Fahrenheit 9/11

Názor, že dokument jako žánr by měl být objektivní a pravdivý, je možná idealistický a hojně zastávaný, film jako objekt se však těžko oprostí od osoby svého tvůrce a jeho záměrů, s nimiž dílo tvoří. Ty byly v případě Michaela Moora evidentní a výsledek tomu odpovídá. Michael Moore je orientován silně levicově, liberálně a konzervativní republikánská americká "aristokracie", která v současné době ovládá USA nejen ekonomicky, jak tomu bylo takřka vždy, ale i politicky, mu zákonitě leží v žáludku. On proti těmto skutečnostem bojuje těmi prostředky, které má po ruce, a způsobem, o němž si myslí, že je tím nejúčinnějším možným. A já mu to odmítám mít za zlé, ačkoliv stojím na druhé straně barikády, v amerických volbách bych rozhodně volil republikány a se současnou politikou George Bushe jsem víceméně spokojen - lépe řečeno: vytýkám mu maximálně nečinnost, a to, že američtí vojáci jsou jenom v Iráku a v Afghánistánu, a ještě ne v Íránu. Michael Moore nás baví, rozesmává a nalaďuje na příjemnou strunu. Slepenec jeho argumentů (Nedělám si iluze, že bych se někdy dopátral toho, zda či z jaké míry na nich něco je.) funguje, i když se občas zadrhává a není jistý ve změnách a v rozvržení témat. Změny rytmu, nečekaná spojení, nadsázka a spousta sofistikovaných pomůcek - Britney Spears je naprosto kouzelná - dělá z tohoto filmu více než obyčejný angažovaný dokument. Bavil jsem se velmi dobře, film to nebyl ani úplně nejhloupější, i když bylo vidět, že byl určen hodně širokým vrstvám, takže moc jinotajů tu nalézt zřejmě nelze. (12.09.2006)

Pre všetkých čo nemajú radi liberálno-ľavicové názory : nečítať. USA, založené na liberálnych ideáloch 18 storočia sú v 20 storočí spoločnosťou založenou na propagande, peniazoch , bigotnom katolicizme, peniazoch, predimenzovanom patriotizme a peniazoch. Dokument Michaela Moora mal ísť do kín ako niečo, čo malo dokázať prepojenie Bin Ládinovcov a Bushovcov. Tomuto však Moore venuje minimum pozornosti a ak už, tak jednostranne. Vôbec sa nevenuje príčinám vojny v Iraku a príčinám 11/9. Vôbec si nevšíma fakt, že 9:28 prezident číta prejav ktorý by podľa logiky 9:12 ešte nemal byť na svete keďže Bush ešte zamyslene čítal s deťmi rozprávku o malej kozičke. On sa venuje tomu, že Bush čítal rozprávku a ako sa pritom tváril. Film má však isto prínos - ukazuje ako sa USA pomaly ale isto cez slávny Patriot Act transformuje z demokratického strýčka na polofašistický policajný štát, ktorý potrebuje svoje obyvateľstvo udržiavať v trvalom strachu z teroristov, ktorí sedia v jaskyniach na opačnej strane zemegule. A že to hovorí demagogicky a polopatisticky má ten dôvod, že američania ako vieme nie sú príliš sofistikovaní. Takže ide síce o zručne natočenú propagandu s niekoľkými svetlými miestami, ale stále len o propagandu, ktorá nemá na viac. 5/10 (11.03.2005)

Moore zde sice dovádí věci téměř do extrému a vybírá záměrně pouze fakta či události, které Bushe ukazují v tom nejhorším světle - avšak já se ptám - udělal George "lobotomii-mám-už-od-dětství" Bush vůbec někdy něco, co by ho do toho špatného světla nestavělo? . . . Jinak - nestává se to často - musím vyjádřit téměř naprostý souhlas s jedním zdejším uživatelem - Oskar mi svým komentářem mluví z duše. (12.09.2006)

Fahrenheit 9/11 je doposud nejúspěšnější a tím pádem i nejvlivnější Moorův film. Je tomu cele prodřízen. Byl stvořen, aby oslovil běžného amerického konzumenta. Proto neopakuje sofistikovaný přístup svého předchůdce, narozdíl od Bowlingu není pomalu se skládající mozaikou fakt a příběhů, které vyústí do velmi působivé myšlenky. Je ilustrací počáteční teze. Demagogií a propagandou. Ovšem – přiznanou. Je protiváhou oficiální mediální prezentace osoby a politiky George W. Bushe, a právě proto užívá do značné míry zbraně propagandy oficiální. Zkratku, příval fakt, jednostranný pohled. Jímavé příběhy. Slzy. Emoce. Patos. Nejprve dostanete na tácku myšlenku generalizovanou, posléze dokreslenou patřičně jímavým a citově vyděračským příkladem. Naštěstí je tu stále Michael Moore, člověk s humorem a takřka haškovským citem pro absurditu situace, na kterou se nemá okatě ukazovat, ale která se má dovést do důsledku. Člověk s citem pro groteskní efekt hudby, glosy, ale i nekomentovaného záběru. Buřič a anarchista, který možná stojí na extrémním protipólu, ale přesto je pro současnou Ameriku nezbytným glosátorem (i manipulátorem). Naštěstí je tu George W. Bush, idiot a rozený klaun, přesně korespondující se Švejkovým výrokem: já mám hrozně rád, když lidi blbnou na kvadrát. Jeho blbnutí na kvadrát je žel na jedné straně vtipné, na druhé straně nebezpečné, protože se ve svých principech nápadně blíží konceptu strachu a věčné války z Orwellova 1984... Fahrenheit 9/11 rozhodně není tak kvalitním dokumentem jako Bowling For Columbine, chybí mu jeho komplexnost i inteligence. Je prostě úpornou snahou odkrýt začerněná místa v dokumentech historie. Nutnou shanou. (22.09.2004)

Pro nezaujatého a médii neovlivněného člověka, který chce o Bushovi něco vědět, bych doporučovala bych podívat se ještě na "11. září - čas krize" a z těchhle dvou filmů si vybrat zlatou střední cestu o tom, jakej Bush je :-) Ve Fahrenheitu se totiž maximálně tak dočkáte toho, jak se Michael Moore snaží (až moc očividně) hodit na Bushe všechnu špínu světa. Osobně bych to nebrala jako nic víc než předvolební video demokratů, nicméně, k mýmu překvapení, byl tenhle film oceněný na Cannes. Proč, je mi záhadou. Možná tomu možná trochu napomáhá fakt, že žijeme lehce v proti-bushovský Evropě... (04.09.2006)