Tár

10/10 – Fenomenální, dechberoucí a nezapomenutelná podívaná. Tár je snímek mistrně sepsaný, bravurně sehraný a sugestivně nasnímaný. Jedno z největších překvapení, nebo spíš blesků z čistého nebe, které nám rok 2022 nadělil. Todd Field možná jako herec za moc nestojí, ale jako režisér se opravdu umí prosadit. Má velmi silnou režisérkou vizi, na kterou nedá dopustit. Pozornost kamery se celé 2 a půl hodiny upírá jen na Cate Blanchett (a když náhodou zrovna ne, tak zabírá to, na co se právě Cate dívá). Nejspíš i díky tomu je zobrazený rozpad na oko nezlomné osobnosti Lýdie Tár tak záživný a pohlcující. Divák ji nejprve vnímá jako geniální sebevědomou skladatelku, ale jak jsou mu postupně poodhalovány její temné stránky a slabiny, tak poznává, že jde ve skutečnosti o bezskrupulózní egoistku, jejíž mentální stav hraničí s psychopatií. Velmi dobře se Fieldovi povedlo balancovat mezi tím, kdy divák s Lydií Tár soucítí a kdy jí naopak opovrhuje. Přílohou spolu s DVD jsou zaslána i nějaká ta životní poučení, přestože všechno je předáno jen s nepatrným pomrknutím v rámci podtextu. Také vypíchnout si zaslouží skvěle budovaná paranoia, jak v Lydii, tak v divákovi. Cate Blanchett jasně aspiruje na Oscara (jako ostatně kdeco ohledně tohoto nevšedního snímku) a já bych jí ho z celého srdce přál. Postava, kterou zde ztvárnila, si většinou strastí nechává pro sebe a táhne ji všude křížem krážem, místo toho, aby se svěřila blízkým (paradoxně svěřit ostatním kufry jí problém nedělá). Cate tedy stála před nelehkým úkolem, ztvárnit vnitřní boj renomované skladatelky jen za pomoci výrazů tváře a obstála v něm s nevídanou grácií. Velmi dobrý herecký výkon podávají i veškeré vedlejší charaktery, takže tu v její epopeji není žádný rušivý prvek. I kamera vypráví příběh spolu s Toddem, tak to má být. A hudba... ta je prostě grandiózní. Vtípek na dlouhé večery: „Lýdia Tár, ta jest větší muž než leckdo, kdo má kár.“ (06.03.2023)

Tár je vraj čistý chlad. Súhlasím, ale nie je to na škodu. Keby bolo možné namiešať si z tohtoročných nominácií kokteil, Tár by predstavoval osviežujúce kocky ľadu. Stále lepšie ako Everything Everywhere All at Once, ktoré by robilo gýčový dáždniček, zdobiaci nápoj úplne zbytočne, lebo piť sa nedá a pohár vyzerá kvôli nemu prekombinovane. Tár je naopak taká Občianka Kaneová na spôsob Soderbergha. No Todd Field asi žiaľ zabudol na strihača. Film na mňa nepôsobil zdĺhavo, skôr monotónne. Dôležitá minulosť sa ukazuje len v náznakoch, čo bol určite zámer, v súčasnosti však dostávajú všetky postavy s výnimkou hlavnej, či už sú dôležité menej  alebo viac, rovnako veľa priestoru. Výsledok je namiesto rozprávania príbehu akýsi pokus o dokumentarizáciu fikcie. Čo znie ako kritika, je u mňa iba chýbajúci element k dokonalosti. V skutočnosti ide o príjemnú zmenu oproti opulentným životopisom hudobníkov. (11.03.2023)

Místama se to tváří chytřejší, než ve skutečnosti je, tu obludně dlouhou stopáž to neobhájí, střihač asi jel někam na dovolenou. Ale jako náhled do branže, do které nevidí ani jedno promile populace, je to zajímavé a až voyerský náhled na rozpad jedné výrazné osobnosti je to chvílemi až strhující. A Cate Blanchett budu snad milovat, i kdyby pracovala ve volebním štábu Andreje Babiše. (24.12.2022)

Po šestnácti letech o sobě dává vědět Todd Field a návrat je to fantastický, ale rozhodně ne bezchybný a patří k těm počinům, které je nejlepší sledovat o samotě. Vyžaduje totiž dost aktivní diváckou spolupráci a toleranci, neboť úvodní třetina je na hraně snesitelnosti a tvůrce v ní opravdu zkouší trpělivost obecenstva, protože začíná závěrečnými titulky, pod nimiž zní podmanivý a uhrančivý zpěv domorodé zpěvačky a vůbec nic se neděje. Postupem času ale odkrývá intimní a v emocích silný příběh o manipulativní dirigentce, která možná není až tak geniální, svým přístupem ale ničí lidi kolem sebe, nerada přijímá jiné názory a vše činí jen ve svůj prospěch. Field dokáže zinscenovat vskutku velkolepý záběr na hrající orchestr, který ale zároveň působí dost komorně a dovede z něj dostat takové napětí, které je skoro nesnesitelné. Velmi důležitý je tu i hudební podkres, který je fascinující, velkolepý a jen dotváří velmi specifickou potemnělou a paranoidní atmosféru, která jen prohlubuje. Výsledek by ale nebyl takový bez fantastické Cate Blanchett, která evidentně používá minimum líčení a vypadá naprosto civilně a postupem času strhaně a její výkon je těžce fyzický a vyčerpá i diváky, což se tak často nevidí. A i když její kolegové jsou dobří, nemají moc prostoru se jakkoli speciálně předvést, protože film stojí jen a pouze na ní. Problémem tak je opravdu především přepálená stopáž, která může zejména v úvodu spousty diváků odradit, protože jim nenabízí moc záchytných bodů a v kombinaci s dost pomalým tempem nikterak nestrhne. Pokud ale divák vydrží a poddá se autorovu záměru, prožije jedinečný zážitek, který není úplně jednoduchý, ale emočně nesmírně působivý. 85 % (17.02.2023)