Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Rok 1897. Prázdninový výlet plachetnicí se pro osm chlapců z prominentních novozélandských rodin změní v boj o přežití. Osudným se jim stane nález láhve se vzkazem a následná záchrana dvou trosečníků. Jeden z nich má u sebe mapu ostrova, na kterém se údajně skrývá poklad nebývalé hodnoty. (mibara)

Recenze (90)

tahit 

všechny recenze uživatele

Pro mě to bylo dobrodružství, které si pouštím dodnes, kde cítím dech moře, šplouchání vln a modré nebe. Vlastně takové pěkné odreagování od všedních starostí. A váže se k tomu malá vzpomínka. Na konci naší ulice žil starý námořník, jménem Michal, který možná proplul všechny vody oceánů. Měl vypravěčský talent a já byl vděčným posluchačem. Ještě dnes si pamatuji, jeho příběhy, které se někde odehrály pod souhvězdím Jižního kříže nebo u Hornova mysu. Škoda jen, že sny s tímto seriálem a starým Michalem odešly kamsi do ztracena spolu s dětskými léty. ()

Subjektiv 

všechny recenze uživatele

Snadno jsem mohl bez rozmyslu zalovit v nejasném pocitu z dětství "docela se mi to líbilo" a připojit všeobecně zde panující náladě odpovídající čtyři hvězdičky. Věren však svým zásadám, rozhodl jsem se opět vstoupit do téže řeky. Zjevně však Subjektiv jakožto podmnožina panta taky rhei. Za proud, jenž mě odnesl směrem od seriálu nejvíce, nezodpovídá nikdo jiný než sám Jules Verne, jehož předlohu jsem naštěstí pro seriál četl až se zpožděním. +++++ Začít mohu tím, jak se tvůrcům nepodařilo převědčivě ukázat proměnu chlapců v muže, jejich neschopností uvádět i řešit dramaticko-dobrodružné situace, dialogy podřízenými snad jen příkazu: "no tak říkejte něco," poměrně slabým herectvím, které umožňuje uvěřitelné splnění instrukcí "přejdi zleva do prava, vylez na kopec a vystřel na ptáka," leč při vyjádření emocí selhává. Seriál přichází se zcela novým dějem předcházejícím ztroskotání, který zabírá většinu seriálu, dějem jednoduchým, bez napětí, bez atmosféry, dějem šestákových dobrodružství, těžko rozlišitelnými chlapeckými postavami bez vývoje, jež jen občas náznakem a omylem ukazují, že Verne je nutil cosi překonávat a dospívat. +++++ Ani Verne nebyl mistr psychologie postav, byl si však vědom svých možností a pouštěl se jen do takových popisů lidského nitra, na něž se cítil. Detailní duše nahrazoval výrazným vystupováním s jednoduchými motivy přehledných postav. V seriálu jsou sice postavy taktéž přehledné, žel naprosto bezvýrazné. A ještě něco, Verneovy postavy silně definovalo to, co znají a umí. Ned Land z 20 000 mil pod mořem byl především harpunář a přímočarý silák, Joe z Pěti neděl v balóně až artisticky ohebný smíšek, Cyrus Smith z Tajupného ostrova hrdý a extrémně praktický inženýr, Paganel z Dětí kapitána Granta roztržitý zeměpisec s obrovským přehledem. Ve Dvou rocích prázdnin najdeme chlapců poměrně hodně, což je malinko rozmazává, ale i tak každý měl nějakou svou jedinečnůstku. +++++ Všechny problematické aspekty seriálu bych však možná přeci jen unesl, kdyby alespoň duch Vernea v něm zůstal přítomen. Kde že toho ducha vidím? Tak vzpomeňte... Vernea přeci považujeme za vizionáře, zvěstovatele technologického pokroku. Dva roky prázdnin sice létající stroje, torpédovky ani ponorky neobsahují, ale v širším slova smysla tu pořád přebývá víra v sílu lidského poznání, která i dětem umožňuje přežít v divočině a civilizovat ji ve Verneovském slova smyslu. Nechává v románu své hrdiny získávat potravu z kmene stromů, používat lasa a bolasa, chodit na chůdách v močálech, vyrábět brusle, opatřovat si sůl či sestrojit draka, jenž unese malého chlapce. Poměrně podrobně popisuje, jak na to, čímž sděluje, jakou výhodu přináší lidem ono "mít znalosti." V tom žije Verne! A seriál? Zřejmě si to vůbec neuvědomuje a tento prvek téměř zcela ignoruje. Silné **. ()

Reklama

sportovec 

všechny recenze uživatele

Převod syžetově i kompozičně průzračných Verneových próz do filmové podoby se zdá být snadnou záležitostí. Je to však zdání, které je současně fatamorgánou svůdně vnějškového pohledu. Dnes již nepřehledná filmografie rozsáhlého Verneova díla je však ve své až lehce většinové části svědectvím pravého opaku. Snaha o doslovnou deskripci právě tak jako úsilí o křečovitou modernizaci či posluchačsky nebo divácky vděčná "vylepšení" jakoby již nemoderních látek a nostalgizujících témat končí až příliš často v křečích povrchnosti a neumětelství. Dětský divák je schůdný jen pro některé tvůrce; jiní, neméně početní, se ho naopak - často oprávněně - obávají. Je totiž divákem věcně a spontánně bezprostředním, nezřídka krutým a nemilosrdným. Vedle moderních českých verneovek druhé poloviny minulého století (NA KOMETĚ, OCELOVÉ MĚSTO) se však čas od času podaří i zde látku poeticky a romanticky dětskou dostat v nezkreslené podobě s úspěchem na pomyslné stříbrné plátno. Koprodukční seriál hned čtyř národních kinematografií-televizí ústrojnými a až překvapivě úspěšnými zásahy do verneovského příběhu dociluje potřebného napětí, nezbytné přesvědčivosti a strhujícího, opravdu napínavého účinku. Účinku, který nepůsobí jen na děti, ale i na velmi podstatnou část dospělé, kdysi rovněž bez rozdílu dětské populace obou pohlaví. Po třiceti letech přes mizernou editorskou "nosičskou" práci FILMÁKU dostává možnost přesvědčit se o nadčasovosti tohoto koprodukčního, ale svou podstatou jasně francouzského počinu s průrazným pohledem do anglosaské identity (srovnatelné zhruba s česko-německým vztahem) další část divácké veřejnosti, které kdysi její vysílání ušlo nebo se vytratilo z paměti nebo která mezitím stačila vyrůst. Jisté je jedno: ani jedna, ani druhá část vděčných diváků nebude v ničem oslyšena. ()

monolog 

všechny recenze uživatele

Seriál je dobrej, to jo. Jako malej jsem na to koukal a miloval jsem tu písničku od Karla Černocha. Donifan a ostatní, bomba dobrodružství. Sám sebe jsem si v takové situaci představoval. I když knížka byla samo lepší :) Ale já vám lidi všem radím, proboha nekupujte si to šílený DVD od Filmáku (=Atypfilm). To je něco naprosto otřesnýho. Nefunguje menu, takže se do seriálu člověk dostane jen pomocí skákání po kapitolách, české titulky jsou naprosto zmršený - nesedí, špatný překlad, příliš krátce na obrazovce a věřte nevěřte milí debilní překladatelé, ale Ecosse znamená česky skutečně to staré tajemné Skotsko (a to i v dabingu). No a to jsem ještě nezmínil dabing. Ten dabing je naprosto dokonalá ukázka toho, jak by se dabing dělat neměl. Odhadem pět deset lidí, kteří to nikdy dřív nedělali (Tedy dabing. Hádám, že panici už nejspíš nejsou. Ve vězení nezůstane pannou dlouho nikdo. Tím spíš prznitelé.) vě věku okolo 25 let se střídá na dabování nejmíň padesáti osob starých i jako Metuzalém. Neumějí intonovat, neumějí mluvit jako by se to právě dělo. Obvykle nadávám na dabing, že tam jsou ty stále stejné oposlouchané hlasy. Ale i to je lepší, než tahle šílenost. Proto, nekupujte to. To je moje jediná rada. Já už za to 49,-- Kč ztratil. ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Poprvé jsem sledoval tento seriál když mě bylo cca 10let. To, co jsem prožíval při sledování každého dílu se nedá absolutně vůbec popsat. Seriál zcela ovládl mé sny a touhy. Každou neděli jsem jako špunt zcela nekompromisně zabral prostor před televizí a rodičům bylo jasný, že kdyby mě měli za mé " školní zločiny" zakázat byť jen jediný díl tohoto skvostu, znamenalo by to navždy umrtvit moje srdce. Zcela určitě moje nevětší doživotní seriálová láska. A co jsem dělal mezi nedělí a nedělí ? Měl jsem zavřené očíčka a to i ve škole a snil jsem o tom jak kormidluji loď na širým moři a jak zdolávám s klukama tíhu osudu na ostrově plném nebezpečí. Seriál skončil, ale sny zůstaly. Pak přišli vánoce a já rozbalil první dárek byla to knížka a na ní stalo Jules Verne - Dva roky prázdnin, ten den zazněl Žižkovem asi největší křik štěstí v historii. Další dárky už mě vůbec nezajímaly. Třísknul jsem sebou do postele a 28.12. žižkovskej prcek triumfálně oznámil - Mám přečteno ! Uběhlo mnoho let a já poprvé stanul za kormidlem lodičky z napnutými plachtami, ucítil ve tváři první poryv, který nakopnul plachetnici k větší rychlosti, uslyšel vlny šplouchající o loď a měl svého prvního skutečného mořského kapitána, který mě položil otázku " Tak co Pavle, co se ti teď honí v hlavě? " a já odpověděl "Jak jsem jako dítě sledoval seriál Dva roky prázdnin." Tak tedy vzhůru na palubu, dálky čekají a Vám pane Verne děkuji, že jste mě pozval do svého světa plného dobrodružství a udělal ze mě největšího snílka na světě. ()

Zajímavosti (2)

Reklama

Reklama