Dance Dance Danseur

Dance Dance Danseur to u mě neměl od začátku jednoduché, protože balet není zrovna tématem, které by mě nějak extra zajímalo. Zhruba před dvaceti lety jsem byl se školou v Národním divadle na Labutím Jezeře, a i když to byla docela slušná podívaná, nic moc mi to neříkalo. Navíc mě tu už z trailerů štval charakter design postav, který mi připomínal jiné, ne zrovna povedené taneční anime Wellcome to the Ballroom. Zkrátka nepřirozeně dlouhé krky a končetiny se vrátily a opět to nevypadalo zrovna hezky a přirozeně. Ovšem přišel první díl a mě hodně zaujalo taneční představení zdejšího mistra, zkrátka našel jsem něco, co se mi na seriálu extrémně líbilo a proč pro mě mělo smysl se na něj dívat. Jednoduše řečeno vyobrazení samotného baletu, to, jak je nasnímaný každý pohyb, jak dokáží autoři skrze něj vyjádřit emoce a jak skvěle vše dokáží hudebně, vizuálně a barevně doprovodit, je vynikající. Na rozdíl od již zmíněného Ballroomu, tady se opravdu hodně tančí a seriál dokáže prodat balet i člověku, kterého nezajímá, protože často vypadá opravdu velkolepě a kouzelně. No jo, ale bohužel tu byly i další věci kromě dlouhých krků, které mi těžce nesedly, a to byly postavy a příběh. Celý ten romantický trojúhelník, a to, jak je nakonec vyřešený, se mi prostě nelíbilo, a jak to teda vlastně má v hlavě srovnané Mijako moc nechápu doteď. Hlavně Luo mi byl místy těžce nesympatický, seriál mi sice dokázal velmi dobře prodat jeho motivaci, minulost a vše co ho ovlivnilo, ale i tak jsem si k němu nedokázal najít cestu. Můžu ho chápat, litovat, ale mít ho rád jsem nedokázal. U Džunpeje jsem zase na jednu stranu obdivoval jeho nadšení a to, že do všeho dává emoce, ale jindy mi zase přišel jen jako hlučný a skoro až otravný hrdina průměrného sportovního anime, nebo třeba shónenu a tak jsem si k němu hledal cestu docela dlouho. Během samotného příběhu nastalo několik chvil, kdy jsem moc nechápal rozhodnutí jednotlivých postav, sice jsem pobral jejich význam, o co autorům šlo, ale nějak jsem s nimi vnitřně nedokázal souhlasit. Na druhou stranu jsem ale přesvědčený, že se najde docela dost lidí, co s tímhle nebude mít problém a co se v postavách a v jejich volbách najde a seriál náležitě odmění. Za mě je Dance Dance Danseur rozhodně nadprůměrné anime, které je o parník lepší než již zmíněné Wellcome to the Ballroom, je to skvělá reklama na balet, ale i tak, kvůli těm popsaným věcem, které mi hodně nesedly, ode mě víc jak 6,3/10 nedostane. (18.06.2022)

Mne je tak ľúto, že toto anime má svoje maličké chybičky krásy a je ich dosť na to, aby sa tomu nedalo dať plné hodnotenie. Hlavný hrdina Junpei je maximálne divný hrdina, lebo sa stále chová inak, raz naberie odvahu a inokedy sa stiahne a raz sa rozhodne tak, zajtra inak a toto táto jeho nekonzistentnosť ma dosť iritovala. Hlavne boli chvíle kedy sa dalo niečo zobraziť lepšie a tým myslím situácie mimo baletu a boli aj situácie kedy som sa chytil za hlavu a myslel na to, že toto snáď nemyslia vážne. Okrem hlavného hrdinu sú vedľajšie postavy fantastické, premyslené a pasujú výborne do príbehu. Ruou (Luo) je postava vymyslená naozaj fantasticky a má svoje vlastné problémy, s ktorými sa vyrovnáva a musí s nimi bojovať. Samozrejme mohlo moje hodnotenie ovplyvniť aj ukončenie anime, s ktorým som absolútne nespokojný z pohľadu toho ako sa všetko vyvíjalo je to v rozpore s mojím presvedčením, ako mal koniec vyzerať a nevadí mi ani (SPOILER) nejaký horko sladký koniec v tej romantickej časti, ale  Junpei sa hodí tam, kde môže ukázať to čo v ňom je oveľa viac (SPOILER). Prvých päť dielov je, ale fantastických a aj tie posledné dva okrem už môjho spomenutého konca, lebo tam to je vlastne tak pre mňa zle spravené, že vlastne ukážeme divákom jeden koniec a potom ho otočíme úplne naopak, že to bude mať wau efekt a pre mňa to malo práve opačný efekt. Z vedľajších postáv ma zaujala Natsuki a Chizuru. Neviem ani či chcem po tomto konci pozerať druhú sériu vzhľadom na koniec, ale inak som sa dosť zabavil. (26.11.2022)

Jistého uživatele prý irituje, když někdo započítává hodnocení openingu a endingu do celkového hodnocení anime, a nechápe ty, pro které je opening a ending neoddělitelnou součástí daného díla. Mám tedy trochu obavy, aby mu nepraskla v mozku žilka, když prohlásím, že nejlepší částí tohoto výtvoru je právě nápaditý opening a on spolu s kvalitou animace jsou v podstatě tím jediným důvodem, proč nejdu s hodnocením pod 2*. Dance Dance Danseur je nepříliš nápaditá variace na jistý krasobruslařský hit (ne náhodou od stejného studia), která ubrala na BL fanservisu a nabídla ještě působivější, krásně dynamické sekvence, s nimiž se animátoři skutečně vymazlili. Bohužel jak pro krasobruslení, tak pro balet platí to, že jejich příběh a postavy nestojí za nic. Zatímco však krasobruslaři mohli nabídnout dva homo mucínky, z jejichž interakce nadšeně vlhla ta něžnější polovina diváctva, tady se asi těžko někdo vzruší nad ústřední mužskou dvojicí, jejichž návrhy působí jako vypadené z nějaké šódžo mangy od začínající autorky a charaktery mají natolik nudné, prázdné a šablonovité, že pokud mi někdo řekne, že jej hlavní hrdina nebo jeho nemluvný kolega inspirovali k nakopnutí kariéry baletky či baletního mistra, tak podpořím tento shit v animovaném skupenství koupí oficiálního merche. Příběh je pak v přímo ukázkové korelaci s kvalitou postav: je doslova prošpikován těmi nejohranějšími šónen tropy, až má divák pocit, že sleduje nějaký tutoriál k tomu, jak napsat co nejhloupější sportovní šónen (a přitom manga předloha má údajně cílit na odrostlé čtenáře). V plánu bylo vydržet až do konce, ale někdy je těch dojmů tak moc a tak silných, že i sedm dílů je na starého psa příliš a nezbývá mu než vzít dráhu. Velmi slabé 2*. (20.10.2022)