Leťat žuravli
Žeriavy tiahnu
The Cranes Are Flying
The Cranes Are Flying
Režie:
Michail KalatozovKamera:
Sergej UrusevskijObsahy(1)
Veronika s Borjou jsou zamilovaní až po uši a letní Moskva patří alespoň na chvíli jen jim. Jenže se píše rok 1941 a země vstupuje do války s Německem. Borja odjíždí jako dobrovolník na frontu, aniž by se stihli rozloučit a tak před narukováním nechá Veronice dárek k narozeninám doma. Oba milence dělí stovky kilometrů, válečná vřava se však rozléhá na bojišti i nad hlavním městem. Zatímco Borja bojuje mezi zákopy o život zraněného vojáka, Veronika přijde při jednom z prvních náletů na Moskvu o rodinu. Borjovi rodiče vezmou dívku k sobě, tam ale musí neustále uhýbat před Markovým pohledem a dotěrnými návrhy. Když o Borjovi dlouho není žádných zpráv, souhlasí zlomená a apatická Veronika s Markovou nabídkou k sňatku. Snaží se pak najít aspoň nějakou útěchu v práci ošetřovatelky, jednoho dne však z jejího pokoje zmizí narozeninový dárek od Borji a Veronika v sobě nachází dosud netušenou sílu... Jeden z nejoceňovanějších sovětských filmů ve své době zasáhl filmaře a diváky ve všech zemích, kde se promítal. Jeřábi táhnou (1957) vešli do kin jen rok a půl po Chruščovově kritice Stalina, na počátku období tání, a svojí rozpohybovanou kamerou, extrémními úhly snímání i zaměřením na bolestnou nejistotu dívky uprostřed válečných let představovali v rámci sovětské kinematografie naprosté zjevení. Snímek Michaila Kalatozova otevřel ve své domovině nový pohled na válečná léta a mimo jiné získal nejvyšší ocenění na filmovém festivalu v Cannes. I díky tomuto úspěchu dostaly v zestátněné kinematografii později prostor válečné filmy jako Balada o vojákovi (1959) či Ivanovo dětství (1962). Příběh Veroniky podává osobní i osobitý náhled na druhou světovou válku, jehož sílu nyní můžete poznat skrze nově zrestaurovanou verzi. (Česká televize)
(více)Recenze (120)
Kdyby ve mně tento velmi dobrý válečný snímek vyvolal větší emoce, dal bych 5*. Jeřábi táhnou ukazují, jak válka poznamenala život obyčejným mladým lidem, z bojové vřavy toho moc neukáže, což je možná malinko škoda, ale jak jsem řekl, zaměřuje se spíše na životy hrdinů, kteří v době války žijí, na území, kde jsou nálety, kde se pracuje pro armádu, kde se pomáhá raněným a kde panuje strach o vlastní životy, ale také o životy synů, manželů či snoubenců. Scéna, kdy se harmonikář ocitne u Veroniky je jednou z nejsilnějších v celém filmu, dále bych zmínil snahu o loučení v davu odcházejících nováčků na frontu či závěr na nádraží. Vyloženě nepříjemnou scénou byly fanatické oči Borisova bratrance Marka. To bylo opravdu až moc. ()
Silný dramaticko-ľúbostný príbeh z obdobia druhej svetovej vojny odohrávajúci sa mimo frontu, zachytávajúci trápiacich sa ľudí, ktorí čakajú na správy o rodinných príslušníkoch a priateľoch. Trápiaci sa mi však viac prišli herci s pomerne nevyrovnanými výkonmi, všetkých však zhadzovať nechcem, mužské postavy boli zahraté dosť na úrovni. Kamera chcela byť moderná na svoju dobu, no viac mi vadila, akoby ma mala zaujať. A takéto maličkosti potom zrušili celkový dojem z perfektného príbehu a všetko to bolo bez emócií. Škoda. 70%. ()
Po druhé světové válce a hlavně po smrti Stalina se zase Rusové pustili do filmů, které skutečně stojí za to. Tenhle romantický příběh má neskutečně krásnou kameru, ale on i příběh je krásný. Trochu to má z realismu, ale přitom je tu pořád vlastenectví, i když se rozhodně nedá mluvit o silně socialistickém filmu. I proto se vyplatí na něj podívat. ()
Zajímavá a nápaditá kamera ještě vylepšuje už tak dobrý válečný film, který se na válku dívá ze značně neobvyklého pohledu, z týlu. Hlavní hrdinka je skvěle zahraná a uvěřitelná a ta tragédie, která ji zasáhne v průběhu filmu, má tu moc, že dokáže pohnout i divákem. Ruský film z dob Sovětského svazu, ale to, co bylo typické pro socrealistické filmy předchozích let, je zde spíše zesměšňováno. ()
Tak tomu hovorím brilantný filmový zážitok. Malý veľký film o vojne bez vojny, ktorý nielen že disponuje príbehom, ktorý na diváka zapôsobí väčšou silou ako "pôsobili" letecké útoky na Moskvu a hercami hrajúcimi úžasne a neskutočne prirodzene (najlepší je opäť Alexej Batalov, ktorý by si už konečne zaslúžil byť pridaný do databázy ČSFD...), ale aj formálne a režijne je na mimoriadne vysokej úrovni - geniálna scéna leteckého útoku na pozadí s dokonalou klavírnou hudbou a už "Bumerangom" spomínaná scéna behu pozdĺž koľajníc sú niečo, na čo sa len tak nezabúda. Celkový konečný dojem mi takmer skazil patetický prejav jedného generála na konci po príjazde vlaku a hlavne potom Veronikina reakcia naň, ako sa zrazu zmyslela a začala rozdávať kvetiny všetkým naokolo (už som si ju začal predstavovať o 20 rokov - malomestská komunistická predáčka, ktorej najväčšou radosťou je organizovať prvomájové oslavy), ale chvalabohu prišla posledná veta "Hele, jeřáby táhnou...", predošlá myšlienka sa mi rozplynula a ja som bol zase odrovaný :-)... 9/10 ()
Galerie (81)
Zajímavosti (18)
- Napriek tomu, že sa film odohráva v období druhej svetovej vojny, Kalatozov sa absolútne vyhol zobrazeniu Nemcov ako nepriateľov, ako nejakých démonov. Skôr sa upriamil na Rusa Marka (Aleksandr Shvorin), ktorého expresívne nerealisticky zobrazil ako zvádza Veroniku (Tatyana Samoylova) v najfamóznejšej scéne snímky. Filmovou rečou a kamerovými podhľadmi zobrazil Marka ako hororového protivníka, ktorý sa postupne zmocňuje dievčiny, v ktorej vyhasla nádej v budúcnosť vzťahu s Borisom (Aleksey Batalov). (Biopler)
- Film označili za svůj oblíbený slavní režiséři Francis Ford Coppola a Martin Scorsese. (ČSFD)
- Po úspěchu filmu zvali představitelku Veroniky Taťjanu Samojlovou do Hollywoodu, ale sovětská vláda nedovolila jakoukoliv práci za hranicemi. (Hans.)
Reklama