Tristana

"Zajděte pro kněze, ať ji dnes večer vyzpovídá." "Kněz v mém domě?? Nikdy! Děkuji za radu, ale tohle odmítám." Tradiční Buňuelova kritika katolicismu z úst hlavní mužské postavy Dona Lopeho, kterého ztvárnil Buňuelem často obsazovaný Fernando Rey, je vedle kritiky buržoazie nepřehlédnutelná složka myšlenkové linie filmu. Ovšem ještě důležitější je vztah sobeckého a samolibého Dona Lopeho a jeho schovanky, nevinné a počestné Tristany. Don Lope svou svěřenkyni nejprve úzkostlivě střeží před nástrahami světa, ale poté jí sám svede a zničí tak její život. Tristana zahořkne a závěr filmu s telefonem je jen nádherným vyvrcholením jejich vzájemného poměru. Don Lope, který se prohlašoval za jejího otce i manžela zemřel a Tristana se tak alespoň symbolicky dočkala naplnění svého snu, ve kterém vídávala hlavu svého poručníka zavěšenou na zvonici místo srdce zvonu. Tento snímek má hodně společného s režisérovým posledním filmem Ten tajemný předmět touhy, ale svou kritikou čerpá i z dřívějšího filmu Viridiana a předznamenává Nenápadný půvab buržoazie. Zřejmě to není Buňuelův nejlepší film, ale pozornost si určitě zaslouží (minimálně díky skvělým výkonům Fernanda Rey a Catherine Deneuve). (08.05.2006)

Moj prvy Bunuelov film a hned pecka. Scenar je vyborny : je o premene z nevinneho dievcata /Catherine Deneuve/ na staru zatrpknutu mrchu, ktora je zivotom maximalne otravena. K tomu sa pridava pribeh, ktory ani trochu nenudi, prostredie mesta Toledo 20. storocia potesi divakovu dusu. A za smutny a depresivny koniec filmu musim dat vysokych 87 % (16.04.2013)

„Jsem tvůj otec i manžel. To záleží podle situace.“ Don Lope je pokrytec. Tvrdí jedno, činí druhé. Tváří se jako ženin patron, ve skutečnosti si ji přivlastňuje. Podobně ho Tristana nejdříve miluje (opravdu miluje?) a poté, co z ji její imobilita přiblíží snáze přivlastnitelnému majetku, nenávidí. Neboť ženy nezapomínají a sexualita nemůže být spoutána natrvalo (téma prostupující celou Buñuelu filmografii), pomsta se podávat bude. Za studena. Pomalu, plynule, s předtuchou neodvratného. Tak film plyne, tak Buñuel režíruje. Jedním střihem bez upozorňujícího titulku klidně přeskočí několik let. Nač zdržovat. Ani v takto odměřeném díle si tvůrce Andaluského psa neodpustil své surreálné sny, záběry ale rozhodně neplýtvá. Vtipně s nimi šetří. Jako když společně se psem vyžene z ložnice, kde se schyluje k milostnému aktu, také lačně přihlížejícího diváka. Tristanu by byla radost rozebírat z hlediska postav a herectví. Fascinující proměnu prodělává Catherine Deneuve, z defenzívy hladce přechází do útoku. Ale copak lze zvítězit ve válce proti sobě samému? 75% Zajímavé komentáře: sportovec, gudaulin, Lavran (26.10.2010)

Komentář obsahuje SPOILERY. Buñuel si pro svůj snímek popisující proměnu nevinné dívky v cynickou ženu skvěle zvolil jak představitelku Tristany v podobě Catherine Deneuve, tak stárnoucího dona Lopeho. Ostatně Fernando Rey, ani Catherine Deneuve se neobjevují v jeho filmu poprvé a vlastně ani naposledy. Právě jejich výkony dodaly oběma postavám patřičnou přesvědčivost a hloubku. Deneuve hravě předvádí počáteční nevinnou úslužnost, svobodychtivou vzpurnost i finální kulhavou zatrpklost a zlobu. Rey zase s postupujícím věkem nádherně slábne a měkne, stejně jako staré pořádky, které ztělesňuje. A právě postava dona Lopeho je cílem i zdrojem společenské kritiky, jež je Buñuelovi tak blízká. Obzvláště zábavné je Lopeho pokrytectví či, chcete-li, jisté rozpory v jeho názorech a chování. Pomůže zloději, protože "policie je nástroj moci", jeho vlastní moc v domácnosti (a nad Tristanou) však zpochybňována být nesmí. Žije si na vysoké noze, ale v životě nehnul prstem. Pohrdá prací, ale plody práce jiných užívá. Tvrdí, že tabu je žena "nevinná jako lilie", ale sám takovou ženu svede. Má svou důstojnost, ale ta plyne ze společenských poměrů. Když dostane, lidově řečeno, do držky, je najednou tatam. Má i kus odvahy, ta je však nejspíše projevem jeho sebestřednosti a arogance. Zkrátka, Buñuel na něm téměř nenechal nit suchou a podobnými detaily vyplnil celý film. Jako nalomený stařík však ve mně don Lope přes to všechno dokázal vzbudit trochu soucitu, i když se dá říci, že sklidil, co zasel. (11.03.2007)

"Práce je prokletí, Saturno. Pryč s prací, kterou je člověk nucen vykonávat pro živobytí. Taková práce nemůže nikoho šlechtit. Lidé pracují, aby naplnili panděra těch, kteří je vykořisťují. Jen taková práce, kterou děláme s potěšením, nás zušlechťuje. Každý by měl mít možnost takto pracovat. Podívej se na mě. Já nepracuji, i kdyby mě nutili. A vidíš to, žiju. Sice bídně, ale pracovat nemusím." (Don Lope) (24.12.2020)