Všechno nejlepší, Chiaro!

[KVIFF 2021] Ta slovenská Čára byla docela dobrá. Toto je někde mezi. Zase nám filmaři chtějí nabídnout tu těžší cestu, kdy nejdříve slavíme, pak je z toho hon, nikdo moc neví proč, pak bouchají auta, pak je to útěk, holka hledá tátu, když ho najde, tak s tím není moc spokojená, do toho má problémy s ciginami. Pak už i ty konce jsou trochu vágní, protože trochu odporují celému tomu schématu, který máme celou dobu. Hlavní v první polovině mám dojem, že mě jedna z postav asi spolkne. Necítil jsem se v tom komfortně, zvláště když už je to spíše takové házení příběhem z místa na místo a ten konec je takový pro mě nelogický. Italský film asi opět ukazuje nějaký svůj odkaz, což je super, ale já pak  ptám, kde nebo v kom je chyba. Jeden z nejlépe hodnocených filmů festivalu nakonec pro mě byl tvrdý průměr. (30.08.2021)

A Chiara splňuje do puntíku takové to trochu klišé úspěšného festivalového filmu - coming of age, silná ženská postava aplikovaná na starý patriarchální svět, naturčici v hlavních rolích a intimní, subjektivní kamera. Se vším tímto vlastně nemám problém a samy o sobě tyto jednotlivé prvky většinou fungují. Hůře to ale funguje jako celek. Carpignanův film má totiž celkem intenzivní a specifickou formální metodu, kdy má permanentně zazoomovanou kameru na detaily tváří. Téměř nevyužívá estabilishment shoty, ani nijak nenechává orientovat diváka v prostoru. Zároveň ale tenhle výrazný a po celý film neměnící se přístup nekoresponduje s tím, že se děj celkem zásadně vyvíjí a po divákovi se zjevně požaduje citový vklad. Každá scéna zde ale působí náladou stejně. Statické tváře na rozostřeném pozadí po hodině už budí pochyby, zdali za nimi nějaký proces vůbec probíhá. Uznávám ale, že zde by, navzdory mým zásadám si o filmech před jejich shlédnutím nic nezjišťovat, mohla pomoct informace o tom, že se vlastně celý film díváme na jednu reálnou rodinu. (24.08.2022)

Originální námět, podpořen kvalitním hereckým výkonem jedné rodiny, zejména hlavní představitelky, která působila přirozeně. Její postava je odhlodlaná mladá holčina, která si jde za svým, ale nepřestává působit křehce a zranitelně. Mafiánku jsem jako sociální drama ještě neviděl, takže mě to bavilo i když někdy ty zoom záběry byly přepálené už. Ve filmu se hodně pracuje s náznaky, což bylo někdy ku prospěchu věci, zejména v případě scén mimo hlavní hrdinku, někdy spíše na škodu, právě scény týkající se hlavní hrdinky. Z čehož vyplývá celek jako kvalitní sílný zážitek v jednotlivostech, v dialozích, ale často bez absolutní návoznosti po sobě jdoucích scén. (19.05.2022)

pozvolna plynoucí festivalová artovka, aneb jak by asi vypadala Suburra z pohledu dospívající dcery jednoho z protagonistů. V tomhle případě si nicméně divák musí vystačit pouze s hromadou náznaků, kdy na tom bude stejně jako hlavní hrdinka. Ta taky většinu času jen  tuší že se děje něco nehezkého a  že se jí pomalu ale jistě otočí život vzhůru a musí se s tím vyrovnat i za cenu určitého vystřízlivění a rychlého (a nechtěného) dospění...70% (16.12.2022)

Na první dojem působí film ve své symbolice doslovně, v emocích vyhroceně, v gestech teatrálně a samotná titulní postava místy až nesnesitelně frackovitě. Ale ono to vše zapadá do zdejšího zamýšleného mixu mafiánských dramat a filmů o dospívání, kde se obě prostředí a postavy těchto žánrů právě těmito atributy vyznačují i sebedefinují. "Vše nejlepší, Chiaro!" vlastně má něco společného se "Sixteen Candles" Johna Hughese, jen namísto obvyklých outsiderů školního kolektivu po nás Jonas Carpignano chce, abychom sympatizovali s modelovou rich bich, která poněkud překvapivě až v patnácti nahlédne za bezstarostnou fasádu svého vyvoněného života. Díky tomu, ale režisér může dobře rozehrát motiv dospívání coby přechodu od sebezahleděnosti s černobílým viděním světa k vnímání mnohoznačnosti, znejistění i hledání vlastní cesty ve vztahu k zázemí či navzdory němu. V jádru problematická a pro někoho až nesympatická hrdinka pak filmu umožňuje předložit i výsostně aktuální téma, že bychom lidi neměli soudit výhradně podle jejich minulých prohřešků a měli bychom jim dávat druhé šance. Protože v lepším případě celý život dospíváme a nově nahlížíme vlastní minulost. (23.08.2021)