Seul contre tous
I Stand Alone
I Stand Alone
I Stand Alone
I Stand Alone
Režie:
Gaspar NoéScénář:
Gaspar NoéKamera:
Dominique ColinHrají:
Philippe Nahon, Guillaume Nicloux, Olivier Doran, Blandine Lenoir, Nicolas Jouhet, Gérard Ortega, Frankie Pain, Arlette Balkis, Laurent Aknin, Aïssa Djabri (více)Obsahy(1)
Na život lze nahlížet mnoha různými způsoby. Na pravdě nezáleží, tu si každý vytváří sám.
Možná, že většina štěstí každého z nás vzniká ještě před naší vlastní existencí. Spousta lidí se pak nezamýšlí nad tím, že jsou pouze objekty v onom všeobecně uznávaném modelu pevně stanovených hodnot, morálky a hranic dnešní společnosti. Však teprve za touto hranicí myšlenky dostávají skutečně praktický rozměr.
Každý se jednou může ocitnout v situaci, kdy je třeba minulost vymazat a vydat se zcela novou cestou. Tento příběh jednoho pařížského řezníka ji poznal nejednou…
V dětství ho opustila matka, otec byl zabit v koncentračním táboře. Poté, co se mu narodila dcera, opustila jej manželka. Přesto se měli dlouho dobře. Za bránění němé dcery se ale ocitl za mřížemi a byl nucen vzdát se bytu i vlastního obchodu, na který šetřil přes patnáct let. Nyní je opět na svobodě, ale nemá nic. Pracuje za barem a po čase odjíždí se svou těhotnou partnerkou na sever Francie, aby si otevřel nový obchod a začal nový život…
(Richie666)
Recenze (98)
Monologický výlev jedného nešťastníka, ktorý to nemal ľahké už od začiatku a ktorý sa dopracoval, no povedzme, že nie do práve najpríjemnejšieho duševného rozpoloženia... Človek z tej "druhej skupinky" ľudí, ktorá keď sa naštve, tak bude zle. Tu sa naštval len jeden, našťastie pre pár vyvolených, pričom niektoré úvahy a myšlienky o svete niesli v sebe veľké množstvo nepríjemných právd. Výborná vec, ale všeobecne by som tento snímok moc neodporúčal. 85/100 ()
Jeden cholerický, životom unavený psychopat sa prechádza po Francúzsku a všetko nenávidí. Ja mám zvyčajne takéto temne ladené filmy rád, ale tu som nezachytil žiadnu výraznejšiu myšlienku. Nielenže mi z niektorých scén bolo pomaly až fyzicky zle, ale to neustále sťažovanie sa a opakované nenávistné monológy začali byť po hodine dosť únavné. So žiadnou postavou sa nedá ani len trochu sympatizovať, a tak je to len čakanie na to, či si už konečne preženie guľku hlavou alebo to spraví s niekým iným. ()
Jeden z nejintenzivnějších filmových zážitků vůbec a zcela jistě nejintenzivnější Noé. Zvrácený byl OK, ale kromě těch dvou šokujících scén nic hlubšího nenabídl, Enter the Void bylo vizuálně přenádherné a celkově strašně pohlcující, nicméně v rámci Noého tvorby u mě Seul contre tous vítězí. Málokterý film mě dokáže zarazit do sedačky takovým způsobem a málokterý film ve mně vzbuzuje takové nechutenství k hlavní postavě (snesu opravdu hodně, ale zcela bez obalu říkám, že při jednom vnitřním monologu jsem neměl daleko k tomu, abych se poblil). Hlavní otázkou zůstává, jak moc je hlavní antihrdina „nenormální“ a odtržený od reality „slušných lidí“, protože i když nerad mluvím za někoho jiného, nemohu se zbavit pocitu, že takovéto peprné vnitřní monology vede čas od času snad každý člověk. Je tu pár extrémů, které (naštěstí!) vybočují z čehokoliv, co lze považovat za normální a lidské (odpřísáhnu teď na číkoli smrt, že bych svoji vlastní dceru nikdy neojel) plus mě tento film přesvědčil, že i francouzština může znít opravdu odporně (jakkoli jsem si doteď myslel, že je to čistý a nádherný jazyk). Jsem fascinován tou intenzitou, explicitou a tím, že si Noé nebere ani ty nejmenší servítky. Zážitek to byl ale znechucující a bolestivý. ()
New French Extremity verze Taxikáře. V pesimistickém voice-over monologu se bahnící portrét filozofujícího magora z jatek, který je - mírně řečeno - nespokojený se svým životem. Proč Gaspar Noé přešel od těchto výživně ukecaných, ranařsky úpřimných a rebelantských zpovědí k bezobsažným vizuálním onaniím jako Vejdi do prázdna? Protože miluje Kubrickovu vesmírnou operu? Eh! Tímto celovečerním debutem dokázal vytřít zrak Ferrarovi a dosáhnout na Scorseseho! P.S.: Doporučuji taky “předfilm” Carne, kde příběh jatkaře začína. ()
Nepříjemná podívaná do jednoho staršího zkrachovalého života řezníka ve Francii. Bez budoucnosti, bez naděje, špinavé uličky nicoty. V hlavě si zdůvodňuje násilí a smrt. Konečná obhajoba incestu je zneklidňující. Je zajímavé, jak si mozek ve svých chvilkách najde omluvu na vše. Ty monology u všeho jsou zvrácené ale klidné. Jako mozek. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (2)
- Na konci titulků nalezneme speciální poděkování mimo jiné také režisérovi filmu Angst (1983), Geraldovi Kargleovi, jehož snímkem se Noé inspiroval. (Eldrick)
Reklama