Režie:
Todd FieldScénář:
Todd FieldKamera:
Florian HoffmeisterHudba:
Hildur GuðnadóttirHrají:
Cate Blanchett, Noémie Merlant, Mark Strong, Sydney Lemmon, Julian Glover, Nina Hoss, Sophie Kauer, Allan Corduner, Sam Douglas, Lucie Pohl, Murali Perumal (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Dirigentka Lydia Tár je na absolutním tvůrčím vrcholu. Sedmým rokem diriguje prestižní německý orchestr, připravuje vydání knihy a uvedení Mahlerovy Páté symfonie, které má být vrcholem hudební sezóny. Lydia působí sebejistě, sebevědomě, dominantně a mocně. Pod touhle na první pohled pevnou maskou se však skrývá normální člověk, s obavami, nejistotami, touhami a potřebami. Zatímco s dirigentskou taktovkou v ruce si je Lydia jistá každým svým rozhodnutím, když opustí orchestřiště, ztrácí často pevnou půdu pod nohama. Někdy jen nepatrně, jindy však zcela fatálně. (Cinemart)
(více)Videa (4)
Recenze (172)
Nechala jsem si aspoň den odstupu, než tohle napíšu, takže ten prvotní vztek - jak moc jsem se nechala napálit (že jsem uvěřila všem těm skvělým doporučením a hodnocením a chtěla to vidět jedině v kině), je už trochu slabší. Ale pořád se mnou cloumá. Takže bez servítků - scénář je tak strašlivý opruz, že jsem větší, táhlejší a drtivější nudu už dlouho nepocítila (jediné vzrušení: Lydia zakopne a všem pak říká, byla přepadena). Uz ty počáteční, nejmíň desetiminutové, titulky měly být prvotním varovným signálem a následný nekonečný a hluboce (sic!) intelektuální rozhovor s novinářem (kde se házelo slavnými jmény, ale zajímavého jsme se nedozvěděli zhola nic) byl stvrzením jistoty, že tohle dokoukat bude peklo. A bylo. A když už se chvílemi začínalo zdát, že by se snad mohla konečně rozjet nějaká slibná linka nebo motiv, přišel okamžitě útěk - nepochopitelný a nemilosrdný střih a naskočila zase další, úplně jiná, ale hlavně zbytečná scéna. Suma sumárum: náznaky skončily nevyužity snad naprosto všechny, filmová řeč se nekonala. Ten film nebyl o despoci, ani o lásce, ani o nadvláde žen, ani o zradě, ani o rozkladu osobnosti, nebyl vůbec o ničem. Snad jen o tom, že chcete-li být dirigentka, je nutné býti více mužem než ženou a že se holt budete často stěhovat. Což tedy asi ví každý. Přesto jednu hvězdu posílám za tu krásnou hudbu a druhou Cate Blanchett za její skvostné (i když ledové) hraní. ()
Stejně jako malý a přesto hlasitý triangl někde na kraji orchestrálního tělesa se mnou tento snímek postupem času víc a víc rezonuje mezi všemi těmi známějšími a všemožnými oceněními ověnčenými snímky. Jednou za čas je super vidět film, který se sice pouští do soudobých témat, ale nerozebírá je černobíle, na efekt nebo na první dobrou, místo toho je řeší chytře, komplexně a nejednoznačně. Todd Field tohle vše zvládá a navíc to vkládá do reálií fiktivní biografie, napínavého dramatu a téměř duchařské historky, takže má pro trpělivého diváka přichystanou velmi rozmanitou jízdu, která se zpovzdálí může zdát nudná - což ale v žádném případě není. ()
V čase cancel culture, ktorá pripravuje ľudí o prácu a postavenie pre sebemenšie chyby minulosti a nás liberálov striela do vlastnej nohy viac, ako čokoľvek iné, je takýchto filmov treba viac. A kľudne aj kritickejších, tento vírus musíme vyhubiť, ešte než zmutuje (posledná trápnosť, ktorú som zaregistroval, boli útoky na nepo babies). Blanchettka klasicky výborná, ale na oscaroch asi budem fandiť Ane de Armas. ()
velké a přesto komorní. Emocionální a přesto studené a odosobněné. Téměř tříhodinová one woman show Cate Blanchet, jejíž postava geniální skladatelky a dirigentky je něco mezi Natalie Portman v Black Swan a J.K. Simmonsem ve Whiplash rozhodně není filmem pro každého, ale kdo má rád pomalá, dobře napsaná a dobře natočená dramata a dá Tár šanci, pak se mu odmění měrou vrchovatou...80% ()
Tár je dlouho popíraný pád. Tár je důkaz smrtelnosti samozvaných bohů. Je varovný křik ozývající se stále hlasitěji prasklinkami na jinak dokonalém mramoru. Nese neklid spánku, až mramor jednou pukne. Tár je nevyhnutelné stárnutí. Rozechvělé z drzého mládí, které se bez zájmu otočí zády v ty nejbolavější chvilky křehkého chtíče. Tár je pavučina co zradí toho, kdo ji spřádá. Tár je štěstí lovce, který v okamžiku posledního triumfu klopýtne. A lovná proklouzne mezi prsty jako příliš hebký samet. Tár je slepota a diktatura manického perfekcionismu a sobectví. Tár je posedlost hudbou a krásou; nenároková agapé, ale i egem pohlcené lakomství, nestřídmost a pýcha. Tár je prchavý pocit nekonečné síly a moci. Tár je prokletí zářivé hvězdy i její věčné zapomnění poté co vyhasne. __ Cate Blanchett je Tár. ()
Galerie (34)
Zajímavosti (14)
- Scéna hodiny na Juilliardu byla natáčena na jeden záběr. Cate Blanchett (Lydia Tár) s tím nejprve nesouhlasila, ale nakonec se nechala Toddem Fieldem přesvědčit, byl to prý jediný náznak „protestu“ Cate Blanchett za celou dobu náročné přípravy filmu i samotného natáčení. Ačkoli štáb s Cate Blachett během natáčení této scény „tančil“, jak řekl Todd Field, nevyhnuli se chybě. Při přecházení Lýdie Tár mezi v hledišti sedícím studentem Maxem (Zethphan D. Smith-Gneist) a pódiem je v odlesku pianina vidět jeden ze členů štábu. (Bejdule)
- Marketing pred uvedením filmu bol ladený tak, aby film vyzeral ako tradičný životopisný film o skutočnej dirigentke. Ide však o fikciu. (Arsenal83)
- Scéna, při které Lydia Tár (Cate Blanchett) přednáší studentům, se natáčela na jeden záběr. (DavePave)
Reklama