Radúz a Mahulena

Nejprve jsem četla stejnojmenné drama Julia Zeyera, pak teprve jsem viděla film. Musím říct, že se mi více líbila literární předloha. Film velice dobře navozuje atmosféru, má oslovující barevnost, hudbu i herecké výkony. Jaksi mi tam přebývaly některé erotické motivy (teď nemyslím mezi Radúzem a Mahulenou, tam je jiskření zcela na místě - to je ta ústřední láska silnější než nenávist i kletba). Navíc mi chyběla slovesná poetika -např. zosobněná pohádka, kterou jsem nedokázala tolik vnímat v obraze a ve filmu. Jak kniha, tak i film je spíše "pohádkou" pro dospělé, a to spíše lyrickou - dramatem lásky a nenávisti a jejich souboje. (17.10.2012)

Krásná ukázka toho, že dobrý film může vzniknout i bez velkých kulis a triků. Snímek stojí a padá s hereckými výkony, jež jsou skvělé jako v případě krásné Magdy Vašáryové nebo démonické Jaroslavy Adamové. Pravda, někteří herci občas mají trochu problém mírnit svůj divadelní projev (hlavně pan Tříska), ale nikdy nepřekročí pomyslnou hranici snesitelnosti. Radúz a Mahulena je originálně natočené milostné drama (ne pohádka!), které dokáže zaujmout i po více než třiceti letech. (13.04.2009)

Divadelní kus převedený na filmové plátno tak, že až oči přechází. V tomto filmu musím poukázat na skvělou práci garderobiéra a dobře vybrané exteriéry. Film na mne působí báječně jako celek - takhle si lze představit pověst přetavenou do pohádky. Jenom hudba mohla být trochu výraznější, protože vím, že je k tomuto představení prostě nádherná. (02.09.2009)

Dramatizace sice uměle živena neúměrnými hudebními prostředky a antickými deklamacemi, spolu s kostýmy, exteriéry, naturální estetikou a samozřejmě velikými herci to celé však člověka připoutá. I jo, mákli si a je to výkon poctivý. Škoda toho Třísky, takový talent a zaujetí se rodí výjimečně.. Suk-nic-moc. (27.09.2017)

Radúz a Mahulena v režii Petra Weigela představuje v československé kinematografii naprosto ojedinělou záležitost, jakých se zase moc neopakuje. Ryze impresionistické dílo s rozpohybovanými obrazy předčasně zesnulého malíře Jana Preislera. Kombinace hudby Josefa Suka, mluveného libreta Julia Zeyera (nepatrně upraveného dramatikem Josefem Topolem) a fascinujícími divadelními výkony doslova hvězdného obsazení představuje pro diváka náročnou, o to však více strhující podívanou. Radúz a Mahulena v tomto provedení vyráží dech i po více než půlstoletí. Rozhodně nejde o podívanou pro každého, ale mně osobně tento snímek vyráží dech zas a znova. Nejen díky fantastické kameře Jiřího Kadaňky a při pohledu na množství spoře oděných mladých mužů, které kamera fascinovaně snímá... (17.04.2021)