Událost

Netušil jsem, že potraty ve Francii byly povoleny až od roku 1975 a do tý doby to musely holky riskovat na tajňačku. Šlo jim vždycky o kejhák, buď ze zbabranýho potratu, nebo jít do lochu, když to na ně někdo prásknul. Film je to pomalej až běda, ale pěkně systematicky tlačí hlavní hrdinku do extrému kvůli něčemu, co je dneska normální. Ženy film jistě ocení víc než chlapi, ale i tak dám slabší čtyřku. (21.02.2024)

Západní, resp. francouzská a přece jen mírnější verze 4 měsíců, 3 týdnů a 2 dní. Pojící prvek je Rumunsko, hlavní představitelka v Události má rumunský původ. Událost je možná více filozofující, hlavní hrdinka je vedena jinými motivy, nicméně vnější okolnosti a nepřízeň doby jí ztěžují její rozhodování. Lekl jsem se hlasu Anny Mouglalis, jako by patřil jiné osobě. V zásadě dobrý festivalový film, jenž ale neuspěje ve srovnání s rumunským počinem, z nějž mi bylo zle od žaludku a úzko u srdce několik dní. (18.12.2023)

"Poď sem, pobozkaj ma." "Prestaň, Jeane. Nepribližuj sa ku mne." "Nemôže sa nič stať. Tehotná už si."     Dráma s výrazným puncom autenticity, ktorá pre svoju pochmúrnosť nie je ani trochu príjemná na sledovanie. Pocit ponurej reality je umocnený ručnou kamerou (konečne nie roztrasenou!), minimalistickou hudbou a civilnými hereckými prejavmi. Film je dosť otvorený po sexuálnej stránke, je v ňom pomerne dosť nahoty i dráždivého erotického napätia a v podstate sa okolo tej sexuálnej tématiky aj neustále krúti. Hlavná hrdinka Anne (veľmi dobrá Anamaria Vartolomei) je značne rozporuplnou postavou. Pekná, múdra a spočiatku aj sympatická. neskôr z môjho pohľadu dosť iritujúca tou svojou prehnanou sebaistotou, až drzosťou. Moje sympatie k nej lietali ako na horskej dráhe - chvíľami som sa dokázal vcítiť do jej problémov, vzápätí na to ma jej jednanie dosť odpudzovalo a vôbec som sa s ňou nedokázal stotožniť. Prvá polovica filmu ma až tak nezaujala, výrazne silnejšia je potom tá druha, v ktorej film dramaticky kulminuje. Je v nej viacero veľmi pôsobivých scén, ako sú napr. scény rôznych "operácii", stvárnených tak naturalisticky, až sa z nich obracia žalúdok.     "Čo mám napísať do chorobopisu?" (16.07.2023)

Nesmyslné, přesto stále aktuální téma v podáni, které svým způsobem ničím nevybočuje, což mu však nebrání strhnout. Nemá to sílu 4 měsíců, 3 týdnů a 2 dnů, snad ani mít nemělo. Audrey Diwan si jde svoji vlastní cestou, dokáže být až poetická, aby v patřičných scénách řádně přitvrdila. Nemám na mysli pouze ty potratové, které samozřejmě v hlavě zůstanou, ale například i neustálé odmítání Anne, její propad do beznaděje a uvědomění si, že je na vše sama, jakkoliv se to zdá nemožné. Anamaria Vartolomei je v její roli výborná a snadné to nemá, kamera ji prakticky neopouští. Laurent Tangy s ní tvoří zajímavé kompozice, dalo by se napsat nádherné, ale vzhledem k obsahu filmu... Platí to tak alespoň pro tu občasnou a krásně nasvícenou poetiku v nich. 75% (16.12.2022)

Veľmi dobrá záležitosť. Áno, prvá polovica je slabšia. No film nás od prvého momentu pripravuje na to, že neskôr bude gradovať. A naozaj, tá narastajúca zúfalosť hlavnej hrdinky je divákovi odovzdaná verne. Hoci to je rýdzo ženský film - od režisérky, scenáristky, autorky knižnej predlohy po prakticky všetky relevantné postavy, drsnosť a naturalistickosť niektorých scén má prekvapila. Je to nanajvýš autentický film, ktorý napriek pálčivosti preberanej témy sa nesnaží zbytočne súdiť a moralizovať - hoc vzhľadom na personálne pozadie filmu je jasné, že rozpráva o historických krivdách, ktoré boli na ženách napáchané. Herečka v hlavnej role vynikajúca. (17.08.2023)