Syn

Kdo, bohužel, zná velmi zblízka téma depresivních a úzkostných poruch dospívajících dětí, zdevastovaných okolnostmi, vztahem rodičů, neschopných zařadit se, nešťastných z bezvýchodnosti svých stavů, musí ocenit naprostou preciznost a cit, s jakým bolestné a stále velmi nechápané téma Zeller zpracoval. Nepodivuji se nízkému hodnocení, které vyvěrá z komplikovanosti a specifičnosti tématu. Divák, nemající vlastní zkušenost, těżko ocení, jak do detailu přesně a autenticky The Son zrcadlí srdceryvnou a bolestnou problematiku psychických potíží zlomeného, mladého člověka. Zatímco stařecká demence z The Father je společnosti dobře známý a akceptovaný fenomén, diagnostikovaná úzkostná a depresivní porucha u dětí a mladistvých je stále v drtivé většině chápána jako vrtoch, neschopnost a neochota se zařadit, nezodpovědnost a nedostatek snahy a absence režimu a pořádku a nikoliv jako seriózní nemoc, o čemž svědčí i nízké hodnocení zde, narozdíl od ovacemi nad The Father. (Hopkins si zde zahrál malinkou roličku Jackmanova bezcitného otce.) (19.02.2023)

Film THE FATHER považujem za majstrovské dielo. A tak som si nemohla nechať ujsť ani drámu THE SON, ktorú opäť režíroval a napísal (divadelná hra) Florian Zeller, hudbu tentokrát zložil Hans Zimmer, kameramana si ponechali a nechýba ani mini rola pre Anthony Hopkinsa, ktorý v The Father podal excelentný herecký výkon muža s Alzheimerom. V The Son má už len cameo, ale príbeh je to už iný, nie je to ten otec, ale len otec. Myslela som si, že bude hrať tú istú postavu, ale nevadí. The Son som chcela vidieť v kine, no film sa tam nestihol ani ohriať a asi po dvoch týždňoch ho stiahli, takže som to už nestihla. Hugha Jackmana mám už roky rada, v The Crown som si obľúbila Vanessu Kirby, v Big Little Lies Lauru Dern, čiže perfektný casting a skvelé herecké výkony, neraz som mala až zimomriavky. The Son je silný film. Hovorí o dôležitej téme. Nastoľuje otázky. Človek sa môže buď donekonečna trápiť výčitkami svedomia, čo mohol urobiť inak alebo to neurobiť alebo jednoducho ísť v živote ďalej. Myslím si, že divák sa dokáže vžiť do každej z hlavných postáv (okrem syna Nicholasa pravdepodobne - no niektorí určite áno) a do istej miery s každou z nich sympatizovať. Je to veľmi ľudský film, taký ten "zo života", podobné problémy má nejedna rodina, či už je to rozvod, nový partner rodiča z hľadiska dieťaťa a celkový dopad rozvodu na jeho život a psychiku, tiež veľa ľudí sa dokáže stotožniť s obavami rodiča, ak dieťa či už malé alebo staršie má nejaké problémy a nemusia to byť len psychické problémy. Som dosť prekvapená, že The Son má také negatívne hodnotenia. Mne sa film skutočne páčil, ale je to veľmi smutný a taký dosť ťažký film, tak nie som si istá, či by som ho pozerala znova. O dosť slabší film ako The Father, ale ani The Son nesklamal a budem sa tešiť, keď nám Florian najbližšie daruje nejakú "dcéru" :-) (12.02.2023)

Sebestředný rozmazlený synáček, který si myslí, že se celý svět bude točit jen kolem něho. K tomuto myšlení mu zdárně pomáhá jeho matka, otec a nakonec i nevlastní matka, kteří kolem něho tancují a dělají mu první poslední. To chtělo rázný přístup - nechceš chodit do školy, dobrá, najdi si práci..... nechceš bydlet s matkou, dobrá, najdi si vlastní bydlení... Trocha těch povinností a reality života by mu udělala v hlavě pořádek. Ale bohužel, nestalo se, takže můžeme sledovat pomalý postup k nevyhnutelnému konci. Ve filmu se mnohokrát rodiče a ostatní chovají dost nelogicky a troufám si říct i nevhodně. Např. kluk přestoupí na jinou školu kvůli záškoláctví, to pokračuje, ale nikoho z rodičů nenapadne ho zkontrolovat? Zavolat do školy jestli chodí pravidelně, jaké má známky? Nebo dát požadavek ve škole, aby je při první absenci informovali? Divné. Nebo v oné psychiatrické léčebně - doktor probírá synovu diagnózu před ním, takže rodiče jsou vystaveni od začátku citovému vydírání svého syna. Proč (a myslím že by to tak mělo být i v reálu) doktor nesdělil rodičům diagnózu a návrh léčby o samotě, tak aby si mohli rodiče udělat názor, a poté mohli jít za synem a udělat rozhodnutí před ním, když už to tak prý muselo být. Nechápu. Závěr filmu byl hodně emociální, ale jak jsem psala už výše, dal se očekávat. Pouze za herecké výkony a obsazení, které předvedlo sérii utrápených, kamenných výrazů a za mého oblíbence Hugha dám 3*. (23.10.2023)

Po vynikajícím otci, další Zellerova část zamyšlené trilogie. Bohužel, kde Otec bodoval hereckým koncertem Anthony Hopkinse a invenční režií, která skvěle zpracovávala zdravotní stav hlavní postavy, tam je syn klasickým americkým dramatem o problémové komunikaci mezi rodiči a dětmi, tentokrát primárně mezi otcem a synem. Bohužel bez invence a zbytečně natažené, bez výraznější gradace. (11.04.2023)

Po The Father asi väčšina očakávala, že na konci sa dozvieme, že všetko sa odohrávalo v paralelnom vesmíre alebo išlo o sen, či všetky postavy sú v skutočnosti mŕtve a tak podobne. Film ale kladie komplikované otázky, na ktoré sa nedajú nájsť ani komplikované odpovede. A to preto, že nie všetko, hlavne nie pocity, sa dá/dajú vysvetliť racionálne. Ale ako to vysvetliť otcovi, ktorý sa navyše nevie vyrovnať s chovaním vlastného otca v dávnej minulosti? Ako sa zachovať správne v situáciách, kde neviete, či zaváži viac cit, alebo racionalita? A bude Peter dobrým otcom ďalšiemu synovi? Rovnako ako Peter odpoveď nepoznám a tým, že ju neponúka ani Zeller, asi aj na tomto poli isté typy divákov sklame. (30.03.2023)