Kin-Dza-Dza!

dost originalni a absurdni sci-fi komedie nejvyssi kvality. specifickym zpusobem strhujici od sameho zacatku, kdy se bez zbytecnych reci oba hrdinove okamzite dostavaji ze zeme na jinou planetu a zazivaji tezky kulturni sok, stejne jako divaci. k tomu pripoctete presne herecke vykony, stylovou vypravu a kostymy, vynikajici a dost ujetou hudbu a fakt, ze je kin-dza-dza take trochu satira a ja musim dat absolutni pocet! (27.07.2007)

(SSSR) KIN-DZA-DZA! je považována za kultovní sovětskou sci-fi satiru, která by měla být zapsána na mapu vedle kanonických post-apokalyptických děl 80. let (často je zmiňována Bessonova francouzská POSLEDNÍ BITVA a australský vrchol Millerovy trilogie ŠÍLENÝ MAX 2). Hype, který se kolem filmu utvořil, zároveň ale dobře poukazuje na jeho největší slabiny: 1.) jelikož jde o kult, dobře se z kontextu vytrhávají dílčí hlášky či bizardní nápady, ale celek dost dobře nedrží pohromadě a rozpadá se do série více či méně zábavných a trefných scének; 2.) přirovnání naznačují, že zajímavá bude především stylistická stránka (výtvarné řešení cizí planety i nápad se slovy-zvuky), ale vyprávění se i přes celkový surrealistický a dadaistický nádech bude podřizovat určitým konvencím (i přes volnost, s jakou se zachází s deadliney, nesmyslnost v přikládání důležitosti rekvizitám či jasnost motivací postav se nejedná o rozbití pravidel). Na druhou stranu se tím dává najevo, že i přes určitou zatěžkanost významy, které alespoň při prvním zhlédnutí nemusí být dost dobře zachytitelné a rozklíčovatelné v poukazování na sovětskou skutečnost a dobově podmíněný pohled na západní občany, se bude ve výsledku jednat o zábavu, z které utkví víc než "Ku". Některé myšlenky jsou totiž nadčasové (ohledně komunikace, svobodě vyjádření, (ne)materiálních hodnotách...), zato filmy ne. (22.01.2011)

Film vypráví příběh dvou sovětských občanů, kteří jednoho dne na ulici potkají muže, jenž tvrdí, že je z jiné planety a v ruce drží přístroj, pomocí kterého se prý na planetu může přenést. Muži ho považují za blázna a jeden z nich z legrace zmáčkne tlačítko na přístroji. V tu chvíli jsou muži přeneseni na cizí planetu, na které žijí obyvatelé ovládající telepatii. Na planetě se seznamují s Uefem a Bimem, kteří jsou nejprve jejich protivníky, avšak později se spřátelí a zažívají spolu mnohá dobrodružství. Na závěr se oběma mužům podaří dostat zpět na planetu Zemi. Tohle pro mě bylo asi nejpodivnější sci-fi, které jsem doposud měla štěstí vidět. Kromě naprosto specifického příběhu mě zaujal také fakt, že v první polovině člověk vůbec netuší, oč běží a z řeči tamních obyvatel, kteří při své mluvě neustále používají výraz ku, není divák také příliš moudrý. Přesto však film člověka ani na chvíli nenudí a jen zaujatě čeká, co se bude dít dál. (23.01.2015)

Příběh odehrávající se na jisté, Rusy kolonizované planetě, se zas až tak moc neliší od života, který známe z té naší. Jiný žebříček hodnot, který tam vládne, je pouze důsledkem potřeb, ostatně tak jako zde. Ani "kreolská ruština", kterou se tam mluví, nepředstavuje žádný komunikační ani asimilační problém. Prostě jiný kraj, jiný mrav. Druhý díl filmu si nechám někdy na příště, pokud vůbec. (06.11.2020)

Tento film je než ryzí komedie spíše taková fantastická tragikomedie, mě nijak zvlášť neoslovil, byť má svou logiku ve své absurditě, a to mám absurdní humor docela rád.. Film získal m.j. zvláštní cenu poroty za výtvarné zpracování na filmovém festivalu v Rio de Janeiro v r. 1987. Kromě uvedeného J. Jakovleva jsou v hlavních postavách Jevgenij Leonov, Levan Gabriadze a Stanislav Ljubšin, o nichž však zmínka, že hrají není žádná. Takže : Ku....ku....ku... Mama, mama, čto ja budu dělať... Tu poslední větu pochopíte, až film. uvidíte. (11.02.2005)