My Best Friend's Birthday

Quentin toto zacal pripravovat kdyz dal v pujcovne kazet Video Center. Puvodni namet a napad je od Craiga Hammana, ktery pote QT trochu upravil, pridal par scen a napsal scenar... Teprve az kdyz si byli jisti ze to natoci, oznamili to kamaradum a lidem z pujcovny... Sehnat obsazeni nebyl zadny problem, ale horsi to bylo s penezi. Vetsina lidi to povazovala za "peknou sracku" a jediny kdo tomu veril byl QT a jeho pratele. Pocatecni vklady byli od QT matky Conii a z kreditky Hammana. Kameru meli pujcenou, kamernan byl mlady a perspektivni clovek, po dohode se rozhodli ze to natoci na straou cernobilou kameru. Svetla si pujcili z filmove skoly a mohlo se zacit tocit... Jenze brzy dosli penize... a kdyz se projekt tahl jiz tretim rokem nastavali velike komplikace... Postavy meli jine ucesy, zapominaly co meli nekdy pre dvema lety na sobe a tak se stavalo ze hrali v jinych satech. Sceny se tocily v jedne kancelari a u matky QT doma. Ta nevedela akorat o postelove scene. Vsichni uz projektu prestavali verit a jedniy kdo veril stale byl QT...jak se pozdeji ukazalo marne....Po natocnei vsech pasazi bylo nutne film sestrihat, jenze pri havarii v laboratori se cast filmu navzdy ztratila a nikdy nezpatrila svetlo sveta. A jak sam QT rika, byla to ta nejlepsi pasaz... Film byl hrozny a nikdy se nikam nedostal. Kdyz neuspel QT s rezii, vrhnul se na psani scenaru a napsal Pravdivou romanci. Kdyz se mu ho konecne podarilo udat (potreboval nutne hotovost) ukazoval tomu producentovi NArozeniy meho nejlepsiho pritele... a ten mu rekl ze jestli se chce stat dobrym scenaristou a reziserem at tuhle sracku uz nikdy nikomu neukazuje.... A tak se stalo. ... To byl velice zkraceny pribeh nataceni Narozenin... film jako takovy stoji za uplny houby a natocit ho kodkoliv tak by po nem ani pes neflusl. 3* davam jen kvuli dobremu nametu a velice zajimavemu pribehu nataceni... a take z povinnosti... (09.07.2006)

Samo o sobě tohle půlhodinové torzo není skoro o ničem, ale pro fandu Tarantina je to něco jako základní kámen. Vidíme jeho postupy v začátcích a nutno dodat, že se zase tak moc nezměnili. MBFB je samořejmě narvaný spoustou odkazů (i na sebe K-Billy's Supersounds of 70's, Aldo Ray atd.), hlášek, vtipných scének, výborné hudby a samozřejmě Elvise. Vždyť sám Quentin jak by mu z oka vypadl. - Mně byly tři, ale pamatuju si to jako by to bylo včera. Zničeho nic jsem měl tíživý pocit, jako temný mrak vznášející se mi nad hlavou. Chtěl jsem se zabít. Opravdu jsem se chtěl jít zabít. Chystal jsem se napustit si vanu horkou vodou a podřezat si žíly. Fakt jsem se chystal... Opravdu, chtěl jsem to udělat! Na tříleté děcko docela depresivní uvažování. A víš co mě zachránilo? "The Partridge Family". Když běželo "The Partridge Family", hrozně jsem to chtěl vidět. Tak jsem si řekl OK, nejdřív se dodívám na "The Partrige Family" a pak se zabiju. (15.05.2010)

Jako samostatné dílo neposlouží Tarantinova prvotina velmi dobře, ba naopak s dnešní 37 minutovou, zkratkovitou a nekoherentní verzí je to téměř katastrofální, ale s oblibou v osobě Tarantina a se znalostí jeho pozdější tvorby může My Best Friend's Birthday znamenat příjemné, nostalgické ohlédnutí za jeho studentskými léty (i když QT film nestudoval, My Best Friend's Birthday je taková jeho promoce). V nemálo scénách lze spozorovat záblesky budoucího talentu, či tvůrčích "poznávacích znamení", pár momentů je vtipných i dnes, ale jako celek film nepřekračuje hranice amatérismu. 5/10 (09.01.2010)

.. tak takové to tedy bylo .. Pohled do fotoalba Tarrantinova tvůrčího mládí, kdy s jistotou poznáváme autorův podpis, avšak plenkoidní. Jeho styl, protkaný ukecanými monology o ničem, díky tomu docela nudí. Je na tom však vidět, že každý někde začíná a osobitá vychvalovaná tvorba se nezjeví jen tak. Pro někoho možná jasný fakt, pro mě alespoň na chvíli důkaz, že z přirozeného projevu lze časem vybrousit mnohem hezčí šutřík, než když se jeden znásilňuje pod tlakem aktuálního neúspěchu a svou tvorbu směřuje jinam, než mu múza velí. (16.10.2010)

Naprostá, i když širšímu publiku prakticky neznámá kultovka, kde Tarantino poprvé ukazuje svůj svérázný exibicionismus, rozmlouvá o filmech za doprovodu úžasných písniček (potěšilo mě především Ballroom Blitz od Sweet) a spoza kamery úspěšně diriguje partičku neherců. Oceňuji Tarantinův rukopis a novátorský přístup k vyprávění, který dotáhl k dokonalosti ve svých následujících filmech. (17.11.2006)