Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Patnáctiletá Chiara má mnoho přátel, dvě sestry a pozorné milující rodiče. Do jejího spokojeného života nezvratně zasáhne násilný incident a následné zmizení otce. Na povrch tak vyplavou skutečnosti, které otec před Chiarou tajil a před kterými zbytek rodiny zavíral oči. Chiara je postavena před rozhodnutí, jakým směrem se bude dál ubírat její život. Snímek režiséra Jonase Carpignana, který zazářil v sekci Directors' Fortnight na festivalu v Cannes, empaticky vypráví příběh dívky, která byla okolnostmi nucena rychle dospět. To vše v prostředí fotogenické Kalábrie, ve které jsou zločin a násilí běžnou součástí života. (Aerofilms)

(více)

Videa (4)

Trailer 3

Recenze (24)

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Originální námět, podpořen kvalitním hereckým výkonem jedné rodiny, zejména hlavní představitelky, která působila přirozeně. Její postava je odhlodlaná mladá holčina, která si jde za svým, ale nepřestává působit křehce a zranitelně. Mafiánku jsem jako sociální drama ještě neviděl, takže mě to bavilo i když někdy ty zoom záběry byly přepálené už. Ve filmu se hodně pracuje s náznaky, což bylo někdy ku prospěchu věci, zejména v případě scén mimo hlavní hrdinku, někdy spíše na škodu, právě scény týkající se hlavní hrdinky. Z čehož vyplývá celek jako kvalitní sílný zážitek v jednotlivostech, v dialozích, ale často bez absolutní návoznosti po sobě jdoucích scén. ()

Othello 

všechny recenze uživatele

A Chiara splňuje do puntíku takové to trochu klišé úspěšného festivalového filmu - coming of age, silná ženská postava aplikovaná na starý patriarchální svět, naturčici v hlavních rolích a intimní, subjektivní kamera. Se vším tímto vlastně nemám problém a samy o sobě tyto jednotlivé prvky většinou fungují. Hůře to ale funguje jako celek. Carpignanův film má totiž celkem intenzivní a specifickou formální metodu, kdy má permanentně zazoomovanou kameru na detaily tváří. Téměř nevyužívá estabilishment shoty, ani nijak nenechává orientovat diváka v prostoru. Zároveň ale tenhle výrazný a po celý film neměnící se přístup nekoresponduje s tím, že se děj celkem zásadně vyvíjí a po divákovi se zjevně požaduje citový vklad. Každá scéna zde ale působí náladou stejně. Statické tváře na rozostřeném pozadí po hodině už budí pochyby, zdali za nimi nějaký proces vůbec probíhá. Uznávám ale, že zde by, navzdory mým zásadám si o filmech před jejich shlédnutím nic nezjišťovat, mohla pomoct informace o tom, že se vlastně celý film díváme na jednu reálnou rodinu. ()

Reklama

Psice 

všechny recenze uživatele

Až na rozvleklý začátek hodnotím film velmi pozitivně. Stejně, jako snímek otevírá scéna běhu a narozeninové oslavy, tak jej i uzavírá. Zatímco scéna běhu v úvodu filmu se odehrává v posilovně na běžícím pásu, závěrečná scéna probíhá na běžecké trati. Jestliže na počátku filmu neslaví narozeniny hlavní hrdinka Chiara, na konci už (právem) patří mezi oslavence. Vše v úvodu filmu, jako kdyby se odehrávalo v jakémsi zdání, aby bylo v závěru uvedeno na pravou míru. Snímek má několik rovin, které se vzájemně nevylučují, ale podporují. Za nejvýznamnější motiv snímku považuji téma vstupu do dospělosti, který jako kdyby kopíroval přechodový rituál (odloučení-pomezí-přijetí). I přesto, že na počátku snímku slaví osmnácté narozeniny Chiary sestra, nemohla jsem se zbavit dojmu, že by je měla slavit spíš patnáctiletá Chiara. Navzdory tomu pro ni byl tento slavnostní večer zlomovým – počátkem iniciace, během které nahlédla do hlubin svého nevědomí, prošla temnotou, aby mohla později vyjít na světlo. Tento proces by bez onoho „poskvrnění se“ však nebyl možný. Zároveň její silná vazba k otci a problematičnost odpoutání se od něj poukazuje na symbolický motiv přechodu z dětství do dospělosti a završení procesu individuace, získání schopnosti rozlišovat mezi dobrem a zlem - nahlédnutí, jak věci doopravdy jsou (ne, jak se zdají být). Protože jedině tak mohla Chiara učinit svobodnou volbu a vybrat si, jaký život chce žít. ()

vyfuk 

všechny recenze uživatele

[KVIFF 2021] Ta slovenská Čára byla docela dobrá. Toto je někde mezi. Zase nám filmaři chtějí nabídnout tu těžší cestu, kdy nejdříve slavíme, pak je z toho hon, nikdo moc neví proč, pak bouchají auta, pak je to útěk, holka hledá tátu, když ho najde, tak s tím není moc spokojená, do toho má problémy s ciginami. Pak už i ty konce jsou trochu vágní, protože trochu odporují celému tomu schématu, který máme celou dobu. Hlavní v první polovině mám dojem, že mě jedna z postav asi spolkne. Necítil jsem se v tom komfortně, zvláště když už je to spíše takové házení příběhem z místa na místo a ten konec je takový pro mě nelogický. Italský film asi opět ukazuje nějaký svůj odkaz, což je super, ale já pak  ptám, kde nebo v kom je chyba. Jeden z nejlépe hodnocených filmů festivalu nakonec pro mě byl tvrdý průměr. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Způsob vyprávění silně působí dojmem, jako by režisér nevěděl o tématu (drogové mafie, sociální politiky státu, trestního stíhání, puberty..., you name it) dost, a tak vzbuzuje nezodpověditelné otázky, mlží a skáče po povrchu námětu do ztracena sem a tam, nezabrušuje do hloubky vztahů, charakterů ani společenských pravidel a zákonů, zachycuje se tu pouze jakýsi mlhavý dojem, ale nevykrystalizuje žádné jasné sdělení ani vyznění, natož spojitá linie - stejně jako na začátku, ani nakonec o nikom a o ničem nic pořádně nevíme, včetně toho, kdo je a co v životě chce či nechce sama Chiara). Ve stejném duchu funguje i kamera - hodně roztřesenosti, záběrů na detail, mlhy a tmy, ale žádný rámec, nadhled, poodstoupení.... - a také herecký výkon hlavní protagonistky - stále týž záhadný výraz, bojovně vysunutá brada a málo slov, která by prozradila cokoli určitého, udala té bezbřehosti směr... Může to být legitimní způsob, jak natočit film, ovšem pouze pokud soustavně nevyvolává podezření, že to nebyla nezbytná forma pro pevný autorský záměr, a že si tu filmař ve skutečnosti jen velmi ulehčil práci a sám si nejspíš není jistý, co přesně tím vším chtěl říct (zato se o tom dá donekonečna pustě polemizovat). *** Nemůžu se ubránit srovnání s mnohem zralejším a odvážnějším snímkem Muréna, který vznikl také letos na velmi podobné téma a v němž se patnáctiletá dívka vymaňuje z nadvlády otce či patrirchálního diktátu obecně, uvědomujíc si naivitu podsouvaných představ a modelů,  uplatňuje svoji ženskou sílu a odvahu a pouští se naprosto rozhodnutě na vlastní cestu s nejistým výsledkem - přičemž herecký výkon mladé ženy je přinejmenším stejně strhující, obdivuhodný a dechberoucí jako výkon hlavní hrdinky, kterou ztvárňuje. Po takovém prožitku pak film tak nevýrazný a zmatený jako Chiara rychle vybledne.  (Světozor, s o.) *~ ()

Galerie (11)

Související novinky

IX. ročník MittelCinemaFestu právě probíhá

IX. ročník MittelCinemaFestu právě probíhá

26.11.2021

MittelCinemaFest, středoevropský festival současné italské kinematografie, který se letos koná v České republice již po deváté, ve dnech od 25. listopadu do 1. prosince nabídne rozsáhlou a pestrou… (více)

Reklama

Reklama