Nenápadný půvab buržoazie

Brutální společnost francouzských "držgrešlí" možná mnoho diváků odpudí. Přeci jen aroganci považuje mnoho lidí za hřích apokalyptických rozměrů, ale já se vždycky rád zasměju nad tím ....no, to je jedno. Zkrátka si myslím, že Buñuel je v naší zemi velmi zatracován a co se týče Buržoazie, tak ta je opomíjená ještě více. A je to škoda. Kde jinde uvidíte takovou podivnou shodu okolností jako právě tady. Snobové jsou v Luisově filmu vylíčeni jako sexuchtivý a hlavně k uzoufání znudění borci, jejíž jedinou povinností v životě je dřepnout si ke kafičku či čaji s přáteli a povídat si o poklesu akcií na New Yorské burze. Hlavně si nesmí zapomenout připálit cigáro dvoustovečkou.___ Možná je Nenápadný půvab buržoazie sondou, která by měli vést k pochopení těchto rodin (Ewingovi z Dallasu= hip-hip-huráááá). Já ji ale budu navždycky považovat jako potupu a hlavně povznesení nad životem a lá Strýček Skrblík.... A všichni míří do divadla! (24.10.2008)

Kiežby malo moje snové rozhranie niekedy takúto spletito hravú atmosféru, plnú absurdity, bizarnosti, nápaditosti a kúzelnej, kriticko-posmešnej satiry. Hneď by bol deň krajší (alebo možno aj nie). Ale takto mi Luis Buñuel vylepšil aspoň ten dnešný. Vábivá analýza povrchnosti súčasnej spoločnosti a jej dokonalých ideálov (od cirkevných hodnostárov až po najvyšších politických predstaviteľov), ktoré sa svojou podstatou dodnes nezmenili a ani sa tak skoro nezmenia. Svoje povedali hlavne smiešne až trápne faux pas v tých najvážnejších a spoločensky najprísnejších situáciách. Snové fantasy prvky, prelínané s realitou sa občas vymkli spod kontroly, ale určite to neuvádzam ako jednoznačne záporný faktor. Teším sa že som našiel skrytý pôvab tohto filmu a hneď sa vydám na jeho hľadanie v ďalších Buñuelových kúskoch. 80%. (19.01.2009)

Neustále ma napadalo, jak sa Bunuelovi podarilo krásne vystihnúť všetky tie maniere, zvyky a neduhy lepšej spoločnosti; že to neuveriteľne sedí a zároveň je to sranda; ale tiež som mal neustále ten pocit, že súvislý príbeh by mi vyhovoval viacej. Nadčasové? Rozhodne! Ale z mojej strany mierna rozpačitosť .. (23.03.2014)

Vchádzanie zo sna do sna, pripomínajúce svojimi neuveriteľnými dejovými obrátkami nepokojné prehadzovanie sa na posteli. Nejde však o desivú nočnú moru, skôr o príjemne dobrodružný spánok s mnohými snami - takmer všetky situačné zážitky skupinky, ktorá sa túži v kľude najesť, len sa jej to akosi nedarí sú vyvážené parádne uvoľneným humorom. Komické absurdno sa strieda so smutnou melancholickosťou, tak ako častokrát v živote. Nervná chôdza skupinky po veternej ceste kdesi v krajine (táto scéna vchádza do deja opakovane a nečakane). Ostrý výsmech čaká pachtiacich sa nafúkancov, poblúznených revolucinárov, nositeľov jedinej správnej vízie, vyslancov v skutočnosti len osobných záujmov, politikov, aristokratickej povrchnosti, Boha, nezmyslenej armády, divadla života, kde sa nevedomí diváci stávajú hercami odhalenými v trápnych pózach. Snivo denné žitie podané ako na tanieriku. Pritom tak pozerateľné a s toľko možnými výkladmi ako len v Otvorenom filme môže byť. (08.08.2005)

Nenápadný půvab buržoazie se stal mou první zkušeností s klubovým art-kinem, Projektem 100 a tvorbou španělského mistra Louise Buñuela. Art-kino v jednom zapadlém městečku severozápadní Moravy ve mně zanechalo poměrně rozporuplné pocity, protože promítací sál se rozprostírá v prostorách stávající diskotéky, přestavěné z původního hlediště a jeviště vedlejšího sálu domu kultury a která ve všední se svými decibely ustupuje potřebám kina. Bylo to dost divný, sedět v kině na obyčejné židli u stolu s čajem, ale zároveň, kdo se s něčím takovým může takhle pochlubit? Na druhé straně tento Buñuelův snímek, promítaný spolu s Andaluským psem, ve mně zanechal naprosté nadšení. Krásná ukázka toho, co celé ty dny dělá smetánka: Schází se svou sortou na večeřích a večírcích, navzájem spolu všichni spí, obchodují s drogami a zaměstnávají kněze jako zahradníky. Ale kdyby alespoň tohle jakžtakž uměly, ale pokaždé jim zábavu, samozřejmě vlastní vinou, něco pokazí: Nedokáží se domluvit na datu schůzek, momentální a neodkladná sexuální touha, vojenské manévry, otravní lidé atd. atd. Bezútěšnost a bezcílnost tohoto snobského života jen podtrhuje symbol chůze hlavních hrdinů po cestě směřující vlastně nikam po nějaké zapadlé cestě kdesi mezi poli. Režie snímku je excelentní, příběh má spád a nedovoluje divákovi se ani na chvíli nudit a udržuje jej ve střehu hlavně svou dokonalou mystifikační stránkou, kdy nevíme co je skutečnost a co sen, vše dokonale absurdní. Kamera s velkým množstvím švenkových doplněná absencí hudební složky, dotahuje kvality snímku k dokonalosti. Prostě skvělé, pane Buñuele. (19.03.2008)