům, zaplavují je špínou, / kde barvy zčernalých i nových průčelí, / žluť, zeleň anebo červeň by slušely / horalům ve skotských sukních, kde strmí chrámy, / prorážejí plášť par šedými věžičkami / a jejich opěrné oblouky bezpochyb / nám připomínají žeberní kosti ryb. / [...] / Zlatý důl, hnojiště, nesmírná změť i shon, / věčný vír obrovských vodstev i babylón, / kotel všech ztracenců, káď, která stále kvasí, / kde zkáza slaví žně, dav proudí, soptí hlasy, / cáry i řešeta děr, přes něž dělá škrt / severák nesoucí horečku nebo smrt, / kde brokát samý šperk vás nutí kráčet zpříma, / kde šedé postavy jdou s kruhy pod očima, / jdou v potu tváře žít o suchých krajících, / zatímco darmojed si hladí tučný břich. / Ty vleklé protivy a věčné protiklady!" ()

ripo

všechny recenze uživatele

Francouzský film režiséra René Clémenta a scénáristů Jeana Aurenche a Pierre Bosta „Gervaisa" není věrným filmovým přepisem slavného Zolova románu „Zabiják". Režisér i oba scénáristé si byli vědomi toho, že nemohou zachytit toto obsáhlé Zolovo dílo beze zbytku v jediném celovečerním filmu, že je musí zkrátit a tím i deformovat. Proto úmyslně nevytvořili filmovou podobu Zolova „Zabijáku", který, jak říká jeho název, je především románovým dramatem zabíjejícího alkoholu, nýbrž se pokusili zachytit filmovou zkratkou portrét hrdinky tohoto tománu Gervaisy. I při této záměrné deformaci však patří „Gervaisa" k nejlepším filmovým přepisům Zolových děl, kterých nacházíme v historii světové kinematografie mnoho (sám „Zabiják" byl před tím ve Francii třikrát zfilmován: v r. 1901 Ferdinandem Zeccou, v r. 1908 režisérem Capellanim a v r. 1912 Gérardem Bourgeoisem). Režisér „Gervaisy" René Clément začínal ve filmu ve třicátých letech jako dokumentarista. Ještě jeho první poválečný celovečerní film „Bitva o koleje", kterým si získal velké uznání na celém světě, nesl četné znaky dokumentaristické tvorby. Z Clémentovy další tvorby jsou nejlepší „Krysy" (1946) a u nás neuvedený protiválečný film „Zakázané hry", vyznamenaný Velkou cenou na festivalu v Benátkách v roce 1952. -Představitelka Gervaisy, herečka švýcarského původu Maria Schellová, byla za vytvoření této vynikající role vyznamenána v roce 1956 cenou benátského festivalu za nejlepší ženský herecký výkon. Za r. 1957 byla udělena filmu „Gervaisa" a jeho dvěma hlavním představitelům M. Schellové a F. Périerovi cena „Victo-rie". (Cena je udílena ve Francii každoročně na pokladě anket mezi širokou veřejností a majiteli kin.) Filmový přehled 41/1957 ()

Galerie (2)

Reklama

Reklama