Krásné bytosti

Čakal som novú Skazenú mládež, no tá sa našťastie nekonala. Miesto toho som dostal citlivo vyrozprávaný príbeh o mladých kamarátoch, ktorí tak nejak... žijú. So všetkým, čo im život dal, ale taktiež o to snaží odobrať. Avšak chvalabohu to nie je len príbeh o bolesti a utrpení, ale taktiež aj o nádeji na lepší zajtrajšok, o chvíľkovom pocitu šťastia, o snahe uniknúť od boľavého života a odtrhnúť sa z okovov. Miestami to možno strácalo moju pozornosť, možno to strácalo na kráse a možno tam sú chvíle, kedy filmu dochádzal dych. Ale taktiež tam bola islandská príroda. Hudba. Mladosť. Citlivosť. Vtip. Moment. Láska. Priateľstvo. Priateľstvo, ktoré bolo silné a krásne. Rovnako ako citlivý a emocionálne inteligentný Addi. A vlastne aj tie ďalšie bytosti. (16.06.2023)

„To je nějakej totální mimoň.“ - „Jak můžeš něco takovýho říct?“ - „Koukni na něj. Kdo se nechá takhle zmlátit a pak se ještě ukazuje v televizi?“ Vzhledem k tomu, že jsem si z obsahů přečetl jen ten krátký na IMDB, čekal jsem asi trochu něco jiného. Přesněji řečeno, druhá Zkažená mládež se nekonala, stejně tak hlavní fokus se rychle přesunul na jinou z postav. To mi ale ve výsledku vůbec nevadilo. Tohle sociální drama se zaměřilo na problémovou mládež obecně, přičemž by se dalo přenést z Islandu do prakticky libovolné země, natolik je téma a jeho zpracování univerzální. Jako hlavní důvod problémového chování postav film označuje jejich zázemí, resp. rodinné poměry. A to způsobem velmi autentickým, divák nemá potřebu to zpochybňovat, ani v tom nevidí nějakou přehnanou emoční manipulaci, spíš naopak. Za slabší považuju asi jen ty „speciální schopnosti“, které byly možná efektní, ale já bych se bez nich klidně obešel, a pak výsledek vyšetřování, jenž mi přišel o něco méně uvěřitelný. Jinak spokojenost, celkově dám slušné 4*. (15.01.2023)

Film, který se zajímavou lehkostí kombinuje lidskou křehkost a zároveň i zbytečnou surovost. Ještě ke všemu v rovině kluků, kdy se mnohdy předhazuje spíše to druhé. Nejvíce překvapující na filmu byly vztahy mezi aktéry, které ukázaly, že něco takového mohou mít i zastánci mužského pohlaví. A přitom nemusí jít o žádnou macho propagandu. Klasicky do toho musí autor vtěsnat nějaké nadpřirozeno, což je na tyto filmu už klasika, ale zase toho nebylo tolik. Po nějaké době islandský film, který mě bavil a dával mi i smysl. (17.10.2022)

Velmi dobré sociální drama z Islandu, pro mě třetí nejsilnější zážitek letošního ročníku KVIFF. Film sleduje skupinku teenagerských sígrů, jejichž neurvalé chování vyplývá z neutěšených rodinných poměrů, přesto u nich občas problesknou záchvěvy lidskosti a dobroty. Relativně povědomé dějové zákruty filmů o problematických mladých lidem jsou v Krásných bytostech ozvláštněny ezo motivem, který filmu dodává jedinečnou atmosféru. A také je s jeho pomocí schopně budován dost nepříjemný pocit očekávání nějaké nevyhnutelné katastrofy, k níž dění pravděpodobně dospěje, v závěrečné třetině jsem kvůli tomu byl jak na trní. Koncovka pak v tomhle ohledu vlastně překvapí a nabídne katarzi jiného typu, než jsem si myslel. (56th KVIFF) (10.07.2022)

Zapomeňte na klasické šablony filmů o školní šikaně, tenhle film je chytřejší. A jeho hrdinů je vlastně také více než ta čtyřčlenná klukovská parta. Celé se to odehrává v nějakých horších částech Reykjavíku, prostředí je to stejně nehostinné jako poměry panující ve většině domácností našich hrdinů. A kupodivu se s tím moc netluče ani ta trocha nečekaného magična. (10.07.2022)