Režie:
Patrik UlrichScénář:
Patrik UlrichKamera:
František SvěrákHrají:
Miloň Čepelka, Zdeněk Svěrák, Petr Brukner, Jan Hraběta, Miroslav Táborský, Ondřej Vetchý, Luboš Sluka, Josef Čepelka, Genadij RumlenaObsahy(1)
Je známo, že Miloň Čepelka je představitelem (nejen) ženských rolí v legendárním divadle Járy Cimrmana. Méně se ví, že vedle Jiřího Šebánka, Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka patří k zakládajícím členům tohoto ansámblu mapujícím kariéru fiktivního génia z Liptákova. Miloň Čepelka je ale kromě rolí v divadle a ve filmu také básníkem rozvíjejícím starojaponskou formu haiku, prozaikem a textařem věnujícím se širokému žánru hudby, od popových hitů až k dechovce. Režisér Patrik Ulrich renesanční Čepelkovu osobnost představuje na místech, která se významně zapsala do života portrétovaného. Od rodného Pohoří u Opočna přes bývalou vilu Českého rozhlasu, v níž Miloň Čepelka prožil dramatické chvíle srpnové okupace sovětskou armádou v roce 1968 až k žižkovské scéně Divadla Járy Cimrmana. O svém kolegovi a příteli zároveň vyprávějí herec a scenárista Zdeněk Svěrák, herci Jan Hraběta, Ondřej Vetchý, Miroslav Táborský a Petr Brukner nebo hudební skladatel Luboš Sluka. (Česká televize)
(více)Recenze (26)
Úžasné putování s Miloněm Čepelkou, které je kouzelné, poutavé a nádherně vystihuje člověka s velikým srdcem a darem bavit lidi. Dokument je hezké nahlédnutí za oponu žižkovského divadla, spojené toulkami po stopách jednoho z cimrmanologů. Jsem rád, že jsem jej několikrát viděl naživo. Chvíle s ním jsou nezapomenutelné, plné milého a inteligentního humoru. Děkuji ()
„Pro mě je to osudový člověk, který mou kolej odklonil správným směrem. Kdyby jeho nebylo, tak by asi nevzniklo Divadlo Járy Cimrmana.“ Svěrák to hezky shrnul, a to jde jen o 1 z mnoha Čepelkových příspěvků naší kultuře. Štace se navíc dotknou snad všech myslitelných témat jeho (nejen) profesního života. Od milovaných lokalit (nádherné Opočno), rozličných okruhů (divadlo, poezie, hudba), osudových spoluprací (DJC, „odlouděný“ Uhlíř, „netrucpodnik“ Jiřího Šebánka: „Vůbec mě nenapadlo, že to bude nějaký rozpor. Že si sednu na dvě židle a ty 2 židle, že si nebudou příliš nakloněny.“), přes rodinu, kontroverzní (ovšem neopomenuté) členství v KSČ, postoj k smrti, ale i životu samému. A nechybí i méně známé detaily, včetně shrnutí historie DJC, jeho nutné transformace (Táborského: „Lidé pronikající z venku“) a smířlivé předzvěsti konce. Takhle se má točit hodinový dokument, za mě 5*. „Ještěde, Ještěde, dnes mi to ještě jde! Byl smích, že jo, a jeli jsme dál. A Čepelka seděl vzadu a najednou se ozvalo: Sněžko, Sněžko, zejtra už těžko!“ ()
Největší herec mezi Cimrmany a nádherný člověk. Krásná pocta, přesně taková, jakou si Miloň Čepelka zaslouží. Klidně mohla být i delší (sakra!), ale i do té jedné hodiny, se toho vešlo strašně moc (sakra!). Prostě půvabné. A pan Svěrák má zase pravdu! Do toho divadla se prostě chodí na Čepelku. A on si to zaslouží. ()
Milé. "Miloň je člověk domácí a na zájezdu nevychází" říká o herci kolega. Škoda že neměl ambice stát se filmovým hercem. Kolega pokračuje historkou z divadelního zájezdu: "Miloň šel ven do města" ,"nepovídej, a co se stalo?", "Miloň šel do lékárny a ptal se, jestli mají mast proti proleženinám". Dokument o zakladajicim clenu Divadla Jary Cimrmana je k videni na CT Art v archivu a nepojednava jen o tomto divadle. Vybavuji si Cepelku hlavne jako komika, ale Cepelka pise poezii a texty pisni. Tradicne se postupuje od Cepelkova detstvi. A je tu tradicni moralni dilema ze vstupu do komunisticke strany. Cepelka rika "Smrt je cloveka cil, bolavy a vzrusujici". ()
"Můj hřbitov v Pohoří má v každém rohu lípu, a na těch lípách bzučí v červnu včely, jako by se i hroby rozezněly a mrtví by si vyšli na besedu. Radují se, co bude letos medu, a kdo měl život sladší, nežli jiný, vynahradí teď marné laskominy, tomu, co ještě mlád se zabil v jeepu. Takový mír a pohoda tu vane, co bylo, bylo, co se stalo, stalo, hlína to srovnala, a všude plno květů. Přesto zde klekám k vážné prosbě pane. Jednou sem jistě přijdu natrvalo. Leč dokud miluji, nech napospas mě světu." ()
Galerie (23)
Zajímavosti (1)
- Štace znamená místo, kde hraje kočovná nebo zájezdní divadelní společnost. Původ je v německém „der Station“, tedy zastávka, místo zastavení či působení. (sator)
Reklama