Štace Miloně Čepelky

Milé. "Miloň je člověk domácí a na zájezdu nevychází" říká o herci kolega. Škoda že neměl ambice stát se filmovým hercem. Kolega pokračuje historkou z divadelního zájezdu: "Miloň šel ven do města" ,"nepovídej, a co se stalo?", "Miloň šel do lékárny a ptal se, jestli mají mast proti proleženinám". Dokument o zakladajicim clenu Divadla Jary Cimrmana je k videni na CT Art v archivu a nepojednava jen o tomto divadle. Vybavuji si Cepelku hlavne jako komika, ale Cepelka pise poezii a texty pisni. Tradicne se postupuje od Cepelkova detstvi. A je tu tradicni moralni dilema ze vstupu do komunisticke strany. Cepelka rika "Smrt je cloveka cil, bolavy a vzrusujici". (15.11.2021)

Svěrák: „On hraje figury. My, ostatní, já zejména, jsem furt Svěrák. A tu figuru jen tak lehce připomínám. Ale Miloň… Když dostane roli, tak je ta figura. A Čepelku potlačí. A čím vzdálenější je ta role jeho charakteru, tím ji udělá líp. A nevzdálenější jeho povaze je ženská a on ji dokáže zahrát!“ Krásny človek, vzdelaný, jemný, úprimný. Tento dokument bol pre mňa dojímavým pohľadom nielen do života Miloňa Čepelku, ale aj ďalších členov DJC, do ktorého som sa zamilovala len pred pár rokmi. (11.03.2023)

„Pro mě je to osudový člověk, který mou kolej odklonil správným směrem. Kdyby jeho nebylo, tak by asi nevzniklo Divadlo Járy Cimrmana.“ Svěrák to hezky shrnul, a to jde jen o 1 z mnoha Čepelkových příspěvků naší kultuře. Štace se navíc dotknou snad všech myslitelných témat jeho (nejen) profesního života. Od milovaných lokalit (nádherné Opočno), rozličných okruhů (divadlo, poezie, hudba), osudových spoluprací (DJC, „odlouděný“ Uhlíř, „netrucpodnik“ Jiřího Šebánka: „Vůbec mě nenapadlo, že to bude nějaký rozpor. Že si sednu na dvě židle a ty 2 židle, že si nebudou příliš nakloněny.“), přes rodinu, kontroverzní (ovšem neopomenuté) členství v KSČ, postoj k smrti, ale i životu samému. A nechybí i méně známé detaily, včetně shrnutí historie DJC, jeho nutné transformace (Táborského: „Lidé pronikající z venku“) a smířlivé předzvěsti konce. Takhle se má točit hodinový dokument, za mě 5*. „Ještěde, Ještěde, dnes mi to ještě jde! Byl smích, že jo, a jeli jsme dál. A Čepelka seděl vzadu a najednou se ozvalo: Sněžko, Sněžko, zejtra už těžko!“ (14.11.2021)

Tak zhruba takhle si představuji životopisný dokument. Ten o M. Čepelkovi je ve své podstatě dokonalý. Důležité je, že divadlo Járy Cimrmana mám velmi rád a Miloň Čepelka v něm patří opravdu k nejlepším. Je to komplexní herec, který zahraje prakticky cokoli a navíc geniálně. Pravda, sám Zdeněk Svěrák připustil, že je lepší básník než scénárista. A bylo nám též vysvětleno, proč zakládající člen žižkovského divadla hrál tak málo ve filmech. Pro mě je ale ještě důležitější, že se sám Čepelka nevyhýbá kontroverzním a ožehavým částem jeho života - členství v KSČ, odchod původních členů apod. A když k tomu připočtu, že jsme navštívili řadu míst jeho života, představených navíc malebně, nebo že za zvuků úžasné hudby a pohledů na krásnou krajinu posloucháme jeho verše, neměl jsem o hodnocení pochyb. (15.11.2023)

"Můj hřbitov v Pohoří má v každém rohu lípu, a na těch lípách bzučí v červnu včely, jako by se i hroby rozezněly a mrtví by si vyšli na besedu. Radují se, co bude letos medu, a kdo měl život sladší, nežli jiný, vynahradí teď marné laskominy, tomu, co ještě mlád se zabil v jeepu. Takový mír a pohoda tu vane, co bylo, bylo, co se stalo, stalo, hlína to srovnala, a všude plno květů. Přesto zde klekám k vážné prosbě pane. Jednou sem jistě přijdu natrvalo. Leč dokud miluji, nech napospas mě světu." (23.11.2021)