Fædre og mødre
Otcovia a matky
Režie:
Paprika SteenScénář:
Jakob WeisKamera:
Jan PallesenHudba:
Jeppe KaasHrají:
Katrine Greis-Rosenthal, Jacob Lohmann, Nikolaj Lie Kaas, Lars Brygmann, Amanda Collin, Lise Baastrup, Line Kruse, Rasmus Bjerg, Carsten Bjørnlund (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Komedie o manželském páru, který se pokouší začlenit do kolektivu rodičů v nové škole své dvanáctileté dcery. Během oblíbeného školního tábora se musí rychle zorientovat v hierarchii a rivalitě ostatních rodičů. Co všechno budou ochotni udělat pro své dítě? (Cinemax)
Videa (2)
Recenze (9)
Komédia rozhodne nie, v ASFK asi film pred distribúciou nevideli. Film so skupinovým hrdinom, v ktorom chýba väčší konflikt, niečo, čo by dej poriadne nakoplo. Takto vznikajú konfrontácie medzi postavami "iba" prostredníctvom dialógov, avšak okrem jedného momentu okopírovaného z najslávnejšieho filmu so skupinovým hrdinom (nebudem spoilerovať) nejde o nič skutočne osudové. Tým pádom Otcovia a matky ani skutočne nezačínajú, ani poriadne nekončia, ak to trochu preženiem. Na druhú stranu nie je vôbec od veci si sem tam pozrieť film, ktorý len tak plynie a pôsobí vďaka tomu celkom autenticky a prirodzene. Avšak v tomto prípade ide skôr o snahu byť ako indie, tak zároveň aj pochopiteľný pre širšie masy. ()
Tento film rozhodně nelze nazývat komedií, i když potenciál na slušnější komedii měl. Zpočátku normální rodinka přehlásí svoji dceru na novou školu. Ve snaze zapadnout a usnadnit jí první dny ve škole, se její rodiče infiltrují mezi ostatní (již zfanatizované) rodiče, kteří jsou členy jakési sekty vedené ředitelem školy :D Tento ředitel je uctíván málem jako bůh, každý se snaží mu vetřít do přízně a stát se členem jeho nějakého plaveckého klubu (přiznám se, tohle jsem moc nepochopila). Rodiče s dětmi velkou část filmu tráví na chatě, kde se s novými členy snaží spřátelit a lépe se poznat. Nicméně komických prvků je zde minimum, spíše to celé působí jako depresivní konverzační drama, bez nějakých akčnějších a zajímavějších momentů. Krásné prostředí a možnosti interakce dospělých s dětmi naprosto nevyužité. Můj zájem o film se zvýšil pouze v závěru, kdy přišly asi jediné vzrušující momenty při hádce rodičů a následném konfliktu s ředitelem. Jinak bohužel velká nuda. ()
O komédii nemožno hovoriť ani náhodou, ako sociálny snímok to celkom dobre funguje. V zásade ide o konverzačku rozoberajúcu zásadné problémy a otázky rodičovstva a medziľudských vzťahov. Škoda len, že len to kĺže po povrchu a nejako výrazne neprináša odpovede na otázky. Ako civilná oddychovka na jednu projekciu je to ok, ale nič prelomové nečakajte. 55 % ()
To měla být komedie? Vypadalo to jak drama, velmi nudný film, kde se všichni ožerou jak dobytci. Vždyť jsem se ani jednou nezasmal snad. Skoro jako drama. Dánové neumí zkrátka točit komedie. Chyběl tomu jakýkoliv humor. Víte co na tom bylo nejlepší?Úvodní a závěrečný song co nabídl a člověk má chuť něco podniknout (smutné). 35%max. ()
Když se řekne Norsko, vybaví se mi Vidkun Quisling, Anders Breivik a Barnevernet. Na druhé straně tam však na západním pobřeží mají pěkné fjordy. Také se tam narodil spisovatel Knut Hamsun, jehož román Hlad zůstal v mé knihovně i po drastické redukci beletrie, jež musela v průběhu let uvolnit místo odborné literatuře. Takže proč se nepodívat na norský film? Nedokážu posoudit, do jaké míry zde prezentované poměry v norském školství a společnosti odpovídají skutečnosti, tedy jestli Norové spolkli neomarxistickou propagandu i s navijákem nebo jestli jde o pouhou ideologickou agitkou či dokonce o satiru na současné norské poměry. I tak by se to totiž dalo chápat. Prostinká zápletka spočívá v tom, že rodiče s dcerou, všichni ještě normální, zavítají do prostředí opanovaného politicky korektními magory, kde jsou podrobeni soudružské kritice. Příběh poněkud připomíná svazáckou schůzi z padesátých let minulého století. Jiní lidé, jiná země, jiná doba, jiná ideologie, ale obdobný kolektivismus a v podstatě i podobná nesvoboda. „Všechny názory jsou správné,“ zkuste však mít jiný názor než ten oficiální a uvidíte! „Pokud člověk nestojí o společenství, tak svým způsobem odmítne i sám sebe,“ říká se ke konci filmu, který má možná být happyendem. Já bych řekl, že dost záleží na tom, o jaké společenství se jedná. Existují totiž společenství, jejichž přijetí znamená popření sebe sama. Film mě víceméně nudil, ale zároveň mi při jeho sledování tak trochu běhal mráz po zádech. Vzhledem k tomu, že snímek může posloužit jako studijní materiál totalitních mechanismů, jej však nemohu hodnotit jako odpad. Navrhuji filmovým tvůrcům, aby natočili alternativní verzi příběhu, která by se odehrávala v období Quislingovy fašistické éry. Některé myšlenky by se pak mohly stát explicitnějšími. ()
Reklama