Reklama

Reklama

Muž hledící k jihovýchodu

(festivalový název)
  • Argentina Hombre mirando al sudeste (více)
Drama / Sci-Fi
Argentina, 1986, 105 min

Obsahy(1)

V areálu psychiatrické léčebny se jednoho dne objeví záhadný muž. Hraje skvěle na piano, ostatní pacienti ho mají rádi a on o sobě tvrdí, že je hologram z jiné planety. Doktor, jenž ztratil víru ve svou práci, si dá jeho vyléčení za svůj hlavní cíl. Ale je co léčit? (noximo)

Recenze (23)

liskam 

všechny recenze uživatele

V mém komentáři se ani tak nebudu věnovat filmu jako takovému, jako spíše mým pocitům z něj (a následnému hodnocení). Ty 3 sluncata (60%) jsem dal hlavně díky zajímavému zpracování. A jsou také důkazem toho, že jsem nulový expert na Argentinskou tvorbu. Proto, jediné co o filmu dokážu s čistým srdcem říci je, že je zajímavý..... Srovnávání s mnohem známějším snímkem "Svět podle Prota" je sice logické, ale bohužel né úplně dobré. Tenhle film přišel na svět o dost dříve než Prot,(takže by jsme se mohli bavit o vykrádání,) a také je z psychologického hlediska dosti jiný. Rěžie a herecké výkony opět spadají do kategorie "zajímavých". Mohl bych klidně napsat, že jsou herci špatní a nesympatičtí, ale opět bych vycházel ze srovnávání s již zmíněném "Protovy".... Takže film určitě všem doporučím, někomu se líbit bude, někomu ne. Ale to už tak bývá. Ps: Ke stažení je na "Uložto" v původním znění s CZ tit. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Přišlo mi to jako eintopf - spousta prvků a motivů vedle sebe (hudebních, duchovních, politických, žánrových, náladových, obrazových...) a diváku, vyber si, co se ti zlíbí. V celkovém důsledku tomu pak ale chybí pro svou roztříštěnost tah na branku a silnější vyústění. Třeba jsem čekal u doktora nějaký vývoj postavy, ale ono ne - furt si smutně šmrdolí po tom všem na saxík a kouká na staré video. Má to skvělé scény - jídlo pro chudou matku s dětmi v bufetu,skutečná Óda na radost - ale v celku jsou utopeny, a navíc posledních cca 20 minut mi přijde už úplně mimo. ()

Reklama

Frajer42 

všechny recenze uživatele

K-PAX je prostě o brutální kus lepší, což je docela pochopitelné, protože to obvykle vysokorozpočtové snímky z USA ve srovnání s převelice starými argentinskými perlami, prostě bývají. Tento počin byl tím pomyslným zubem času ohlodán dosti vydatně. Hlavní hrdina mi buď někoho brutálně připomínal, nebo jsem ho v něčem už snad zahlédl. Tak či onak, byl mi prostě sympatický. Méně mi byl sympatický doktůrek. Hlavní můj problém spočívá v tom, že už jsem zdejší příběh ve vylepšeném a svěžejším kabátě prostě viděl. Tudíž tento kousek bohužel nemá zase tak moc čím překvapit. Místy bych si dokonce troufl hovořit o nudě. Více než dva kousky ze sebe nedostanu. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Poselstvím humanistické, náladově neukotvené (cynismus, melancholie, nechutný optimismus, melodramatická sentimentalita) sci-fi. Možná jde – jako v případě mezinárodně známější Oficiální verze – o reflexi přechodu argentinské společnosti od fašismu (kontrolované, normované podmínky psychiatrické léčebny) k demokracii, možná o velmi obecné podobenství o světě ztrácejícím víru a zcela určitě o významný inspirační zdroj pro Svět podle Prota. Subiela (režisér a scenárista) staví do kontrastu unaveného psychiatra, který ztratil chuť žít a přijal svou mrzkou existenci, vyhrávaje po večerech teskně na saxofon a člověka (člověka?) s jasnou vizí, který říká pravdu, i když ví, že mu nikdo neuvěří. Z dlouhých dialogů těchto dvou mužů a z „explicitních“ scén zázraků se nejen dovídáme nadbytek informací, vše je završeno doslovným, všeshrnujícím epilogem. Schází prostor pro nevyslovené, jen tušené, kvůli čemu film zklamává na duchovní rovině. Spiritualitu marně dohání náboženskými chorály, jež mimo jiné zní v přespříliš pestrém soundtracku. Saxofon, varhany, housle nebo elektronická hudba přehlušují dialogy a podobně jako neodůvodněné kamerové nájezdy a jízdy odvádějí pozornost od sdělení. Jako kdyby si režisér chtěl vyzkoušet, kolik různých prostředků k přibarvení šedivého vyprávění kinematografie ve své svobodnější podobě nabízí. Jedinkrát jsou instrumenty, které Muž hledící na jihovýchod diriguje, dokonale sladěné a vyvolávají mimořádně silný emocionální efekt – příznačně právě ve scéně, kdy si Rantes podmaní celý orchestr. 65% ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Dýchám, můžete se mě dotknout i já vás. Jsme dokonalé lidské kopie. Kromě jednoho malého detailu. Nedokážeme cítit.“ Když se doktor od sestry dozvídá, že nesedí počet pacientů, předpokládá, že někdo utekl. Jenže on 1 naopak dobrovolně přibyl…Byl jsem zvědavý, jak se s tématem Subiela (který mě zaujal filmem Neumírej, dokud mi neřekneš, kam jdeš) popere. Tím spíš, že jsem viděl výborný „remake“ (jestli se tomu tak dá říct) v podobě snímku Svět podle Prota se Spaceym (a během projekce jsem se snažil krotit ve srovnávání). Bavilo mě sledovat vyhořelého (či už jen apatického?) psychiatra (jehož počáteční zvědavost se stále zvětšuje až hraničí s posedlostí) stejně jako tajemného Rantese s velmi sugestivním pohledem. A to až do osudného koncertu, pak mě film už zajímal o něco méně (a psychiatr mě začal trochu štvát). Stejně jako ve Světě podle Prota (ten má však víc uspokojivý závěr) se nabízí 2 možná vysvětlení a je na divákovi, které si vezme za své (ačkoliv, je možné považovat to „posouvání“ za čirou halucinaci?). Za mě solidní 4*. ()

Galerie (5)

Reklama

Reklama