Pátá pečeť

Maďarské filmy nevidím často. Na tento som bol dosť zvedavý, aj keď vysoké hodnotenie od malého počtu hodnotiteľov býva často mätúce. Prvá časť (do zatknutia) ma nekonečným rozhovorom štyroch priateľov, ktorí napriek svojim povolaniam (krčmár, stolár, opravár hodiniek, predajca kníh) neboli intelektuálmi a voľbou tém nevšedných nielen vo vojnovej dobe, ale ani v mieri, chvíľami nudila. Filozofovanie o tom, či je lepšie byť Tomoceukakatitim alebo Ďuďom mi pripadalo dosť nevierohodné. Po zatknutí nastala hodina pravdy a charaktery sa zdanlivo začali lámať. V rafinovanom sadizme hlavného vyšetrovateľa som badal motívy z Orwellovho 1984. Ponúkané rozhodovanie sa o tom, kto sa zachová správne a kto nie, je bolo zaťažené vnútornou chybou, pretože správne riešenie neexistovalo. Považujem film za zaujímavý, ale nenašiel som v ňom nič, čo by ma oprávňovalo prideliť mu viac hviezdičiek. (22.03.2018)

Parádní psychologická povídka. U Páté pčetě ale dodržení Santovy knižní předlohy pro mě nevedlo ke stoprocentnímu vyvrcholení. [SPOILER] Při zasazení děje do reálné situace bych spíš věřil tomu, že to vězeň ten odskáče jinak. I když pouhý pohled do jeho očí musí být těžký, zachránit si život takto, to by udělalo 99 lidí ze sta. Takže škoda té symboliky. (30.01.2012)

Nepríjemné zhrnutie ľudskej podstaty a človečenstva ako takého. Majstrovská psychológia vo filme, psychologická dráma, ktorej hádam najlepšie svedčí prívlastok geniálna. Odkrývanie ľudských charakterov a rozbor psychológie jednotlivých postáv sa tu deje cez dialógy, ktoré tieto postavy vedú medzi sebou. A to s chirurgickou presnosťou a komplexne, na nič sa tu nezabudlo, hotový vedecký prístup. Pozorný divák tu dostane zjesť poriadne horkú kašu, ktorú chvíľu potrvá stráviť. Áno, to sme my, ľudia... Takto jednáme, konáme a myslíme. Pričom nič nemusí byť tak, ako sa na prvý pohľad môže zdať. Ten, kto sa tvári ako ľudomil, môže byť vo svojom vnútri niekto oveľa horší, ako ten čo sa javí ako odroň a pôžitkár. Prvý dojem väčšinou neskutočne klame, pričom každý máme v sebe nejaké to tajomstvo, s ktorým musíme žiť. Otázkou ale zostáva, ako sa s tým vyrovnáme, a či sme schopní v každej situácii zostať človekom. To je totiž merítkom ľudskej hodnoty. A tá sa žiaľ čím ďalej tým viac zmenšuje. Skrátka masterpiece! (12.01.2017)

Velice znepokojivý snímek, který akcentuje jak druhou světovou válku, tak především to, jak se sebou lidé jednají, co všechno si říkají, anebo ještě spíše, co všechno si neříkají. Na první pohled je to jen pravidelné setkání několika kamarádů, ale ve skutečnosti se jedná o mnohem temnější hru, která graduje v poslední třetině. (07.06.2016)

Lidská tvář fascinovaná kusem masa, v nějž se za chvíli promění. Promění se v něj rukou fašistických řezníků, nebo rukou vlastní? Musíme se totiž obdivovat již tomu, jak dokázal Fabri tuto proměnu zachytit klaustrofobickou sevřeností šerosvitné kamery v první části filmu. Otázka jak správně naložit maso není tak těžká, jako ta, zda je horší stát se kusem masa trpně snášející svůj osud pod nožem řezníka, nebo se sám stát bezcitným pánem světa. Film totiž ukazuje, že ani jedna pozice není morálně výš. Nepřestávající zvrat morální nadřazenosti přehazuje vinu a blaženost svědomí hned z jedné, hned na druhou postavu. Jen aby ten, kdo se nejvíce a vědomě blíží pozici otroka s čistým svědomím, nezatíženým tíhou světa, stal nejpodlejším udavačem, a aby se nezúčastněný cynik stal nevědomým přitakávačem síly života pro druhého, kterou musel na první pohled popřít, aby ji získal. Jako kdyby morální antipody nebyly v ničem odlišné, a to ani v tom, že "zlo" tkví ve "vědomí". (12.12.2017)