Labyrint

Klasika mého dětství, kterou jsem opravdu hltal a v předškolním věku zhlédl snad 1000x. Na tu dobu naprosto dokonalé triky a celý ten fantasy svět je tak pohádkový a přitom reálný. Samozřejmě bez skvělých hereckých výkonů (a hudby!) Davida Bowieho a Jennefer Connelly by to nebylo ono. Opravdu máloco bych tomu vytknul. Na 5 hvězdiček si nejsem jistý, jestli to objektivně má, ale ten vztah k tomuto filmu mám tak silný, že nemůžu jinak. (19.05.2011)

Pri Labyrinte mi je trošku ľúto, že som ho nevidela v detstve, určite by ma okúzlil ešte viac. Ale aj dospelom veku viem stále oceniť roztomilé príšerky, tak typické pre roky 80-te a hlavne Davida Bowieho, ktorého postupne začínam mať rovnako rada ako herca ako aj speváka. So svojím charizmatickým vystupovaním, hlbokým hlasom a pre neho typickým extravagantným výzorom sa na rolu kráľa goblinov hodí dokonale. (09.01.2011)

Po nějakých deseti nebo více letech viděno znovu (tentokrát v kině). Zřejmě jsem k tomu musel nějak dozrát, i ty nejvíce "dětské" části mě nakonec bavily, byť bych se teda zdráhal to nazývat pohádkou, protože ty nejlepší scény (bál, finální konfrontace) děti nemůžou docenit. A ten příběh je stejně tak trochu sekundární, hlavní předností je zcela určitě audiovizuál a triky, kdy jeden fantastický nápad střídá další. Jim Henson, Terry Jones, David Bowie, Jennifer Connelly... takovýhle film opravdu mohl vzniknout jen v těch osmdesátkách. A určitě nejlepší Bowie ve filmu. 9/10 (19.09.2022)

Zábavná a příjemná pohádka o děvčeti, které nechce vyrůst ze své dětské fantazie a zároveň se do ní zamiluje král skřetů. Tenhle film jsem viděl už někdy v třech pěti letech nedlouho po vydání na VHS a tehdy jsem se strašně bál Bowieho. A nikdy jsem vlastně pořádně nevěděl, jestli je to chlap nebo ženská, tak mě ty jeho vlasy mátly. Prostředí připomíná propracovaností filmy Tima Burtona a atmosférou zase terry Gilliama, přestože zde není temná hutná ani horrorová atmosféra, ale spíš pohádkovost a romantika dětské duše schopné uvěřit i těm největším nesmyslům. Děj filmu je dost upravenej pro děti, ale to neznamená, že se nepobaví kdokoliv. Vždyť v každém dříme dítě. Navíc to je hodně o přátelství, o vzájemné důvěře, o zodpovědnosti a schopnosti dospět nejen tělesně. Pravda, občas mi Bowieho písničky (konkrétně s tou Divokou bandou lišáků a poslední World falling down) přišly jen jako zbytečně natahující prvek (ale co už bych chtěl, když je k filmu složil, nahrál a nazpíval úplně zdarma), ale to neznamená, že nejsou pěkný a Jennifer je tu poupátko jenjen připravený rozvést. Mnoho humorných a svérázných postaviček, jež labyrint obývají, ukazuje tu hravost a piplavost, s jakou si tvůrci pohráli a nenechá diváka vydechnout. A jak by ne, když jedním ze scénáristů je ex-Python Terry Jones. Mimochodem Kocoura z Červenýho trpaslíka Danny John-Julese tu nikde neuvidíte. Zpíval a namluvil dva ze čtyř těch červených lišáků z Divoké bandy, kteří tak rádi dělí svá těla, zpívají a háží si cizími hlavami. (30.10.2006)

Na první pohled "zastaralé" fantasy, které naše zhýčkané oči digitálními efekty nemusí na první pohled uchvátit, je protkáno záhadným kouzlem levitujícím kolem magického Davida Bowieho. Celá tato záhadná aura, za kterou se jisto jistě nezasloužil pouze Bowie, je právě to něco těžko definovatelné, co chybí spoustě aktuální fantasy produkce. Kouzelně pohádkový příběh plný dobrodružství se může pyšně rovnat Nekonečnému příběhu. (25.03.2016)