Zapomenutí

4,5*/5..."Mesto Bohov" spred 60 rokov!!! Nadčasové jak sviňa, miestami dychvyrážajúce a drsné. Miestami mi to celé pripomenulo Jodorowského (mrzáci, freaks), ale toto nebola žiadna filozofia a astrálna prechádzka rôznymi obskurtnými zákutiami- toto bola realita obnažená na kosť, neprikrášlená a odpudzujúca. Čo ešte oceňujem je vykreslenie charakterov- nádhera! Nikto nie je čierny alebo biely - VŠETCI čiernobiely, tak ako každý smrteľník. A snová sekvencia je čerešnička na torte, pri ktorej plne chápem, že tento film je pre "niekoho" (zdravím Flooydena:) majstrovským dielom...A ten symbolický záver- paráda!!! (28.01.2009)

Nedávno jsme viděl další dokument o amerických vězních za těžké přečiny, a jejich asociálním chováním, které podle odborníků je způsobeno poškozením mozku nebo jeho deprivací v raném dětství (v obou případech se prostě nevytvoří neuronové spoje, které podmiňují empatii, tedy schopnost vcítit se do stavů jiné osoby - to mám zase z jiné literatury). Závěrem tohoto dokumentu byla úvaha, zda tyto lidi neodhalovat a neizolovat ještě předtím, než něco provedou... Džajbo je právě tím případem, dokonce obecným prototypem. Buñuel sice natočil svůj film v Mexico City, ale hned uvádí, že o město nejde, že je tomu tak všude, kde se chudoba snoubí s nechutí ke každodenní práci, které pak plodí zločin. A když se najde vhodný katalyzátor (svůdce, ďábel), pak jsou tím požehnány celé komunity.... Pozn.: Všichni moji oblíbení recenzisté zde poukazují na kontext evropského neorealismu. Správně - Luis Buñuel zůstal přese všechno evropským realistou, neorealistou a surrealistou (i zde jasně patrným - nejsubtilněji možná ve scéně se slepcem, jeho chtíčem a jeho penězi; nepředjímá tím Ernesta Sábata?). (27.11.2015)

Buňuel, nebuňuel, žiadna sláva to teda nebola. Ani neviem, či mi to pripomínalo viac Mesto bohov alebo diela talianskeho neorealizmu. Podstatné je, že to bolo čierno-biele nielen z hľadiska použitého filmového materiálu, že to bolo extrémne zostarnuté a že ma to nebavilo. Dávam tri hviezdičky, lebo dobrého režiséra tam bolo cítiť, ale pocit, že títo starí uznávaní majstri už patria iba do učebníc histórie filmu, tento film iba prehĺbil. (08.05.2018)

Na svou dobu nebývale otevřený pohled na vyhrocenou situaci chudinských vrstev mexické periférie; Mexico bylo již tehdy velmi rychle rostoucím velkoměstem. Mozaika několika tragických dětských lidských příběhů, brilantně doložená a dále posunutá důsledně prokreslovaným prostředím, vypovídá o mnohém. Beznaděj - záměrná beznaděj, která prostupuje celým příběhem - je jen věcným realismem. Impresionistické podání obsahu skvěle harmonuje jak s cekovým autorským záměrem, tak s předpokladatelnou většinovou diváckou ozvěnou. ZAPOMENUTÉ je možno postavit vedle Sicova ZÁZRAKU V MILÁNĚ či Felliniho DARMOŠLAPŮ i Pasoliniho ACCATTONEHO a některých dalších děl do galerie směřující velmi rychle k neorealistické poetice, jež se od sentimantalismů dřívější tvorby třicátých a čtyřicátých let rychle odpoutává k propracovanému hutnému podání té nejšedější skutečnosti. Poválečný zmar Evropy je dnes historickým faktem; hrůzný život na předměstích velkoměst Latinské Ameriky naopak stále živou současností. (27.06.2010)

Opět nemůžu než nesmeknout před tím jak nadčasový film Buňuel v roce 1950 natočil. Slovo aktuální v textu distributora na obale, bych třikrát podtrhnul. Zapomenutí jsou stejně šokující výpovědí jakou bylo City of Gods, či Lilja forever. Film není pouze bez příkras, je vysloveně krutý, stejně jako svět chudoby a kultura bídy. Ze scény, kdy mladíci okradou beznohého, se dělá divákovi opravdu nevolno. Téma filmu je ndačasové, jen kulisy, města, státy, světadíly se mohou měnit. Tehdy se muselo zřejmě ednat o dost provokativní film, vzhledem k tomu, že šokuje i dnes. Do 85 minut se vešlo tolik beznaděje, že víc už by to ani nešlo. Skvělé jsou herecké výkony všech mladíků, což rozhodně nebývá pravidlem. Skvělá je snová pasáž, která nechává vzpomenout, na jiná genální surrealistická díla tohoto režiséra. (06.01.2009)