De fem benspænd
Five Obstructions
Five Obstructions
Päť prekážok
Obsahy(1)
V prvním dokumentu z dílny tvůrců manifestu Dogma 95 vyzval Lars Von Trier svého učitele, klasika dánského dokumentu Jorgena Letha, aby pěti různými způsoby natočil remake svého slavného filmu The Perfect Human (1967). Ve filmu, který je spíše soubojem plným zákeřných pastí, musí Leth využít všechny své filmařské zkušenosti a dostat se tak na samou hranici svých dovedností. Film se pohybuje od Kuby přes vykřičenou Bombajskou čtvrť, dobrodružnou animaci a digitální záznam á la Dogma 95 až k Lethovu současnému domovu na Haiti. Pět překážek je zábavný film, který se pokouší poukázat na principy tvorby jako takové a zároveň tematizuje vztah mezi sebezahleděným enfant terrible dánské kinematografie a jím vybranou otcovskou figurou. (Febiofest)
(více)Recenze (42)
Jako jo, celkem se mi to líbilo, ale přiznejme si to na rovinu - tady Trier neměl co posrat. Vlastně je to jenom experimentování dvou přátel, z nichž jeden (Trier) zadá tomu druhému (Leth) aby svůj film The Perfect Human natočil pětkrát, pokaždé jinak a do toho experimentoval s úkoly, které mu Trier zadá. A vzniklo z toho takové celkem příjemné experimentování s filmem a zkoušením starého režiséra. Vyšší ambice to nemá, i když se to o ně ve finále bůhvíproč snaží. Víc k tomu snad netřeba dodávat, snad jenom z mé strany bych dodal, že já osobně bych si s Trierem evidentně nerozuměl ani v realitě a dost mě pobavilo, když Trier u druhé překážky Lethovi vyčítal, že nedodržel jeho zadání. Ty vole, člověk, co boří kinematografická pravidla kde může, bude někomu vyčítat, když boří pravidla jeho? Ale co už. 3* ()
U tohoto filmu jsem si připadal jako kdyby si intelektuál prdnul a zamíchal to do krásné polévky nesmyslného opojení vlastní genialitou a nutil mě tu břečku jíst. Film byl smutně pravdivý. Intelektuál je vlastně ve své podstatě slabý a neschopný člověk, kterému je tak lehké ublížit. Film se mi nelíbil. Byl dlouhý, hloupý a přetěžko se u něho chroupala vlastní existence. Rozhodně mi chyběla průprava do filmu, shlédnutím snímku o kterém film vlastně byl. To je věta tohleto. Bože. ()
Velmi působivé odhalení různých filmařských technik, kdy Jørgen Leth znovu natáčí svůj původní film Dokonalý člověk z roku 1967. A to na čtyři různé způsoby, v mantinelech, které mu nastavil Lars von Trier. Leth prokazuje ohromnou dávku kreativity a s minimem prostoru předvádí úchvatnou podívanou. Ať už je to dvanácti oknové trvání jednoho záběru, použití sebe sama, jistá volnost, či netradiční animace. Pozoruhodná podívaná na jeden film několika způsoby, několika úhly, stále jinak, stále překvapivě a stále pozoruhodně. V rolích dokonalého muže se objevuje Claus Nissen (původní snímek), Daniel Hernandez Rodriguez (z Kuby), Jergen Leth (z Bombaje) a Patrick Bauchau (z Bruselu). V roli dokonalé ženy se objevuje Majken Algren Nielsen (původní snímek), Jacqueline Arenal (z Kuby) a Alexandra Vandernoot (z Bruselu). Pro předvedené výsledky různých zpracování mám jen slova chvály a dokonale ve mě vyvolávají pocity obdivu. A to jak k hranému, tak i animovanému. Stejný výchozí bod, rozdílná technika, rozdílné zpracování, rozdílný výsledek. Pro mě jeden z vrcholů kreativního myšlení a práce. ()
Zvláštní, ale však originální dokument Larse von Triera a režiséra Letha. Místy mi sice unikal směr a děj filmu,ale jinak se mi moc líbil a patřičně mě i zaujal. ()
Hodně zvláštní film... za samotnej film bych dal 3 hvězdy, za originální myšlenku dam o jednu hvězdu víc. Zajímavý je, že mezi Lethem a Trierem je po celou dobu filmu vzájemnej respekt a nadhled. Hodně zajímavý je jak se Leth vypořádává s překážkama a jak k nim přistupuje. Podle mě jde v podstatě o dokument o vztahu fanouška ke svýmu idolu a o míře jeho vlivu s cílem vybičovat a trochu potrápit idol... částečně jakoby přenesená pomsta i vzdání pocty. Tak nějak to vidim, zajímavý předevšim pro film makery ;) ()
Zajímavý experiment, jenž nám ukáže něco ze zákulisí tvorby režiséra Letha a překážek, jenž dostane od dánského démona Lars von Triera. ()
Nezvykle vystavené setkání žáka a učitele, fanouška a jeho idolu. Pro jakýkoliv druh tvůrčí činnosti kvinesenciální experiment, pro trierofila vydatná sonda pod jednu z vrstev kůže. Jeden z nejhodnotnějších příspěvků o percepci Vzoru a jeho Díla, co znám. ()
Film působí jako dialog dvou vynikajících režisérů, z nichž jeden (Lars) je ten zlomyslný a druhý (Jorgen) oběť. Během rozhovorů obou mužů nahlížíme do způsobu myšlení těchto dvou géniů a oněch pět krátkometrážních filmů, které v rámci filmu vzniknou jsou vskutku zajímavé, plné fantazie a pocitů. Je to celé o podstatě člověka, o vztahu dvou lidí a v poslední větě filmu si uvědomíte, že film byl vlastně úplně o něčem jiném, než jste si celou dobu mysleli. Nádhera. ()
Pět zpracování jednoho filmu. Pět odlišných úhlů pohledu na to samé. Tvarováno pomocí tvůrčích překážek. Lars "školí" svého dřívějšího učitele a jakoby mu dává lekci. Nejvíc se mi líbilo první a animované zpracování -> bezkonkurenční, zbytek slabší. Celkově se mi líbí i nápad filmu jako takového. Dokumentární formou uděláno jakési tvůrčí sebezpytování. Lars je zásadovej a tvrdej démon. Celkově na mě film působyl dost uvolněně a příjemně, což je u Larse překvapující, i když on sám režíroval minimálně. Podle mě jeden z nejlepších filmových "experimentů". ()
...la pardon pro Trierovy milovníky, ale myslím si o tomto režisérovi, že je to přesně ten případ umělce, který bruslí na hranici devianství a je mu to veřejně přiklepnuto, protože vedlejšími produkty jeho šílenství jsou sice veřejnost deprimující filmy, ale s neoddiskutovatelnou uměleckou hodnotou.... Když mě Karin vzala na jeho další film, nasadila jsem výraz cynika, kterého nic nerozhází, protože mám Larse celého rozlousklého... ale překvapil, kluk ušatá!.... Dva režiséři rozdílných nátur a návrat do studentských let, dalo by se říci na famu, kde se zadávají a plní úkoly - nutno říci, že tím "učitelem" je sám Lars a "žákem" je Jorgen.... a je to napínavé a je to překvapivě působivé dokumentárně-filmové svědectví o filmování.... ()
Jsem si jistý, že kdyby se LvT narodil za jiných okolností, v jiném čase i prostoru, byl by diktátorem. Možná hejhorším v novodobé historii. V tomto projektu však jeho posedlost nadvládou a intelektuálním rozbíjením sebe i okolí na atomy padla na úrodnou půdu. Výsledkem je hodnotný záznam jedné katarze a nahlédnutí do mysli tvůrců "obsahové" filmařiny. ()
Na von Triera až překvapivě nenápadný, přesto ovšem zajímavý a silný film... Pět překážek není snímek o tom, co Leth nakonec natočil - i když ukázky z jeho nových výtvorů snímek pochopitelně obsahuje. Je to film o hledání, protože co jiného je tvorba než neutuchající snaha o dosažení dokonalosti? Oba filmaři jsou důkazem, že radost z hledání je základem umění. Vždyť tam, kde se tvůrce spokojí se snadno dosažitelným cílem, nemůže vzniknout nic zajímavého... ()
Tak tohle ti, Larsi, nesežeru. Že jsi magor a provokatér, to všichni víme, ale proč točíš takovou nudui a vydáváš ji za umění? Asi zde budu za blbce, který v tomhle případě nepochopil tvůj záměr, ale stejně jsi u mne klesnul. Ty, autore skvostů, jako Prolomit vlny a Melancholia. A na Antikrista ti kašlu, nepodívám se na něj a hotovo! ()
Miluju tu jeho severskou aroganci. Pokud nejakeho toho severana totiz ve skutecnosti potkate a poznate se s nim dobre, jako se to povedlo mne, pak Larse pochopite lepe a budete se jeho kaviaro-smpanskym kreacim spise potutelne a 'znale' usmivat. Behem sledovani jsem trnul hruzou, protoze jsem mel pocit, ze Lars se svym prevychovnym programem neuspel. Tim, ze se nakonec ve "svem" dopise ke vsemu priznal a divakum v podstate omluvil a dal najevo, ze i v nem je lidska empatie me ovsem, jako obvykle, poslal do kolen. ()
Pět překážek je netradičním snímkem z produkce Larse von Triera. Jako zarytý fanoušek tohoto režiséra ,,severské pornografie“, jsem přistupoval k tomuto filmu s vysokým očekáváním. Jelikož je snímek Jørgena Lethe Det Perfekte menneske dílem patřícím mezi mé oblíbené filmy, Pět překážek byla pro mě nutnost. Celkový dokument popisuje pětkrát předělávaný film Det Perfekte menneke a to stále pod taktovkou svého ,,otce“ Jørgena Lethe, a celý postup při jejich natáčení. Jediná úprava a to úprava č. 3. pro mě byla nezajímavá a nic neříkající, ovšem ostatní předělávky byla až neskutečně dokonalé. Animace a poslední, netradiční remake na mě působily až nevídaně silně emocionálně. Film bych však doporučil divákovi až ve chvíli kdy by měl za sebou Trierovy filmy jako Dogville či Antikrist a samozřejmě snímek Det Perfekte menneske. How falling a perfect man? ()