Podivné vyšetřování

Italský film, který ve skutečně nepříjemném a depresivním světle ukazuje, co je to elitářství a jak je možné provést v podstatě cokoli a obejít se bez toho, že by byl člověk potrestán. Je celkem smutné, že snímek za chvíli bude padesátiletý, ale jeho podstata je nadále aktuální a nadále je možné jej vztáhnout na současný svět. (12.04.2017)

Jak už tu někdo napsal tak všichni v tomhle filmu přehrávají jak o život a chovají se afektovaně, ale kupodivu to docela funguje. Hlavní (anti) hrdina je pak výstavní slizoun. Jenom ten úplný konec už mi přišel tak těžce absurdní, že to celý tak trochu shazuje, ale zajímavej a netradiční počin to každopádně je o tom žádná.65% (13.10.2023)

Je to sice trochu levicove zamerene, ale to vubec nevadi. Hlavni antihrdina je v pozici, ktera mu dovoluje pouzivat veskerou moc systemu a film diky jeho nedotknutelnosti pusobi az orwellovskym dojmem. Nektere sceny jsou absurditou jeho chovani az komicke, kdyz verejne priznava svou vinu kolemjdoucim a nuti je ohlasit ho na policii, pricemz jim pak da najevo svou hodnost a oni ho nedovedou osocit. Chova se jako ultimatni troll. Hodne se mi libily sceny s jeho perverzni holkou. Byla fakt sexy, ale hrozna krava. Hlavne to ale bylo skvele zahrane. Pro me neznamy hlavni herec vystrihl toho "malyho Napoleona" perfektne. Fakt jsem mu fandil. A Morricone mel tentokrat taky dobrej den. (18.09.2014)

Použiju slova Miloše Formana, která vyřkl o Vladimíru Menšíkovi – „Kdyby žil v Americe, měl by na chalupě plůtek z Oscarů.“ A to samé platí i o Gian Maria Volonté, hereckém chameleónu, s ďábelskou jiskrou v oku. I tady je fantastický, hraje tady každým svalem ve tváři a i když se v některých scénách až příliš nechává unést svou rolí (tj. ta typická taliánská gesta a řvaní), prostě mu toho hajzlíka s napoleonským komplexem věříte. A nedivím se té spoustě cen za tento film. Akademie celého světa vždycky slyšely na kafkovsky absurdní příběhy (v samotném závěru je i Kafka dokonce citován), které si berou na paškál hrozby zneužití moci potentáty na vysokých pozicích, zde dovedena až ad absurdum, kdy si hlavní postava může dělat co chce, vědoma si svého postavení (šéf policie) a z něj pramenící (téměř) beztrestnosti. Prostě taková krásně návodná poučka pro naše policisty a politiky – Rathem počínaje, Babišem a Tuhým konče. (22.06.2016)

Kafkovská vize moci jako samoúčelného a sebeuspokojujícího opia odtrženého od svého účelu a nakonec už i bez jakéhokoliv logického smyslu. Film vslovuje závěr (věru, domnívám se pravdivý), že dnešní moc taková již opravdu je. Už netrestá excesy, které tento její charakter zrůdně zjevují, ale zcela se s nimi ztotožňuje a přijímá je za svoji vlastní normu. Moudré, hluboké, nádherné. (01.11.2009)