Bod varu

„Jídla se stále vracejí, protože netrénuješ svůj tým. Už mám po krk toho, jak vaše chyby házíte na nás. Všichni tu tvrdě pracují. Makají, aby ti vydělali peníze. Ale ty... Nemáš vůbec ponětí. Můžeme se tu uhonit, protože jsi ta nahoře. Jsi ale tak blbá, že si to neuvědomuješ. A navíc chceš, abychom vařili mimo menu, steaky pro blbý influencery. A nikdy nedáš alergeny do systému, abychom museli luštit tvý ručně psaný poznámky. Kdyby ses chvíli učila, jak vést restauraci, místo děvkaření na sociálních sítích, tak bychom nebyli v takových sračkách.“ Vinette Robinson se do toho náležitě obula. Intenzivní náhled do chodu jedné opravdu vytížené restaurace, kdy směna šéfkuchaře Stephena Grahama, který neprožívá nejpovedenější období, sotva začala a už nestíhá. Problémy se kupí, navíc u jednoho stolu čeká na jídlo jeho mentor s uznávanou kritičkou jídel. A celé je to natočené na jeden vtahující záběr. Výsledek je svěží, realistický, skvěle zahraný a do puntíku rozplánovaný. Jen na pilu tlačící závěr mi nesedl. PS: V luxusní restauraci by každopádně servis jídel či vína vypadal krapet jinak. (18.01.2022)

To, co spočátku vypadá na poměrně oddechový snímek zasazený do zákulisí luxusní restaurace, postupně se mění na slušný nervák, který si žádá od diváka vystoupit z tradiční komformní zóny. Ruční kamera beze střihu navozuje až pocit neklidného slídění a navrch v nejedné chvíli s námi vykráčí i tam, odkud bychom možná raději utekli a přesunuli se úplně jinam. Občas to nebylo nejsnadnější strávit, nejen díky nepříjemým vyústěním, ale i mnohdy ukřičeným postavám, ale ten stres, nervozitu a zmatek uprostřed jak běžných starostí na pracovišti, tak několika těžkých selhání, se tvůrcům na diváka (alespoň v mém případě) podařilo provést dokonale! Barantiniho aktuální film přichází s nezvyklou formou, ale naštěstí nestojí jenom na ní, neb minimálně stejně mě dokázalo zaujmout i dění ve zvoleném prostředí či herecký výkon Stephena Grahama v hlavní roli. Samotný závěr, který mě hodně překvapil, hodnotím určitě jako jeden z výrazných kladů, které sehrály roli při mém hodnocení, byť z pohledu tvůrců bych se určitě nebál samotní drama šéfkuchaře Andyho po takovém zvratu ještě víc rozvinout a chvíli pokračovat. Bod varu je 10. filmem z nedávno uplynulého roku 2021, na který jsem se rozhodl podívat, což možná není příliš reprezentativní sbírka, ale když se tak dívám na většinu těch ostatních, nemám pocit, že bych ho pěknými 4 hvězdičkami přecenil. Za mě učitě jeden z (nej)zajímavějších snímků poslední doby. [75%] (02.04.2022)

Film pojednává o jedné rezervacemi nabité předvánoční šichtě v luxusní restauraci, hlavní hrdina si prochází krizí jak životní, tak pracovní a vše co může tento večer zkomplikovat se stane a vše se drolí pod rukama. Během této stresující a napjaté pracovní směny vyplývají problémy, vztahy a pocity napovrch. To vše je natočeno na více než působivý jeden záběr. Tento formát se neskutečně hodí pro příběh snímku, kdy vás to společně s postavami ponoří do časového stresu. Je tu krásný kontrast mezi kuchyní, barem a managementem. Nechápu jak se autorům podařilo to vše narvat do jednoho prostoru a tohoto stylu vyprávění. Všechny výkony jsou skvělé, ale hlavně Stephen Graham v hlavní roli exceluje. (10.01.2022)

Po niekoľkých filmoch, ktoré nestáli za zhliadnutie som sa konečne dostal k mimoriadnemu filmu, o ktorom by som to vopred nepovedal. Veľa sa píše o jednom nekonečne dlhom zábere, ale podľa mňa to nie je ani všetko, ani to najpodstatnejšie, čo film ponúka. Pre dramatické a konfliktogénne situácie sa hodia iné objekty, než je špičková reštaurácia. A pritom stačilo, aby kumulatívne problémy šéfkuchára prevládli nad jeho obrannými pokusmi a dobre fungujúci stroj sa začal zadrhávať. Netušil som, koľko problémov môže generovať prostredie reštaurácie a keď k vnútorným problémom sa pridá kretén vo funkcii kontrolóra a  hostia, ktorých zabáva sekírovanie personálu, tak je nešťastie hotové. Veľmi som si film užil a značnú zásluhu má na to predstaviteľ hlavnej úlohy. (15.05.2022)

Ve velkobritském stravovacím zařízení se ten večer sralo snad úplně všechno. Začalo to nějakým těžce zneuznaným a zamindrákovaným kokotem z hygieny, nekompromisně hnědopišsky kázajícím HACCP jako písmo svaté a labužnicky si vychutnávajícím moc ze své jediné funkce v životě, kde jej kluci nebudou šikanovat a holky se mu vysmívat. (Tímto srdečně zdravím celé mužstvo těžce nemrdaných škodolibých masitých žen inženýrky Moravcové z KHS Ostrava a doufám, že si stále uspokojivě regresně vybíjejí svou neutěšenou realitu a životní prohry na chudácích, co jeden den v měsíci náhodou nevyplnili teplotu v ledničce).  A dál to možná znáte. Generální nenažerka totálně neschopná protekční papínkovská piča, která by neuřídila ani dopravu na dětském hřišti, druhé gastrohousle se cítí těžce podhodnocené a vyhrožují, do toho problémy s nefachčenkovskýma negrama v myčce, které nemůžete vylít, aby vás nějaký kancelační neobolševik náhodou neoznačil za rasistu a xenofoba, někdo se vysral na logistiku zásobování, čili musíte plácat humra na menu z tuňákových konzerv a týden leklé makrely, tolik překvalifikovaným kráječům je nutno co deset minut vyslabikovat slovo K-R-Á-J-E-T, aby při tom neustálém rozbíjení atomu chápali, co mají ve svém pracovně právním vztahu vlastně dělat, impulzivní omáčkář potřebuje každou chvíli odbornou psychoterapii, aby někomu nerozkopal držku, přičemž ostentativně flákající se barmani v tom shonu přispívají ke všeobecné kardiopohodě všech chvátajících tím, že si vykládají vtipy a flirtujou s kundama. A to se za chvíli otevřou dveře a dovnitř vtrhne banda civilizačně pokřivených, rozmazlených arogantních pamrdů, celých dychtivých jen na to, aby jim přinesli jídlo o 5 minut později nebo aby našli v gaspáču chlup toho negra z myčky a totálně vám rozjebali reputaci na asociálních sítích. Mezi nimi ke všemu tomu sraní dnes bude i jedno z těch vypatlaných hovad polrajchovského typu, dvouletým oborem kuchař / číšník renesančně vzdělané až k dokonalé intelektuálně filosofické moudrosti, ovšem profláknuté bulvárními mediálními žumpami pro bečící střihače ušima, tudíž vám bude celý večer povýšenecky s mentorskou dickcí vysvětlovat, že chuť v žádném, ale v žádném případě není ryze subjektivní disciplína a v té kachně vám k myšulínské hvězdě chybí přesně 0,035 mg koriandru. Kokot nafrněný! Když si k tomu ještě připočtete telefonicky neustále prudící ex, která vás chce odříznout od fuckana proto, že jste si za celou tu hektickou šichtu nenašel čas říct potrátkovi „dobrou noc“, dojdete k jednoznačnému závěru, že tohle se bez koksu prostě nedá, z něčeho takového by jednoho úplně klidně mohlo jebnout a „odvařilo“ by to snad i nejflegmatičtějšího šéfkuchaře světa. Prostě tenhle Barantini ukázal, že plnotučný, diváka brutálně stresující a nehtohryzný akční napínač až horor se dá v pohodě za pár šupů celý zmáknout jen v jednom interiéru a s pouhými deseti herci. (20.01.2022)