Íá

Že lidé jsou dnes a denně krutí na sebe navzájem i na své zvířecí společníky, víme. Nejde o vůbec nic nového pod sluncem, tak jsem rád, že Jerzy Skolimowski byl alespoň uvědomělý a nenatahoval svůj film zbytečně na víc než hodinu a půl. Kdyby tak jiní tvůrci festivalových filmů měli stejnou dávku soudnosti... [KVIFF 2022] (10.07.2022)

Čtyřiaosmdesátiletý režisér natočil za dva roky a s celkem šesti osly v titulní roli film, kterým nadělil kritikům široký prostor k úvahám nad jeho formálními překvápky, metavýznamy a symboly i nad tím, zda je dílo předělávkou Bressonova "A co dále, Baltazare", nebo jen poctou témuž. Přečetl jsem si pár pochvalných recenzí a divil se, co se v nich vlastně chválí. Obsah, tedy to, co z něho stojí za pochvalu, Skolimowski přejal od Bressona. Co je na "ÍÁ" nové, je jeho forma, zcela odlišná od té "Baltazarovy" - dalo by se říci protikladná, jelikož křiklavě efektní. Po většinu času se nedíváme očima Skolimowského Ijáčka, jak se leckde dočteme, nýbrž očima kameramana pověřeného útočit na diváka esteticky vybroušenými, někdy výstředními obrazy. Obdobný nátlak vytváří zvuková složka filmu, v níž vyniká okázalá hudební kulisa (právě ona paradoxně zastupuje zvířecí rovinu, zatímco lidem, jak to vyjádřil jeden z recenzentů, jsou vyhrazeny jen ošklivé zvuky jejich řeči). Na mě "ÍÁ" udělal dojem rozporuplného díla, v němž se téma pošetilosti lidí a nevinnosti zvířat předkládá bez katarze, zato s nepřiměřenou pompou a bengálem. (25.12.2023)

Hmmm, já možná udělal tu chybu, že jsem příběh pojal z jiné stránky, než jsem měl. Abyste mě pochopili, já si myslel, že to bude něco na styl Nabarveného ptáčete (ve zvířecí verzi), a tak mě lehce zklamal ten fakt, že více než polovinu filmu sledujeme příběh o lidech, které oslík navštíví a ne příběh o oslíkovi. Když už jsme u lidí, tak bych měl opomenout i to, že ty postavy byly moc jednoduché. Až možná lehce ničily scénář a příběh celkově. Co bych ale určitě vyzdvihnout měl, je ten neskutečný vizuál a lokace, na kterých se příběh odehrává. Bylo to neskutečně úžasně nasnímáno, až lehce dokumentaristicky pojato. Doporučuji, ale jen pod podmínkou, že si o tomto filmu nic nebudete zjišťovat. 6,5/10 (10.06.2023)

Narodeninová prskavka, postihnuté deti, žiarlivé pohľady na krásneho plnokrvníka, zastrelený vlk, Alpy, bitúnok... Tak presne to boli scény, za ktoré by sa toho Oskara každopádne oplatilo dať. Pomedzi to ale nepríjemné psychedelické predelové obrazy plné techniky a jedovatých farieb a svetiel. Scéna z talianskej aristokratickej domácnosti dosť od veci. Existenciálne sa ma to dotklo, nie že nie. Lenže ľudia majú ešte smutnejší osud ako tento oslík, v prvom rade preto, lebo si ho plne uvedomujú. (14.03.2023)

Jako když pejsek s kočičkou pekli dort. Film o cestě roztomilého osla patrně toužil ukázat lidskou společnost z pohledu zvířete. Záměrně oslíka? Využívaného a zároveň opomíjeného….Ale nač ten balast, proč tolik šumu, musely tam být jakési minipříběhy okolo? A rudé záběry lesa a potoka, otáčení vzhůru nohama, malí robůtci - to už fakt bylo spíš směšné. (02.07.2022)