Blízko

Neznášam francúzštinu! Samé bľe bľe bľe, bľi bľi bľi, bľa bľa bľa... V záberoch furt iba ksichty na celú obrazovku. Zo začiatku dvoch chlapcov, ktorí iba trepú blbosti, a vkuse sú na seba nacapení. A keď prídu po prázdninách do školy, tak ostatní si budú myslieť, že sú gej pár. A jeden z tých chlapcov, že nie, nie, nie, že on nie je gej, a začne toho druhého od seba odstrkovať. A ten druhý, citlivejší, sa z toho nevie spamätať, tak sa zabije. Takže zvyšok filmu už iba zábery prevažne na hlavu toho druhého na celú obrazovku a vyplakávačky a hokej. Nuda. Vtieravý pokus o vyvolanie emočnej búrky u mentálne nestabilných jedincov. Zase som naletela na recenzie, ktoré napovedali, že film rozhodne nebude až taký zlý. Ale zase sa mi potvrdilo (ja blbá), že je to ako keď vám kaderníčka desať minút hovorí, že by mi pristala ofina, aj keď dobre viem, že nepristala, a že ju nechcem. Zahraté dobre. (06.04.2023)

Někteří diváci filmu se zde ptají, jestli mezi chlapci bylo kamarádství či láska. Kdo poznal to pravé klukovské přátelství, ten v tom má zcela jasno, ve věku 13-14 let je srdce chlapce schopno lásky a ta  po dlouholetém přátelském vztahu zákonitě často najde prvního naplnění, aniž by byl chlapec snad sexuálně odchylný od normálu. To je přírodní přirozenost, že první hluboké a niterné city se často obrací k druhovi stejného pohlaví. Na prahu dospělosti se většinou cit roztříští, když se chlapec zamiluje do druhého pohlaví, ale často zůstane i pak věrný po dlouhá léta, někdy i celý život, svému příteli z let chlapeckých, to dívky moc neznají, ty po zamilování se své přítelkyně většinou opouští. V dobách minulých se toto zmíněné stávalo častěji až v 17-19 letech chlapců, po dokončení gymnaziálních studií, protože bývaly školy jen chlapecké a jen dívčí a nebyla televize, internet atp. Klidnější a pomalejší doba, kdy na vše bylo dostatek času a city mohly vyzrát a uzrát, aniž by si z nich kdokoliv tropil posměšky. Koncem 19 století i na počátku století 20 bylo běžné, že se chlapci-kamarádi při setkání líbali, objímali a vodili se zavěšeni do sebe a nikdo se tomu neposmíval, bylo to bráno jako znak, že oni dva jsou si blízcí a dávají to tak světu na odiv. Je o tom mnoho dokumentů v literatuře i memoárech význačných osobností a také ve filmech a filmových dokumentech. Z mé více než třicetileté práce s chlapci jsem poznal, že podobně cítí kluci i dnes, ale své city často skrývají právě proto, že se bojí posměchu, více, než jak tomu bylo dříve, když jsou ale sami dva, třeba v přírodě, dokáží se chovat přirozeně, zrovna jako kluci před sto lety.... Film je nesmlouvavou obžalobou dnešní doby, která si neváží ušlechtilých lidských citů a manipuluje okázale na veřejnosti se špatností místo aby ukazovala a ctila krásu vnější i vnitřní lidské bytosti. Léo pro pochybné uznání zradil čistotu Rémiho přátelství a onen ten, pro něj nepochopitelný, čin nemohl přenést přes citlivé srdce. Remi byl ten typ chlapce, pro nějž přátelství je tou nejdůležitější věcí na světě a je mu potřebné jako vzduch k dýchání. Pro řeči mělkých lidí, kteří sami by takových citů a věrnosti nebyli schopní, zhasl zbytečně mladý a nadějný život. Jde to s naší současnou společností ke smutnému konci a vemlouvavěji to nemohlo být ukázáno než na tomto příběhu. Váhal jsem, chtěl jsem dát jen 4 hvězdičky, ne že by film nebyl dobrý, ale pro nekonečnou lítost nad lhostejností dnešní doby, která si neváží přátelství a krásy a je hlavním viníkem toho, co se stalo....Nakonec jsem dal 5 pro skvělé herecké výkony obou dvou hlavních hrdinů a věřím, že by mohli v budoucnu ještě hrát v dalším filmu. (23.01.2023)

Film, který svůj příběh vypráví zejména skrze velkolepé pečlivě nasnímané obrazy, které nás takovým klipovitým způsobem bez nějakých výrazných spojovacích prvků přenáší od společné projížďky na kole přes školní výlet po hokejové tréninky. Moc se tu nemluví, slova tu zastupuje často velmi výmluvná mimika a gestikulace jednotlivých postav, jejich chování, tělesné projevy třeba u večeře, na školním dvorku nebo na vzpomínaném hokejovém tréninku. A ačkoli asi chápu, co tím (těmi obrazy, výrazy atp.) chce básník říci a třeba Dhontova Dívka mě před pár lety zaujala velmi, Blízko prošlo tak nějak mimo mě, nedokázalo ve mně vzbudit potřebné emoce. Asi to bylo i tím, že jsem podle popisků čekala od filmu něco úplně jiného (překvapila mě tam ta tragická událost hned ze začátku, překvapilo mě, v jakém poměru to bylo o přátelství/lásce). Celkem z duše mi ve svém komentáři mluví Othello (který, pozor, trochu spoiluje:D), možná bych snad jen doplnila, že vedle/v rámci té nerozpracovanosti charakterů postav a vzájemných vztahů mi chybělo alespoň nějaké trochu větší přiblížení motivu, detaily činu Rémyho - takhle jsme okolo toho vlastně celý film nějak brousili, bylo jasné, co si o tom myslí Léo a ty důvody se tam nabízely, na druhou stranu to nemuselo být až tak jednoduché, jako se zdálo. Chápu, že to vyjasnění neměla být nějaká berná mince snímku, že to mělo být spíše o pocitech, které mohou určité věci vyvolávat, ale tím, že u mě film ty pocity úplně nevyvolával a zároveň ani v závěru nebyla celá ta ústřední událost alespoň nějak finálně zreflektována, moje pochyby, jestli stálo za to se v celé té mizérii skoro dvě hodiny plácat, ještě zesílily. 60 %. (14.06.2023)

(8/10).  Když jsem minulý rok četl ČSFD shrnutí za celý rok 2022, tak se tam film Close objevil, jako jeden z nejlépe hodnocených. Zajímalo mě tedy, jak zaboduje tento film v mých očích. Většina lidí měla možnost tento film vidět na KVIFF a věřím, že to musel být opravdu silný šálek kávy. Jedná se o nesmírně křehké drama, které si pro nás připravil belgický režisér Lukas Dhont. Servíruje nám bolestné téma s velkou něžností a trpělivostí. Postupné dávkování silných scén navíc zaručuje, že emoce se dostavují v jednotlivých vlnách a zážitek je o to intenzivnější. Dlouhé a táhlé záběry umocňovaly výsledný zážitek, který zapsal hluboko do mé paměti. Prostředí francouzského venkova tomu dodává nádhernou výpravu a komorní nádech. Myslím si, že by nešlo o tak kvalitní film, kdyby nebyli zvoleni tak geniální herci do hlavních i vedlejších rolí. Zvlášť bych chtěl smeknout před castingem obou hochů. Takový Eden Dambrine byl v roli Léa naprosto přesný. Díky velmi autentickým hereckým výkonům se nemá divák sebemenší problém na postavy napojit. Kdybych měl na filmu najít jednu nedokonalost, tak bych možná víc prokreslil vztah obou chlapců. Snímek mě natolik zaujal, že jsem si okamžitě zařadil předchozí režisérův počin na svůj watchlist. Podle synopse to vypadá Girl na další hutné drama. Francouzské drama Close mě velmi silně zasáhlo a během závěrečných titulků jsem musel sbírat kousky svého srdce, které během sledování puklo. (15.04.2023)

...dokonalé ticho a souznění všech kolegů diváků do poslední vteřiny závěrečných titulků...pro mě opravdu velice silný emocionální zážitek založený hlavně na úžasném herectví a bezchybném odvyprávění tématu. Vše je zde až neskutečně křehké a zároveň zdrcující, režisér jakoby balancoval na laně nad porcelánem a v každé ruce držel plato vajec. Trochu laciné přirovnání, nicméně setrvat a hlavně vygradovat vše, co nám nabídl, chce opravdu tvůrčího génia. Z filmu Girl jsem byl nadšen, ale toto mě málem zničilo, v tom nejlepším slova smyslu...[Filmový klub Citadela] (21.02.2023)