Podivné vyšetřování

Kafkovská vize moci jako samoúčelného a sebeuspokojujícího opia odtrženého od svého účelu a nakonec už i bez jakéhokoliv logického smyslu. Film vslovuje závěr (věru, domnívám se pravdivý), že dnešní moc taková již opravdu je. Už netrestá excesy, které tento její charakter zrůdně zjevují, ale zcela se s nimi ztotožňuje a přijímá je za svoji vlastní normu. Moudré, hluboké, nádherné. (01.11.2009)

Kdysi během jedné z mých prvních četeb detektivek v dětství mne napadla ta ďábelská myšlenka, co když je pachatelem zločinu přímo jeden z vyšetřovatelů a tudíž nikdo mu na to nemůže přijít... No, tak zde ho máme, chladnokrevného vraha své osudové ženy a šéfa na policejním oddělní v jedné osobě, který se rozhodl něco takového vyzkoušet přímo v praxi a prokázat si tímhle svou neomezenou moc. ,, V té době jsem byl rozpolcen, jestli se mám ke své vině přiznat..." Jaksi rozpolcený zde rozhodně nebyl pouze hlavní (anti)hrdina, ale i můj celkový dojem z filmu. Zápletka mne spíše odpuzovala a erotické hrátky s focením milenky v poloze zavražděných dam (pro někoho možná vtipné) a drsným žertováním o konání proti zákonu tomu dodávaly až rozměr úchylnosti. Na druhou stranu mne od počátku zaujala osobitá dynamická kamera, velmi mne bavilo vyprávění příběhu na přeskáčku, díky kterému se postupně odhalovala nejen minulost ve vztahu Inspektora s milenkou, ale i silně kritický obraz společnosti. Nikoliv samotná fikce o vyšetřovateli a vrahovi v jedné osobě, nikoliv nadčasové politické dialogy o moci, o revolucionářích, o Stalinovi nejdřív milovaném a pak stejně zavrhovaném, ale vzájemné skloubení těchto dvou linií dělá pro mne Podivné vyšetřování snímek do jisté míry kontroverzní (,,Ty můžeš klidně spáchat zločin, jaký chceš. To je nádhera!"). Vše do sebe funkčně zapadá včetně té patologické úlisnosti ze strany Volontého i poměrně afektovaného herectví a tvoří geniální celek, předposlední scéna se zvráceným výslechem odehrávájícím se v mysli Inspektora byla nádherným završením. Přesto ve mne zatím doznívá i jistá nechuť, která mi nedovolí sáhnout po plném hodnocení. 85% (# Season Challenge Tour 2020: 14. téma – cizojazyční filmy nominové na Oscara) (05.05.2020)

Skvěle vystavěný příběh, který má od začátku do konce hlavu a patu a ani na vteřinu nenechá diváka vydechnout. Gian Maria Volonté předvádí skvostný herecký výkon v roli úspěšného šéfa oddělení vražd, který má charisma, respek a velkou moc ovlivňovat osudy ostatních lidí a své moci si je patřičně vědom. Jeho dlouholetá pozice na vrcholu moci ho dohání až k chorobnému fanatismu. Síla moci je navíc téma, které je aktuální i v dnešní době. To vše navíc za doprovodu opět skvělé hudby Ennia Morriconeho. MFF KV. (09.07.2014)

Jak už tu někdo napsal tak všichni v tomhle filmu přehrávají jak o život a chovají se afektovaně, ale kupodivu to docela funguje. Hlavní (anti) hrdina je pak výstavní slizoun. Jenom ten úplný konec už mi přišel tak těžce absurdní, že to celý tak trochu shazuje, ale zajímavej a netradiční počin to každopádně je o tom žádná.65% (13.10.2023)

Jeden z nejlepsich scenaru, ktery kdy vznikl. Uzasna myslenka a kritika systemu. Verim, ze kdyby si tvurci jeste vice s dejem a dialogy pohrali, byl by to jeden z nejlepsich filmu vubec. Skvely herecky vykon Volonteho v roli chladnokrevneho inspektora. Pozornost zaslouzi i tradicne vyborna hudba Morriconeho. (09.08.2014)