Karetní hráč

Dario Argento je neodmysliteľnou súčasťou v rebríčku mojich najobľúbenejších režisérov. Silne ovplyvnil môj filmový vkus predovšetkým svojim triom famóznych snímkov "Phenomena", "Suspiria" a "Inferno". Získal si môj obdiv a rešpekt, ktorý mi nedovolí prvoplánovo kritizovať ani jeho ďalšie filmovové diela. Tento Talian ešte nepatrí do starého železa. Je to režisér a scenárista, na ktorého proste nedám dopustiť. Na rozdiel od niektorých tunajších užívateľov som okúzlený aj jeho neskoršou tvorbou z nového milénia, do ktorej spadá aj titul "Kartový hráč" (Il cartaio) z roku 2004. Nie je to síce taká pecka ako jeho staršie diela, ale moje očakávania maestro Argento splnil. Pre niekoho je to podpriemerný krimi thriller, no pre mňa to je veľmi obstojné talianske retro giallo. *** (15.07.2023)

Dario Argento sa v novom tisícročí ani nesnaží nejako zaujať, spolieha sa na svoje meno a prestíž, ktorú si vydobyl svojimi majstrovskými dielami zo 70. a 80. rokov. Ale to nestačí. A ak si do svojej filmografie bude pridávať takéto len tak tak priemerné kúsky, bude si tu svoju prestíž musieť zachraňovať. (07.05.2013)

I mistr tesař se někdy utne. Televizním lookem postižený thriller s nádechem dávno mrtvého gialla nemá téměř nic, za co by se dal pochválit. Svou práci na výbornou odvedl snad jen výtvarník a gumové mrtvoly vypadaly skutečně odporně. Přímo utrpením byl prachbídný scénář, který si v mnoha ohledech nezadá s muzikálem ze života současné vesnice v Trháku pana Podskalského, jen s tím rozdílem, že Argento to myslel smrtelně vážně. Vraždy se většinou odehrávaly zcela mimo záběr kamery a simulace hrůzy pomocí řevu obětí z obrazovky monitoru počítače byla spíš otravná. Jediným světlejším okamžikem, hořce připomínajícím trochu zašlou slávu páně režiséra, byla vynikající scéna návštěvy doupěte vrahova. Bohužel však byla jedinou atmosférickou lahůdkou v krámě s prošlým zbožím. Co se dá dělat, první dvojka pro mého filmového kouzelníka number one. (11.12.2015)

Z hlediska zobrazeného násilí velmi umírněný Argento, kdy především mučení dívek a amputace částí jejich těla jde mimo kameru. Mrtvoly jsou jako živé, což má na svědomí odborník na speciální efekty, Sergio Stivaletti. Cunningham je zasmušilý a po většinu doby vážný, přesto má jisté sympatie. Nechybí Argentovy oblíbené barvy - žlutá a červená, zejména v bytě inspektorky, než je po zhasnutí vystřídá třetí barva - modrá. I přes délku má film slušné tempo. Nejlepší scéna je objevení hráčova doupěte, své kouzlo má i použití rybářského háku. Kdysi jsem byl spokojenější také proto, že závěr jsem si i po letech kupodivu pamatoval. Hodnocení ponechávám. (17.07.2023)

Bohužel nejslabší Argentův kousek na poli gialla (a možná i jeho celé kariéry). Celý snímek stojí a padá se scénářem, který dopadnul opravdu tragicky a tím i film. K lepšímu hodnocení Karetního hráče nepomohl ani sám mistr Argento, jeho jindy znamenitý rukopis, zde není vůbec vidět. Kde jsou režisérovi hrátky s kamerou, výborná atmosféra často budovaná za pomoci hudby od Goblinů nebo výtvarná stránka??? Bohužel nikde. Jediné, co stojí za to vyzvihnout, jsou 2 scény a to ta na lodi a ve skleníku. Snad jeho další giallo film (Giallo 2009) dopadne lepé, Dario veřím ti. (17.03.2009)