Reklama

Reklama

Pět překážek

  • Dánsko De fem benspænd (více)

Obsahy(1)

V prvním dokumentu z dílny tvůrců manifestu Dogma 95 vyzval Lars Von Trier svého učitele, klasika dánského dokumentu Jorgena Letha, aby pěti různými způsoby natočil remake svého slavného filmu The Perfect Human (1967). Ve filmu, který je spíše soubojem plným zákeřných pastí, musí Leth využít všechny své filmařské zkušenosti a dostat se tak na samou hranici svých dovedností. Film se pohybuje od Kuby přes vykřičenou Bombajskou čtvrť, dobrodružnou animaci a digitální záznam á la Dogma 95 až k Lethovu současnému domovu na Haiti. Pět překážek je zábavný film, který se pokouší poukázat na principy tvorby jako takové a zároveň tematizuje vztah mezi sebezahleděným enfant terrible dánské kinematografie a jím vybranou otcovskou figurou. (Febiofest)

(více)

Recenze (42)

Janek 

všechny recenze uživatele

Teda - na rovinu...Trier je pěkně nesympatickej chlap - ale je dobrej. Ale ještě lepší je Leth, to, jak si poradil s překážkami je obdivuhodný - všechny překážky jsou dobrý - jen mě trochu nudilo to mezi tím - ale jinak zážitek a poslední dvě minuty jsou docela svým způsobem napínavé. (Jinak nejzajímavější je čtvrtá překážka, ta je kreslená a to jak se s tím Leth vypořádal, to stojí za poklonu). ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Lars von Trier opět experimentuje s možnostmi filmového média, staví formu a experiment nad obsah a já se přesvědčil, že i v reálu bych s ním případnou společnou řeč nacházel jen stěží. Tedy být na místě Jørgena Letha, asi by mě po připomínkách k výslednímu dílu druhé překážky přešla trpělivost a nejspíš bych před ním práskl dveřmi. :o) Ale jo, zatímco třeba Trierova experimentální komedie ze stejné éry Kdo je tady ředitel? (2006) mi připadala totálně nevtipná, pseudoumělecká až nesledovatelná, tentokrát musím uznat, že tady se vzhledem k poutavému dokumentárnímu rámci dvou režisérů v autentické „akci“ se vzájemným si povídáním a zadáváním úkolů celkem dalo na ty experimenty dívat a na jedno zhlédnutí mě Pět překážek dokázalo zaujmout. O Lethově krátkém filmu Dokonalý člověk, který v severské kinematografie jistě patří ke kánonickým snímkům 60. let a který je zde promítán po částech, jsem dosud neslyšel a dost na mě některými výjevy a repliky zapůsobil. Méně již některé ty novodobé variace točené Lethem dle Trierových příkazů, které pro mě občas (zvláště snímek dle třetí překážky) postrádaly jakoukoliv další hodnotu vedle té experimentální, ale ta čtvrtá animovaná se mi na oplátku líbila hodně a u ní jsem jen litoval, že nebyla delší. Také díky animované části mohu spolehlivě udělit 3 hvězdičky, ač ve výsledku body tedy u mě získal spíše Leth, než Trier. [55%] ()

Reklama

FlyBoy 

všechny recenze uživatele

Experimentálny meta-dokument predmetne pojednávajúci o vzťahu medzi autorom, dielom a divákom. Dalo by sa to rozoberať políčko po políčku, ale to momentálne fakt nemá zmysel, kedže Trier je kapitola sama o sebe a pre plnohodnotné pochopenie si podľa mňa vyžaduje podrobnú štúdiu. Každopádne verím, že sa tu spolu so mnou dosť ľudí zhodne na tom, že Lars je proste unikát... ()

Dudek 

všechny recenze uživatele

Pět překážek je jeden z mála snímků, který opravdu dokázal vzít vítr z plachet. Z počátku jsem nevěděl co si o něm mám pomyslet, jeho hloubku a dokonalost jsem však pociťoval dost jasně. Celý dokument vlastně vychází z jednoduchého nápadu slavného dánského režiséra Larse von Triera, rozhodl se požádat svého přítele Jørgena Letha, aby se stal jeho žákem, který natočí celkem pět remaků svého filmu Perfekte menneske z roku 1967, přičemž mu Trier do cesty vždy položí několik překážek. První Lethův snímek má splňovat tyto podmínky: Musí se odehrávat na Cubě, smí mít maximálně 12 filmových okýnek a musí v něm být vysvětleny určitě věci z původního snímku. Leth si nejdříve myslí, že takový film prostě udělat nelze, nakonec však stvoří poutavý remake oslňující svou moderností, u kterého jsem se nestačil ani chvilku nudit a nervózně jsem očekával čím nás režisér dále překvapí. Nebudu prozrazovat, jaké další překážky si Trier vymyslí, ale rozhodně mohu tento dokument, cestopis a film natočený podle manifestu Dogma 95 jen doporučit. ()

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Každé kinematografické dílo bez výjimky je obestřeno poměrně složitým vztahem: autor -- dílo -- divák. Konvenční filmařina první ze spojnic mezi autorem a dílem oslabuje, aby zneutralizovala demiurga za obrazy a zpřetrhala vodící provázky mezi ním a fikčním světem filmu, zatímco druhou spojnici mezi dílem a divákem zesiluje, čímž umožňuje, aby se divák bez obtíží vepsal do díla. Třetí, nejvzdálenější spojnici (nejvzdálenější proto, že je mezi ní dílo samotné) mezí autorem a divákem konvenční filmařina do díla nepromítá a odkazuje ji zvláštní místo v propagandistických filmech o filmu (propagandistických proto, že nám říkají, co si máme o filmu myslet, ne jaký skutečně je). Výjimečnost Pěti překážek spočívá v tom, že Trier celý shora nastíněný mechanismus konvenční filmařiny obrátil vzhůru nohama, jelikož oslabené vztahy (autor -- dílo a autor -- divák) zesílil a zesílené vztahy (dílo -- divák) oslabil. V prvé řadě zkoumá Trier vztah mezi autorem a dílem. Vztah převážně etický. Jistě není náhoda, že je Pět překážek složeno z pěti mini-dokumentů, nikoliv z pěti fikčních příběhů, protože právě v dokumentaristice je etika a vazba mezi tvůrcem a realitou (dílem) namnoze diskutována. Například dokumentaristé z Francie a Quebecu shledali v 60. letech termín cinéma vérité (kino pravdy) příliš domýšlivým a přejmenovali se na skromnější cinéma direct (přímé natáčení), které pravdivostní zachycení reality bez zásahů považuje za nemožné – neboť autor dokumentu se sice nijak nezapojuje, spokojuje se pouze se svou přítomností (ale i ta znamená jisté zapojení), nijak nekomentuje, pouze pomocí střihu (ale i ten znamená jistý komentář), točí děj samotný, nikoliv jeho převyprávění (ale nafilmovaný děj je už náznakem vyprávění). Vztah mezi autorem a dílem rovněž odhaluje ono námi často zapomínané wildovské, že každý portrét je portrétem umělce, a ne modelu. Model je jen náhodný podmět. Navíc neodhaluje nitro toho, kdo stál modelem. Spíš své vlastní nitro odhaluje tvůrce. Mohla by zaznít otázka, proč Trier svoje pokusnictví s Lethem vůbec zaznamenával, proč si to nenechali pro sebe, ovšem taková otázka pomíjí ve druhém plánu rozkrývaný vztah mezi autorem a divákem. Jak tuhle komunikaci, tento vztah nechat vystoupit? Jednoduše, „odendá se dílo“ mezi autorem a divákem. Proto je překážek pět, a ne jen jedna, aby mezi nimi v krátkých intermezzech mohl Jørgen Leth promlouvat jakoby k divákovi; proto je to rozsekané na pět dílčích částí. ____ Fanoušci Triera by neměli váhat, mistr se tu čile odhaluje. Ukazuje se jako člověk nekompromisní, koncepční, prohnaný, nesmírně inteligentní a zábavný; třebaže točí vážné věci. Leth sice natáčel, ale Trier mu stanovil směr, kam se má ubírat, a meze – tyto meze jako apriorní elementy podmiňovaly Lethovo zkušenostní poznání, umožňující z původních chaotických počitků vytvořit skutečné poznatky. Ano, ozývá se nám zde Kant. ()

Galerie (9)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno